Právě známí lidé mají v letošních volbách napomoci politickým stranám a hnutím získat voliče. Není to novinka, neboť strany vždy na své billboardy a zejména volební mítinky lákali herci, muzikanty i sportovci. Letos to má ale obzvláští pachuť.

Například Martin Bursík ihned po svém odskotačení ze Strany zelených do Liberálně ekologické straně (hvozd nebo co, psala advokátka Zwyrtek Hamplová, správně je LES), aby se na na jejím vzniku podílela třeba režisérka Olga Sommerová. Je také jasné, že zelené hned opustí a svoji přízeň zaměří k novému subjektu ty známé tváře, které je dosud podporovaly.

SPOZ si zase zajistil jména sportovců, které mu dodá Hnutí pro sport, ale vyloučením zakladatele Josefa Dobeše. Přestup bývalého cyklisty Regece z ČSSD to jen korunuje.

Andrej Babiš má zase herce Martina Stropnického či fotbalistu Petra Švancaru.  A tak by se mohlo pokračovat.
Jakkoliv jsou známé osobnosti jistě příspěvkem do kampaně příslušné strany, ale zejména u těch, které je podporují aniž by za ně kandidovaly, to zavání jen klamavou reklamou na prací prášky.

Osobně nic proti známým lidem nemám, když projeví své politické a stranické sympatie.  Ale obvykle, když se podrobněji zeptáte, v čem je podstata programu strany, za niž vystavují své tváře, dostane se vám poněkud zamlžených billboardových odpovědí. Prostější duše to může uspokojit.

Na to se právě sází. Již před nějakou dobou sociální antropologové označili moderní dobu za mozaikovou kulturu. Vycházeli z toho, že lidé jsou zahlceni obrovským množstvím titulků a rychlých zpráv, které se slijí do podoby toho, co vidí člověk z tramvaje jedoucí okolo reklamní plochy.  Přičemž se člověku mylně zdá, že se takřka vše dozvěděl. Následně ustupuje jeho přirozená zvědavost po hlubších informacích.

Proto političtí imagemakeři vymyšlejí chytlavá snadno zapamatovatelná hesla. A proto pro poněkud zmateného voliče nasazují známé tváře. Jejich úspěch má naznačit, že úspěchem bude i volba strany, za niž se na reklamě zubí.

Jenže my žijeme v době, kdy s námi cloumá ekonomická a sociální krize a většina obyvatel potřebuje znát odpovědi svých budoucích zástupců v Poslanecké sněmovně, jak tyto problémy chtějí řešit. A to známé osoby jaksi málokdy zajistí. Nanejvýš pomáhají mediálně vyprat skvrny na příslušné stranické košili.

Psáno pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda