OSN tímto dokumentem vyzývá všechny státy, které jsou schopny zapojit se do boje proti IS, aby zdvojnásobily a zkoordinovaly své úsilí ve snaze zabránit dalším útokům ozbrojenců z IS a dalších extremistických skupin. Touto rezolucí se OSN opět pokouší hledat řešení konfliktu, který ohrožuje nejenom Sýrii. Je ale zapotřebí připomínat a vyvarovat se chyb, které mají následně celosvětový dopad a ohrožují tak mír a stabilitu.

Připomeňme si některá osudná selhání s přetrvávajícími následky.

Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1973 o Libyi z března 2011, kde se jednalo především o zavedení bezletového pásma nad Libyí, vyzývala k okamžitému ukončení násilí a útoků na civilisty v Libyi a uložila účastnickým zemím chránit ohrožené oblasti obývané civilisty. Chybou však bylo, že po svržení diktátorského režimu, byla celá země ponechána svému osudu a její rozvrat umožnil vznik různých extremistických skupin a občanskou válku .

Jedním z evropských selhání OSN byla například Jugoslávie. Po jejím rozpadu vypukla válka a trvala v různým obměnách od roku 1991 až do roku 1999, vyznačovala se krutostí a velkým utrpením civilního obyvatelstva. Ačkoliv OSN vyslalo mírové sbory UNPROFOR, tak ty nejen, že nezabránily eskalaci války, ale v mnohých případech pouze přihlížely etnickým čistkám aniž by jim zamezily.

Tragickým případem je Sýrie, kdy generální tajemník OSN Pan Ki Moon připustil, že Rada bezpečnosti OSN nechala Sýrii na holičkách a rozbroje mezi mocnostmi zabránily akci vedoucí k ukončení tohoto konfliktu, který si vyžádal již přes 200 tisíc mrtvých a miliony uprchlíků, kteří dnes míří do Evropy.

Přílišná byrokratičnost vnitřních struktur OSN, náchylnost ke korupci a zájmům pouze ,,vyvolených“, podkopává důvěryhodnost této organizace a jejího odkazu. Neschopnost pružně reagovat na krize jako např. v bývalé Jugoslávii, nebo ve Rwandě, či mimořádně nepříznivý obraz OSN při skandálech spojených s financováním programu „Ropa za potraviny“, důvěru rozhodně nebudí.

Důvěryhodnost a vážnost podkopává také skutečnost, že OSN nedisponuje vlastním stálým ozbrojeným sborem, ale zasahují jen „mírové síly OSN“, vytvářené vždy pouze ad hoc pro řešení konkrétního problému (Charta OSN s vytvořením stálých sil OSN počítá, ale dosud nebyly vytvořeny).

Věřme, že si velmoci konečně uvědomí vážnost současných hrozeb, svou kolektivní odpovědnost a vyhodnotí následky svých rozhodnutí. Svou roli by měla sehrát i Evropská unie, která by se neměla uzavírat pouze do sebe, ale společně s OSN by se měla snažit především o ukončení válečných konfliktů a zamezení přenášení problémů do oblastí, kde lidé žijí v míru.

Ponechat Sýrii čtyři roky svému osudu je tragické zanedbání světového společenství a řešením určitě není bezmyšlenkovité přijímání uprchlíků a migrantů do Evropy.