Nastupující hlava státu a nejvyšší velitel ozbrojených sil odmítl mít vlastní muzeum. Vskutku grandiózní nápad středočeských zastupitelů zbudovat památku někomu, kdo ještě neodvládl minutu ze své výsostné prezidentské funkce. Vkladem do muzea by tak mohl být pouze Zemanova kostkovaná chalupářská košile a láhev slivovice. Obé mám taky a muzeum nikoliv. Naštěstí ani vtíravé kámoše ze středočeského krajského politického přeboru.
Pero za milion mi k podpisu slavnostního slibu nenoste, stačí mi mnohem levnější psací potřeby. Tolik k parafrázovanému přání Miloše Zemana. V tomto punktu víceméně souhlas, ale co teď chudák výrobce? Na doporučení nastupujícího prvního muže státu ho zruční tvůrci mají raději prodat a utržený nemalý peníz vrazit do školství. Pochybuji, že se zlatoskvoucí pero posázené diamanty štandopéde objeví někde na aukru. Nehledě na jeho tradici a vzácnost chvíle prezidentského slibu, jak tomu vždy v minulosti bylo. No, už asi nebude. Už se děsím okamžiku nástupu husího brku a kalamáře. To je vůbec nejlevnější psací potřeba, uměl s ní například mistrně zacházet Shakespeare. Napsal třeba hru Lakomec, ta by se Miloši Zemanovi mohla líbit.
Jasně že trochu přeháním, ale kdo by to do Zemanova předchůdce řekl, že stopí drahé pero bez mrknutí oka a nevěnoval ho třeba prvnímu náhodnému školáčkovi? Jak krásně by tak navázal na masarykovské gesto, že „dětem bosým umožněme vzdělávání ducha.“ A před Klausovým institutem by pak stály davy dojatých lidí. Možná.
O čem asi Zemanův inaugurační projev bude? Dovolím si tipovat – slíbí nadstranickost, tedy úplnou společenskou likvidaci současné vlády a především to, že bude prezidentem nás všech. Co už asi neslíbí, že nebude o nic lepší nebo horší, než Václav Klaus. Bude to zase jen Miloš Zeman. Snad mu paměť poslouží, až bude skládat první účty. Václav Klaus si je každý rok svého prezidentování zaznamenával do svých knih. Hurá, taky už umí „jenom“ číst.
Petr Štrompf