Naopak USA vždy pragmaticky sledovaly své zájmy. V průběhu let se měnili aktéři a styl i efektivita, ale cíl zůstal stejný. Jaký?  Pomocí principu „divide et impera“ (rozděl a panuj) si udržet klíčovou roli světovládce.

Všichni tehdy hýřili optimismem. Nekonečné zdroje (levných) ruských surovin a lidské zdroje  s technickými a manažerskými dovednostmi lidí zemí EU, vytvoří světovou superekonomiku. Taková byla představa....Do dvaceti let tento hospodářský kolos za sebou nechá Spojené státy a trumfne i rychle rostoucí Čínu. To bylo naposledy, kdy měla EU a její klíčové země nějaký pragmatický cíl vedoucí ke skutečně respektu hodné roli Evropy ve světě, srovnatelné s významem USA a Číny.

Státní převrat na Ukrajině s názvem Majdan, kdy byla odstraněná legální ukrajinská vláda (prezident) zvolená v soutěži mnoha stran (osob). Od rozpadu SSSR se na Ukrajině střídaly vlády více akcentující spolupráci s Ruskou federací s vládami, které chtěly historická pouta přetnout. Žádná z těch vlád ale nedokázala zajistit trvalou prosperitu země a všechny se s různou mírou intenzity daly nazvat kleptokraciemi s těsnými vazbami na oligarchy. Konečně to sám satiricky ztvárnil i současný prezident Zelenskyj v seriálu Sluha národa.

Vše se dělo za blahosklonného mlčení západních elit a médií. Lidská práva přeci platí jen pro ty, které Západ uzná za toho hodné.

Ruské elity měly pocit, že tím ztratí svoji nezávislost a budou vydíratelné z pozice síly. Jejich paranoia – možná oprávněná, možná ne,  vyústila v dnešní válečný konflikt.

Hůř jsme na tom my. Nemáme vlastní zdroje levných surovin, a to v čem byla EU dobrá, jsme si doktrinářsky zakázali ve jménu Green Dealu. EU rezignovala na svoji vlastní politiku – hledat řešení, která jsou pro ni prospěšná. Připomíná to parodii na středověk - světskou vládu převzali církevní preláti omílající dogmata a svoji neochvějnou víru. Při tom modlení však zapomněli na praktické řízení chodu společnosti. Spoléhali, že to vše za ně zařídí USA a jim bude stačit omílat zjevené pravdy.

Doktrináři, kteří dnes vedou EU a většinu členských států, žijí v iluzi, že sílu jim dá vlastní víra v hodnoty a všudypřítomné kázání – poučování druhých o vlastních zjevených pravdách.

Teď potřebuje, aby nekonečné ruské zdroje levně nezískala Čína. To už je ale čistě jeho partie. Nastal vhodný čas oddělit Rusko od Číny. V příštích týdnech uvidíme, jak to sehraje. Zkusí to. Možná ale, že zkusí souběžnou dohodu s oběma východními velmocemi. Svět je veliký a multilaterální a tomu již nelze zabránit.

Bohužel, my žijeme v prostoru, který zásadně a tentokrát asi i definitivně prohrál. Šance na změnu je, ale přiznejme si,  minimální a se současným vedením EU, takřka nulová.