Celkový výsledek sice není nijak oslnivý, nás může alespoň trochu těšit, že jsme dosáhli nejlepšího výsledku v rámci českých krajů. Na analýzu, proč jsme neuspěli tak, jak jsme si představovali, je ještě brzo.

Je však jasné, že nás ničí nejednota. Žádná normální strana nehlasuje o tom, kdo je jejím kandidátem na premiéra. Tím je přeci vždy předseda. A když o tom náhodou hlasuje, tak to dělá aklamačně, kdy kandidát dostává 100 % hlasů a celé ÚVV odchází do volebního klání. Všichni naši členové ÚVV, se kterými jsem mluvil v této volbě, podpořili předsedu Sobotku, a to včetně mě. Přišlo mi to naprosto normální a přirozené. Jinak totiž ani nemělo cenu do voleb chodit. Strašně mě mrzelo, že se toto hlasování odehrálo potom, co jsem členům ÚVV říkal, že straně chybí vůle po vítězství. Také jsem jim říkal, že musíme pro lidi znamenat naději na změnu a lepší život. Varoval jsem je, že můžeme v rámci kampaně říkat, co chceme, ale nebude to nic platné, když nebudeme jednotní a srozumitelní. A my jsme se zase zabývali sami sebou. Pak přišly žaloby našich lidí na vlastní stranu ohledně kandidátních listin. Těžko vysvětlíme voličům, že jsme normální, když děláme tyto věci.

Tato nejednota vznikla po sjezdu před třemi lety, kdy jsme se rozdělili na "Haškovce a Sobotkovce", později ještě přibyli Zemanovci. Ti, kteří dnes svádí naše problémy pouze na pana prezidenta, tak nemluví pravdu. Při prvním sjezdu byl ještě důchodcem na Vysočině. Toto rozdělení nás ničí a ničilo od samého počátku. Mnozí mě počítali do jednoho, druhého a pak třetího tábora. A já chtěl jen jedno jediné, být sociálním demokratem. Tak jsem byl chvíli zrádce pro jedny a pak pro druhé. Nechápu, když se u nás v kraji umíme chovat normálně, proč to nejde i jinde. Nevím, jak mám mnohým vysvětlit, že bez strany nejsme nic, a že pokud si ji rozbijeme, už to nedáme nikdy dohromady. Nemám nic proti frakcím, ty jsou součástí všech velkých stran. I u nich však musí převládnout společný zájem o rozvoj vlastní strany.

Včera jsem zažil jednání předsednictva ČSSD, kde jsem definitivně pochopil, jak moc je naše strana nemocná a jak moc potřebuje zásadní katarzi. Několik hodin jsme se zabývali opět sami sebou. Nutně potřebujeme volební sjezd, v tom má Slávek Sobotka pravdu. Tam musí celé vedení, včetně mě, skládat účty, bez toho se nehneme dál. Šance prosadit rychlé svolání sjezdu byla ovšem za daného rozložení sil mizivá.

Proto jsem hlasoval pro návrh usnesení o výzvě předsedovi k odstoupení. Musím Vám přiznat, že jsem to nedělal s lehkým srdcem. Viděl jsem to ale jako nejrychlejši cestu k naší katarzi. Máme velkou zodpovědnost k lidem, kteří nám dali svůj hlas ve volbách. Slíbili jsme jim fungující stát a oni oprávněně čekají, že jej vytvoříme. K tomu však potřebujeme být v kondici. K tomu si velmi rychle potřebujeme konečně pojmenovat naše problémy a začít je vážně řešit. Máme rozpůlený klub a rozpůlenou stranu. K tomu, abychom byli schopni plnit naše sliby a měli čas na práci pro lidi, potřebujeme jednotu a stabilitu. A na to opravdu nemáme čas do března, kdy by zřejmě šlo sjezd svolat. Toto se musí vyřešit v řádu týdnů, a proto jsem včera hlasoval, jak jsem hlasoval. Je mi v tuto chvíli úplně jedno, jestli budu ve vládě. Nikdy jsem nepreferoval osobní úspěch nad úspěchem strany. Pokud nepůjdeme do vlády jednotní, nebude mít dlouhého trvání. A asi tak po roce nás lidi poženou klacky. A u toho opravdu nechci být. Musíme najít společnou řeč, musíme se naučit spolu opět komunikovat a naslouchat si.

V našem kraji svolám na konec týdne mimořádné KVV, které bude otevřené všem členům ČSSD v našem kraji. Váš zájem o účast prosím nahlašte sekretariátu KVV, podle Vašeho zájmu bude vybrán prostor pro toto jednání. Včerejší usnesení PČSSD bude ještě projednávat ÚVV a před ním chci, abychom mohli celou věc projednat i u nás. Pokud naše problémy nevyřešíme, pokud zase zavřeme oči a odsuneme je na později, žádné později už nebude.

S úctou, Váš

Milan Chovanec