Příběh jeho mladší sestry Hany by možná zůstal zapomenut, kdyby se shodou okolností o osud této dívky nezačala zajímat Japonka Išikaová, která k osudu Hanky sbírala podklady, aby z nich nakonec vznikla kniha „Hanin kufřík-Příběh dívky, která se nevrátila“, která vypráví příběh sourozenců na základě zjištění Japonky Fumiko Išiokaové, ředitelky tokijského muzea a osobních vzpomínek pana Bradyho. Kniha byla napsaná kanadskou novinářkou, producentkou, spisovatelkou Karen Levine, bývá často  srovnávána s příběhem Anny Frankové.  

Jiří Brady byl Čechokanaďan, který od r. 1951 žil v Kanadě. Člověk, který díky svému „údajnému“ synovci Danielu Hermanovi (KDU-ČSL), v té době kontroverznímu ministru kultury, vzbudil nemálo rozruchu v české kotlině. Vznikla do značné míry velmi tristní situace, když panu Bradymu bylo údajně odmítnuto státní vyznamenání., podle pana Hermana jako osobní msta prezidenta Zemana za to, že Herman uskutečnil schůzku s tibetským Dalajlámou. Nicméně, zkusme blíže posoudit osobnost a události kolem pana Jiřího Bradyho.

O Jiřím Bradym je známo, že za osvětové působení a humánní činnost obdržel řadu ocenění, např. nejvyšší civilní vyznamenání ontarijské provincie Order of Ontario nebo německý Spolkový kříž za celoživotní úsilí týkající se obrany lidských práv a svobod. Také  Senát PČR navrhl Bradyho na státní vyznamenání již v červnu 2013. V srpnu téhož roku ho nominovala i Poslanecká sněmovna na udělení Řádu Tomáše Garrigua Masaryka. Návrhu prezident Miloš Zeman nevyhověl. Zákonodárci ho neúspěšně opakovali i v roce 2014 a 2016. V říjnu 2016 se před udílením státních vyznamenání 28. října rozhořela kauza ohledně nevyznamenání Bradyho. Podle ministra kultury Daniela Hermana, jenž je Bradyho příbuzným, bylo strýcovo vyznamenání prezidentem původně schváleno, ale po Hermanově setkání s tibetským duchovním vůdcem dalajlamou zrušeno. Podle prezidenta žádnou z nominací na vyznamenání nikdy neschválil, a proto nebylo co rušit. V reakci na situaci ale poté Brady získal v Česku celou řadu jiných ocenění. Mimo jiné medaili Karla Kramáře, kterou mu udělil předseda vlády Bohuslav Sobotka, ocenění Sněmovny, měst Praha a Brno či ocenění Univerzity Palackého v Olomouci.

Mám sice internet cca 15 roků, denně čtu noviny, ale nepamatuji, že by se někdy na internetu či v denním tisku veřejně o panu Jiřím Bradym nějak významně mluvilo, psalo či vůbec něco dělo, kromě zmíněné události v r. 2016. Připouštím však, že jsem to  třeba také mohl přehlédnout.. Nicméně si myslím, že osoba pana Jiřího Bradyho u nás významněji vystoupila ze svého stínu především díky jeho údajnému synovci Danielu Hermanovi, tehdejšímu ministru kultury, v souvislosti s „daj-li mi medaili, či nedaj-li mi medaili“  a návštěvou dalajlámy.    

Pro upřesnění: v říjnu 2016 se před udílením státních vyznamenání 28. října rozhořela kauza ohledně nevyznamenání Bradyho. Podle ministra kultury Daniela Hermana, jenž je údajně synovcem Bradyho, bylo strýcovo vyznamenání prezidentem původně schváleno, ale po Hermanově setkání s tibetským duchovním vůdcem dalajlamou zrušeno. Podle prezidenta žádnou z nominací na vyznamenání nikdy neschválil, a proto nebylo co rušit.

V reakci na situaci ale poté Brady získal v Česku celou řadu jiných ocenění, čímž někteří politici, včetně předsedy vlády, chtěli učinit  Mimo jiné medaili Karla Kramáře, kterou mu udělil předseda vlády Bohuslav Sobotka, ocenění Sněmovny, měst Praha a Brno či ocenění Univerzity Palackého v Olomouci.  V reakci na situaci ale poté Brady získal v Česku celou řadu jiných ocenění. Mimo jiné medaili Karla Kramáře, kterou mu udělil předseda vlády Bohuslav Sobotka, ocenění Sněmovny, měst Praha a Brno či ocenění Univerzity Palackého v Olomouci.

Objektivně řečeno a při vší úctě k panu Jiřímu Bradymu, pan Brady nebyl jediný, který přežil holocaust. Lidí, kteří koncentráky přežili, byly stovky, jen málokomu se však dostalo stejné pozornosti, jako např. panu Bradymu. Je sice zcela pochopitelné, že není možné individuálně se zabývat  všemi osobami, které holocaust přežili, ale na druhé straně také není nejvhodnější adorovat, oslavovat a upřednostňovat jedince jenom proto, že mu to umožnil někdo z mocných či vlivných, jako byl například pan Herman, nejen jako jeho údajný synovec, ale v inkriminované době i ministr kultury. A že z toho chtěl „vytřískat“ maximum (státní vyznamenání), není pochyb! Ostatně, těch jiných vyznamenání a oceněné (bůh ví za co) dostal v Česku přehršel! I zde se však nabízí otázka, za co by měl být pan Jiří Brady vyznamenán prezidentem republiky když si uvědomíme, že  přeživších koncentrační tábory bylo více, ale zůstali v anonymitě a žádného ocenění či vyznamenání se, na rozdíl od pana Bradyho,  nedožadovali.

Pan Jiří Brady žil cca 68 let v Kanadě, s Českou republikou měl společné jen to, že se zde narodil, resp. měl nějaké příbuzné, avšak nějaké výrazné či významné, případně vlastenecké a jiné vazby nebo aktivity s Českou republikou neměl. To byl také možná (správný) důvod, proč jej prezident nevyznamenal! Dmnívám se, že není nutné dát jeho skonu nějakou významnější publicitu, i když se o to jisté kruhy, zásluhou D. Hermana budou bezesporu snažit.