Tato dohoda stanovuje pět principů, na kterých se obě země dohodly, aby udržely mír mezi oběma zeměmi ohledně obchodu s Tibetem.

Cílem a zásadami dohody bylo respektování vzájemné suverenity a územní celistvosti, kooperativní neútočení, nevměšování se do vnitřních záležitostí, spravedlnost a spolupráce k vzájemnému prospěchu a mírové soužití. Protože uvedené představuje zásady a cíle jakýchkoliv jednání v současné antropologické válce věnuji dnešní příspěvek tématu, kterému byla 28.6. 2024 věnována konference v Pekingu (Conference Marking the 70th Anniversary of the Five Principles of Peaceful Coexistence) a referát prezidenta Si a ministra zahraničí Wang Yi.

Zájemci o podrobnosti si mohou tuto dohodu nastudovat v kontextu časové osy Čínské lidové republiky. Připomínám současně, že časová osa Čínské lidové republiky zahrnuje důležité události v historii Čínské lidové republiky od jejího vzniku až po současnost, a že Panča šíla a časová osa Čínské lidové republiky mají 6 společných věcí: Čína, Čou En-laj, Bandungská konference, Indie, Indočína, Tibet.

Podle V. V. Paranjpeho, indického diplomata a odborníka na Čínu, byly principy Panchsheelu poprvé veřejně formulovány Čou En-lajem (1898-1976), který řekl: Když jsem v prosinci přijal indickou delegaci na tibetských obchodních rozhovorech.

Čou En-laj, čínský politik, diplomat, ministr zahraničních věcí (1949–1958) a první premiér Čínské lidové republiky (1949-1976), sloužil pod předsedou Mao Ce-tungem a pomohl komunistické skupině upevnit moc. Poté pomohl s posílením kontroly a s rozvinutím čínské ekonomie. Zůstal i po reorganizaci vládních orgánů v roce 1954 jako předseda vlády až do své smrti. Zmiňuji se o Čou En-lajovi nejenom kvůli Panča šíla, ale kvůli několika zajímavým a aktuálním aspektům jeho života.

V Tchian-ťinu Čou vstoupil do slavné střední školy Nan-kchaj a stal se aktivistou, jak se dnes říká, na plný úvazek. Jeho politické aktivity se rozšiřovaly a on a několik dalších studentů se dohodli na založení „Společnosti probuzení.“ Byla to malá skupiny přesvědčených, která čítala ne víc, než 25 členů. Při vysvětlování cílů a účelu „Společnosti probuzení“ Čou prohlásil, že „cokoli, co je neslučitelné s pokrokem v současné době, jako je militarismus, buržoazie, vládci stran, byrokraté, nerovnost mužů a žen, zastaralé myšlenky, zastaralé morálky, stará etika, by mělo být zrušeno, nebo reformováno“ a potvrdil, že účelem Společnosti bylo šířit toto povědomí mezi čínským lidem.

V roce 1966 respektoval kulturní revoluci, přestože ji nikdy aktivně nepodporoval a později dokonce připravil a zorganizoval historicky první návštěvu prezidenta USA v Číně. V únoru 1972 se během ní Richard Nixon (1913–1994) nechal mimo jiné přesvědčit, aby přehodnotil svůj postoj k válce ve Vietnamu (1964–1975). Rok poté, co Nixon rokoval s Čou En-lajem, opustily zničenou asijskou zemi poslední americké jednotky.

V roce 1975 Čou začal obhajovat reformu čínského hospodářství „čtyři modernizace“. Více o modernizaci čínského hospodářství a poltické situaci té doby se čtenář může dovědět ve čtyřjazyčné knize autora příspěvku, nazvané 100 let KS (ISBN 978-80-270-8820-1).

V roce 1974 Čou byl hospitalizován pro nález rakoviny močového měchýře. Úřad premiéra vedl z nemocnice. S vědomím, že umírá, se rozhodl iniciovat jeden z největších a nejdůkladnějších vědeckých výzkumů v historii. Zhruba 650 000 vědců zapisovalo schémata úmrtnosti několika typů rakoviny v letech 1973 až 1975. Výzkum zahrnul každou provincii v Číně a více než 880 milionů lidí. Čou zemřel ráno 8. ledna 1976, osm měsíců před Mao Ce-tungem a mnoho let před dokončením tohoto výzkumu. Po Čouově smrti Mao, sám nemocný, nevydal žádné prohlášení, ale poslal na pohřeb věnec.

Pět přikázání a zdržet se jich jsou: Násilí, krádež, sexuální zneužití, lhaní nebo pomluvy, požívání omamných látek, jako jsou drogy nebo alkohol. To znamená, i zásady buddhismu jsou dnes včetně Evropy více než aktuální a nadčasové.

Sīla, v buddhismu je označení pro morálku nebo správné chování. Skládá ze tří fází osmičlenné stezky – správné řeči, správného jednání a správného živobytí. Zlé činy jsou považovány za výtvor poskvrněných vášní (viz āsrāva), ale jejich příčiny lze vykořenit pouze používáním moudrosti (prajña).

Buddhistická morálka je kodifikována ve formě 10 pravidel (dása-síla), které vyžadují zdržení se: 1) odnětí života; 2) brát to, co není dáno; 3) spáchání sexuálního zneužití (interpretováno jako sexuální chování v rozporu s řádnými společenskými normami, jako je cizoložství, pro laika); 4) zapojení se do nepravdivých řečí; 5) užívání omamných látek; 6) jíst po poledni; 7) účast na světských zábavách; 8) zdobení těla ozdobami a používání parfémů; 9) spaní na vysokých a luxusních postelích; a 10) přijímání zlata a stříbra.

Laici mají vždy dodržovat prvních pět pravidel (paňca-síla). Příležitostně, například během čtrnáctidenního postního dne, mohou dodržovat osm předpisů; prvních devět, přičemž sedmý a osm se spojí v jeden). Za normálních okolností je plných 10 slibů zachováváno pouze mnichy a mniškami, kteří se řídí podrobnými pravidly, která jsou dalším rozpracováním předpisů.

Na rozdíl od amerického konceptu, který se za Bushovy vlády vztahoval de facto pouze na Čínu, se čínské koncepty snaží o globální platnost a mají za cíl ujistit celé mezinárodní společenství (v prvé řadě však Washington, dnes i EU) o mírových úmyslech Pekingu. Pohled do minulosti na vzestup a pád jiných mocností umožňuje Pekingu „poučit se“ z „chyb“ těchto mocností a vytvořit model růstu a mocenského vzestupu.

Z čínské perspektivy sovětská zahraniční politika byla expanzivní a militantní, což znepokojovalo země mezinárodního společenství a postupně přispělo k pádu SSSR. Čínskou vládou financovaný výzkum, který analyzoval čtyřicet případových studií mocností na vzestupu a pádu, došel k závěru, že země, které se ubraly cestou agrese a expanze, jednoznačně selhaly.

Čína si je proto dobře vědoma toho, že i její strmý politicko-ekonomický vzestup vzbuzuje v ostatních zemích obavy z čínského imperialismu. Neustále se proto snaží tyto obavy rozptylovat a dokazovat mezinárodnímu společenství, že její velmocenský vzestup nikoho neohrozí, a naopak pomůže světové ekonomice a míru. Peking se snaží vyvarovat „chyb“, které byly příčinou mocenského rozkladu a pádu Sovětského svazu.

Nejpoužívanějším slovním spojením popisujícím čínskou politiku se stal tzv. mírový vzestup (heping jueqi). Tento termín poprvé použil poradce čínského politbyra Zheng Bijian v roce 2003. Podle Zhenga čínský vzestup je nevídaným fenoménem ve světových dějinách: Čína nepůjde stejnou cestou plenění a drancování jako Německo před první světovou válkou, či jako nacistické Německo a Japonskou před druhou světovou válkou, a neusiluje o světovou hegemonii (bu cheng ba). Čínský vývoj je poháněn kapitálem, technologiemi a ziskem surovin mírovou cestou.

Koncept mírového vzestupu explicitně zdůrazňuje, že hospodářský a vojenský vývoj ČLR není „hrou s nulovým součtem“ a že Čína není ekonomickým soupeřem, ale naopak zdrojem hospodářských příležitostí. V diplomacii vyzdvihuje multilaterální přístup, regionální spolupráci v rámci nejrůznějších institucí a organizací a řešení sporů diplomatickou cestou. Důležitou součástí konceptu je měkká síla a veřejná diplomacie.

V minulosti čínští vládci věřili, že národní hospodářská síla je ukazatelem mezinárodního postavení země. Proto se soustředili čistě na růst HDP, čímž se čínská diplomacie stala podle osobního hodnocení příliš pragmatickou a iritující. Zanedbávání měkké síly a veřejné diplomacie částečně přispělo k vzniku teorie čínské hrozby. Na podporu šíření čínské kultury jako součásti aplikace měkké síly ČLR se vyjádřil bývalý prezident Chu Ťin-tchao ve svém projevu k 17. národnímu kongresu Komunistické strany Číny v roce 2007.

Způsob, jakým Peking uplatňuje svou měkkou sílu, na jedné straně, na druhé, způsob myšlení ovlivněný studiem a dlouhodobými pobyty čínských úředníků a poradců především v USA a Velké Británii vytvořil jakýsi „čínský model“ hospodářského rozvoje neboli „pekingský konsenzus“, který konkuruje tzv. „washingtonskému konsenzu“.

Z důkladnější analýzy konceptů mírového vzestupu lze odvodit, že ČLR nevytvořila tento koncept jenom kvůli snížení obav z čínského vzestupu ve světě. Prioritou čínské vlády je totiž kontinuita režimu, jehož legitimita již nespočívá pouze na komunistické ideologii, ale spíše na hospodářských úspěších a zlepšování životní úrovně občanů Číny.

Ve svém referátu na konferenci věnované 70 výročí Panča šíla prezident Si mimo jiné řekl (ve vlastním neautorizovaném překladu): Pět principů mírového soužití bylo do čínské ústavy vepsáno již dávno. Pět principů mírového soužití jsou základem čínské nezávislé zahraniční politiky míru. V současné době Čína pracuje na vybudování moderní socialistické země ve všech ohledech a dosažení národního omlazení prostřednictvím čínské cesty k modernizaci. Na této nové cestě budeme i nadále prosazovat pět principů mírového soužití, spolupracovat se všemi zeměmi na budování společenství se sdílenou budoucností pro lidstvo a nově a více přispívat k ochraně světového míru a podpoře společného rozvoje. A svůj referát ukončil slovy (ve vlastním neautorizovaném překladu):

Jeden z předchůdců čínské revoluce před sto lety napsal: "Běh dějin není nikdy hladký. Někdy je sužován obtížemi a překážkami. Nic menšího, než hrdinský duch nemůže pomoci je překonat." Historická štafeta prosazování světového míru a rozvoje předána naší generaci. Vezměme si 70. výročí Pěti principů mírového soužití jako výchozí bod, vezměme na sebe historické mise a společně vydejme kupředu, abychom vybudovali společenství se sdílenou budoucností pro lidstvo a zahájili pro lidstvo ještě lepší budoucnost.

Ruským politikům, poradcům, podnikatelům a novinářům trvalo dlouho, než se vzpamatovali ze své iluze, že po pádu komunismu byl svět společenstvím, které se řídilo dohodnutými pravidly. Měli idealizovaný obraz Spojených států, který s pomocí vlivu páté a šesté kolony ruskou vládu vyváděl z rovnováhy v chápání záměrů Washingtonu vůči Rusku.

Prezident Putin chápe, že důsledky mylného očekávání ruských vlád ohledně spravedlivých a čestných vztahů se Západem jsou vážné. Pokud degradace Západu nevyústí v kolaps, válka je nevyhnutelná. Američané a Evropané, kteří nemají žádný vliv na své vlády, které slouží agendě finančně mocných, se snaží nepředstavit si představitelná rizika, která nese s sebou antropologická válka. Nyní, když Západ ukázal všem, že netrpí žádnou hanbou za účast na genocidě, je pravděpodobné, že i ti nejzápadnější Rusové, pátá a šestá kolona si budou držet bezpečnou vzdálenost od Washingtonu a Londýna, protože nebudou mít podporu u obyčejných Rusů, kteří si nehledě na mediální situaci uvědomují hrozbu jaderného Armagedonu. Tváří v tvář této hrozbě všechny ostatní hrozby ustupují do nicoty u všech, kdo neztratil rozum.

Podle plánu MZV ČLR Čína využije strategickou roli diplomacie hlavy státu, uspořádá čtyři klíčové regionální a mezinárodní akce a představí jedinečné kouzlo diplomacie velkých zemí s čínskými rysy, řekl na symposiu o globální situaci a čínské diplomacii ministr zahraničí Wang Yi. Těmito čtyřmi akcemi budou Fórum o spolupráci mezi Čínou a Afrikou, Výroční fórum Boao pro Asii, Čínský mezinárodní veletrh dovozu a Fórum o globálních opatřeních pro společný rozvoj. Nemám pochyb, že tyto čtyři akce se dotknou čtyř témat hledání společné prosperity s velkým počtem rozvojových zemí, zejména těch v Africe; dobře vycházet se sousedy; podpora obchodu a globalizace; a podnícení globálního růstu zaváděním Globální rozvojové iniciativy navržené Čínou.

Na konferenci věnované 70. výročí Panča šíla řekl ministr Wang Yi v závěru svého referátu (ve vlastním neautorizovaném překladu): Člověk se učí z minulosti, aby pochopil budoucnost, a jde správnou cestou, aby se dostal daleko. Jako hostitel vzpomínkových akcí vydá Čína Pekingskou deklaraci, která bude odrazem poznatků a důležitého společného porozumění všech stran. V návaznosti na tento nový historický milník bude Čína pokračovat ve spolupráci se všemi stranami, aby pokračovala v naplňování podstaty pěti principů mírového soužití, převzala odpovědnost za budování společenství se sdílenou budoucností pro lidstvo a vynaložila neutuchající úsilí na lepší budoucnost lidstva.

Jak je vidět, Čína se snaží využít toto výročí jako příležitost podpořit budování nového typu mezinárodních vztahů, bude i nadále praktikovat skutečný multilateralismus a plně implementovat Globální bezpečnostní iniciativu. Důležitým faktorem pro multilateralismus (v pojetí autora multiblokové uspořádání světa) a stabilitu je kvalita vztahů a komunikace.

O přestávce Ženevské konference o Indočíně a Koreji indický a čínský premiér Čou En-laj a Džaváharlál Néhrú podepsali koncem dubna 1954 dohodu o obchodních stycích s Tibetem. V její preambuli byly formulovány zásady vzájemných vztahů mezi těmito dvěma státy. Dnes jsou známy jako panča šíla. Principy panča šíla byly dále rozvedeny v deseti zásadách, jimiž se měly řídit vztahy mezi státy, které se účastnily konference v Bandungu v druhé polovině dubna 1955.

Přeji si, aby válkychtiví západní politici odložili strach, uvědomili si, oč jde a vzchopili se vyjít na novou cestu k setkání i s prezidentem Putinem v duch Panča šíla, dříve, než bude pozdě. Souhlasu netřeba. 30.6.2024

Jan Campbell