Nebyl  by to pan senátor prof. Drahoš, který má prezidenta rád jak osten v zádeli, který se k této situaciu vyjádřil, že cituji „Jakýkoli jiný výklad je v rozporu s naší ústavou.  Za souhasné vážné situace je záměrné vyvolávání politické krize ze strany Miloše Zemana naprosto nezodpovědné!“
     

Je celkem pochopitelné, ne však logické, že pan senátor reagoval, jak reagoval. Dokonce si lze s nadsázkou a spekulativně myslet, že pan Drahoš se jmenováním pana Lipavského nesouhlasí, že by jej v případě, že by on byl prezidentem, také do navrhované funkce nejmenoval, ale protože se nehraje na kdyby, ale na fakta, pan Drahoš se čílí toliko z loajality k vládní koalici a podpory předsedy vlády Petra Fialy, protože nikdy neví, kdy zase on bude potřebovat podporu za strany pana Fialy. Tak už to v politice chodí. Ovšem na druhé straně není vyloučeno, či spíše není pochyb, že kdyby si (nedej bože) premiér dupnul a pan Drahoš byl prezidentem, že by se staženou zádelí navrhované ministry jmenoval. Když umí stahovat králíky, tak....
    

    

Ano, zní to dost blbě, ale dle toho, jak čestný, seriozní, upřímný a charakterní je pan senátor, by něco podobného, co se děje dnes ze strany prezidenta Zemana, který prý záměrně vyvolává politickou krizi, by zcela jistě nedopustil. Podle pana senátora výběr ministrů je plně v kompetenci premiéra. Ano, premiér si své ministry vybírá,  o tom žádná a ani mu to právo nikdo neupírá. Jenže další fáze pro legalizaci vlády je předložení vybraných lidí na posty ministrů prezidentovi republiky, který má právo navrhované osoby posoudit, zda jsou vhodnými adepty na ministry a na základě jeho uvážení provede akt jmenování ministrů. Pokud by neměl o navržených lidech možnost rozhodovat, pak by stačilo, aby premiér předal prezidentu písemně seznam lidí, ze kterých sestavil svou vládu, tečka. Nic takového však Ústava ČR nezmiňuje. Ostatně podle slovníku ABZ slovo „návrh“ mj. znamená např.skica, nabídka, plán, projekt, podnět, náčrtek, předpoklad, úvaha atd., což znamená, že slovo „návrh“ nemá nějaký podmíněný či deklarativní charakter.
     

Jakkoli jsou pan senátor Drahoš, potažmo pan Fiala ověnčení tituly, je někdy jejich jednání, uvažování a rozhodování na úrovni … no lépe neupřesňovat. Nebo  že by se pan premiér Fiala shlédnul v roli českého krále Jana Lucemburského, který  proslul výrokem : „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!“?  Jenže, kam by pan premiér Fiala utíkal, no řekněte! A konec konců, i kdyby utíkal, tak snad jen tam, kam i ten Jan Lucemburský chodil pěšky!