Okouzleni vlastní dokonalostí v disciplíně, „kterak učiniti z prdu kuličku“, potom blazeovaně shlížíme na plebejce kolem, kteří se zabývají nám nepochopitelnými a námi neuchopitelnými závažnými tématy. Téma odchodu Petry Kvitové do Monaka vyvolal debatu na téma daňových rájů a rozpoutal se spravedlivý hněv prostého lidu proti zbohatlickým jedincům, kteří se nechtějí dělit. Následuje podobné dusno ve vztahu k právnickým osobám.

Moje otázka zní, jestli si někdo položil otázku, proč tady tolik lidí nechce žít…?!? Nebo ještě lépe, jestli si někdo položil otázku, proč tady lidé zůstávají či dokonce, proč tu někteří lidé chtějí žít…?!? Uvědomují si ti mudrlanti, kteří hledají důvod v nízkých daních a tedy v ušetřeném obolu, že i kdyby všichni ti, kteří od nás odešli „na lepší“, zaplatili své daně v České republice, tak je naši politici a jimi dosazení úředníci dokážou stejně rozkrást za několik měsíců? NKÚ tvrdí, že nedočerpáme skoro 70 miliard z EU a jenom velmi cudně naznačuje, že i tam, kde se čerpalo, šlo ponejvíce o vyhozené peníze.

Armáda vybírá neprostřelné vesty tak, že je bude zkoušet až po nákupu, jediným kritériem je cena. Snad budou mrtvým vojákům aspoň slušet. Je to pěkná tradice, která kdysi začala padáky, které měly jen jednu vadu, že se neotvíraly. Krok za krokem můžeme kráčet alejí zmatků a chaosu budovaného veřejnou správou této země. Blanka a Opencard v Praze, Amazon v Brně, pseudomodernizace dálnice, provázená neschopnosti zorganizovat položení mostního panelu a donutit soukromého dodavatele, aby pracoval. Tragická úroveň stavby nových dálnic a železničního koridoru, z nichž na každém metru je patrno, jak hrozně se na stavbě v její přípravě a realizaci kradlo a krade. Neustálé změny v daňovém a důchodovém systému i ve zdravotnictví vždy a neomylně v neprospěch občanů a zejména těch, kteří se snažili být loajálními a spořádanými.

Společnost je neustále zásobována politickými a ekonomickými pseudoskandály, které pouze slouží k prezentaci orgánů činných v trestním řízení, ale u soudu je najednou ticho. Muselo zemřít padesát lidí, aby se někdo začal zabývat černým trhem s lihem, o kterém ví v téhle zemi skoro každý. Odpor těch, kteří byli z černého lihu placeni, byl příliš silný a trvá i teď. Podobné je to na trhu s PHM. Vyřešit otázku odpovědnosti za mrtvé na trati u Studénky trvá 6 let a nikomu, samozřejmě mimo pozůstalých, to nevadí, ministerstvo spravedlnosti se raději zabývá personálními spory. Soudy nejsou dlouhodobě schopny řešit spory na místě nejcitlivějším, v oblasti týkající se péče o naše děti. Podobně víme o tom, že se přetáčejí tachometry, šidí se stavby, porušují se autorská práva, zákazníci jsou okrádáni na všech možných i nemožných místech, nejen v pražských taxících a restauracích všeho druhu.

Ostrůvky pozitivní deviace jsou zloději likvidovány díky jejich nadstandardním kontaktům na veřejnou správu. Občas někdo nesměle pípne, že u nás organizovaný zločin proniká do státní správy, ale česká veřejná správa už dávno na poli organizovaného zločinu představuje samostatnou hodnotu. Odsouzení náměstka ministra za vydírání toho budiž jen skromným důkazem. Chování našich politiků je zpupné a nabubřelé, neustále nám vlezle připomínají, že můžeme být rádi, že jsme rádi. Že by to mohlo být ještě horší. Dávají nám otevřeně najevo, že se necítí být zástupci občanů, kteří je volí, ale loutkami těch, kteří jejich volební kampaně platí. Pokud jejich výroky uniknou do mezinárodního prostoru, jsme terčem údivu, pokud ne rovnou posměchu. Stačí připomenout sekretářku ze Strakovy akademie, velící vojenskému zpravodajství, českou pozici při konfliktu na Ukrajině, neuvěřitelné generalizující bláboly o islámu nebo potácející se mátohu mezi korunovačními klenoty.

Pro pořádek je třeba připomenout, že mnohým našim občanům tento stav věcí vyhovuje a cítí se v něm jako ryba ve vodě. Pod heslem, že každý má nějaké to máslo na hlavě, se neustále pokouší přeskupovat majetek a získávat neoprávněné výhody. Pohříchu existuje i poměrně velká skupina občanů, která tak nečiní, ale říkají si, že kdyby se k tomu odhodlali, tak podobný chaos bude příznivý i jim. Další podstatná skupina občanů se všemožně snaží daná pravidla obejít nebo dokonce daný systém pravidel nějak poškodit. Tento způsob vztahu občan stát nelze označit, jinak než jako poněkud nešťastný.

Není žádným tajemstvím, že naprostá většina našich lidí a firem, kteří mají své sídlo v zahraničí, tam nehledá jen nějakou konkrétní finanční výhodu, ale především standardní a předvídatelné prostředí pro svoje životy a existenci. Platí, že všude je něco, všude na světě je chleba o dvou kůrkách, označovat lidi žijící v zahraničí za „lehkoživky“ je prostě hloupé. Jinou otázkou samozřejmě je, jak ke svým prostředkům přišli, ale to nemá s místem jejich pobytu, až na řídké výjimky nic společného. Důležité je se ptát, proč nejsme schopni zajistit podobný existenční standard, týkající se nikoliv hmotných statků, ale bonity systému pravidel, také u nás doma. S chaosem, který přinesl nový občanský zákoník, budeme bojovat ještě dlouho a budeme jen vazaly jeho vykladačů. Zmatek, který v naší zemi nastává, je aktuálním obrazem starozákonního zmatení jazyků, které způsobil Hospodin při stavbě Babylonské věže.

Na závěr se sluší poctivě přiznat, proč za těchto okolností zůstáváme v České republice já a moje rodina. Odpovím slovy oné tolik populární totalitní matky tasemnice, které se dcera ptá, proč ony žijí v zažívacím traktu, když venku je tak krásně. „Jsme tady doma…“, řekla ta dobrá matka tasemnice, a to je i moje odpověď. Je to sice jednoduchá, ale přitom velmi komplexní odpověď. Mimo jiné nám to dává právo mluvit do toho, co se u nás doma děje. Tvrdíme, že pokud neučiníme společně něco pro to, abychom se doma cítili lépe, abychom zlepšili vztah k České republice, ve kterém jsme údajně zdrojem moci, a dosáhli nové kvality vzájemného uznání, doplatíme na to všichni. Závistivou debatou o pár procent daní „paní Petry Kvitové“ toho nedosáhneme zcela jistě. Je to jen další potvrzení úrovně těch, kteří nám určují pravidla, podle kterých musíme doma žít. Nejde jim o nic jiného, než o výjimky z parkování a udržení možnosti otravovat lidem život.

Bylo by smutné, kdybychom se společným úsilím dopracovali k „nedykovskému“ veršíku:

Opustíš-li mne, budeš mít ode mne pokoj…

Ladislav Žák
(psáno pro vasevec.cz)