Bylo opravdu načase, vždyť tam probíhá už devatenáctý rok kruté války. A jaká je bilance? USA vtrhly do této země na podzim 2001 bez mandátu Rady bezpečnosti jenom proto, že tato země tehdy nevydala Usámu bin Ládina. Mimo jiné připomínám, že právě tento člověk byl vycvičen v USA a byl přímo obchodním partnerem velkých amerických firem. Ve jménu svobody tam dosadili prezidenta Karzáího. Američané od počátku slibovali, že porazí teroristy a zmodernizují zemi pod Hindúkušem. Vůbec nebrali ohled na to, když se Karzáí chtěl už v zimě 2001/2002 dohodnout s Tálibánem na ukončení války, tehdejší americký ministr obrany Rumsfeld byl fanaticky posedlý vojenským vítězstvím.

A aby špatného nebylo málo, pustili se Američané o dva roky později do další války, tentokrát v Iráku. Výsledkem amerických vojenských intervencí a následujících dlouhodobých okupací se stal další nárůst ozbrojeného násilí v obou těchto islámských zemích se všemi neblahými důsledky. Rumsfeldovu umanutost svými životy jenom v Afghánistánu zaplatilo téměř pět tisíc zahraničních vojáků, v drtivé většině Američanů, ale také 14 našich mladých mužů. Ameriku jako zemi to stálo jeden bilion, tedy tisíc miliard USD. A stejnou sumu budou USA muset po dobu dalších 30 let vyplácet svým vojákům, kteří byli v této válce zraněni, nebo dokonce zmrzačeni. A velmi nákladné je i vyplácení peněz za psychiatrickou péči pro vojáky, kteří tímto peklem prošli. Navíc američtí experti, jako třeba Anthony Cordesman, federální vládu obviňují, že prosadila spoustu promyšlených mechanismů, jejichž důsledkem je velká obskurnost a nemožnost dopátrat se skutečné výše nákladů války v Afghánistánu.

Ty nejnižší odhady uvádějí, že v Afghánistánu bylo zabito nejméně 50 tisíc civilistů a zároveň s tím jich několik set tisíc ztratilo své domovy, a tak se z nich stali běženci nebo dokonce uprchlíci, kteří se vydali na dlouhou cestu do Evropy. Do toho se pak zapojil mezinárodní organizovaný zločin, který navíc do svých řad získal spoustu mladých Afghánců, z nichž někteří pak vraždili i v Evropě. Navíc v důsledku dlouhodobého pobytu amerických tanků a bojových vozidel pěchoty se silně zamořilo ovzduší a spodní vody, uprchlíci před hrůzami války káceli stromy, a tak se výrazně zhoršilo tamní životní prostředí. Zvýšila se úmrtnost, zvláště pak dětská. Takovou cenu musel Afghánistán zaplatit za své »osvobození«. Před dvaceti lety se tam vůbec nepěstovalo opium, ale po americké invazi z této země proudí do světa plných 80 procent globální spotřeby opia, z něhož afghánští vzbouřenci platili za zbraně, kterými pak válčili proti vojákům NATO, včetně našich. A k dovršení všeho zlého Tálibán, jakožto hlavní bezpečnostní hrozba vůbec nebyl poražen, naopak ještě zesílil a právě s ním dnes USA jednají.

A co to vše znamená pro naši zemi? Je to především ponaučení, že bychom měli moc dobře zvažovat, zda se propříště máme podílet na takovýchto akcích USA. Připomeňme si, že naši přední NATO hujeři nás před více než dvaceti lety přesvědčovali, že není levnějšího a účinnějšího zajištění naší obrany nežli vstup do NATO. A když už jsme tam byli, taky nás začali poučovat, že přeci nemůžeme být černými pasažéry, že nemůžeme jenom brát, ale musíme také dávat, tedy podporovat americké garanty naší bezpečnosti. Zatáhli nás do obou těchto špinavých válek, čímž mám na mysli politiky, kteří dali zadání i našim vojákům. Ti s plným nasazením plnili úkoly, které dostali. Oněch 14 našich vojáků to zaplatilo životem a mnoho dalších doživotními zdravotními následky, včetně psychických. Ale to by neměla být budoucnost naší armády, ta by se měla připravovat především na obranu vlasti.