Ústavní soud se v nálezu ve věci zákona o soudech a soudcích vyslovil proti znovujmenování předsedů soudů. Ústavní soud zde spatřuje nebezpečí personální korupce v tom, že předseda se může chovat podle přání toho, kdo jej jmenuje znovu. Ústavní soud nedůvěřuje lidským vlastnostem soudců, když předpokládá jejich patolízalství pro udržení funkce předsedy. Ovšem jak se zabrání patolízalství soudců, kteří dnes funkci nemají, ale budou ji chtít? Přitom někteří ústavní soudci byli jmenováni opakovaně. Ve skutečnosti Ústavní soud opětné jmenování předsedů nezrušil. Zrušil výslovnou úpravu tohoto práva v zákoně. Ale právo na jmenování předsedou soudu patří do práva na přístup k veřejným funkcím. Zde zákon může přístup omezit, ale musí tak učinit výslovně. Nyní zákon mlčí a každý se při splnění zákonných kvalifikačních podmínek může ucházet o veřejnou funkci opakovaně. Obdobně zákon výslovně nepovoluje opakované jmenování ministra či volbu starosty, je to nadbytečné.

Přesto však mohlo být poukazováno na odůvodnění příslušného nálezu Ústavního soudu jako důvod proti opětovnému jmenování předsedy soudu.

Pokud se samotní ústavní soudci ucházejí o opětné jmenování ústavním soudcem a o opětné jmenování předsedou Ústavního soudu, nelze již argumentovat nálezem Ústavního soudu proti opětnému jmenování předsedou jiných soudů. Právo je obecné. Buď určitý zákaz platí pro všechny předsedy soudu, nebo naopak je určité jednání dovoleno všem předsedům soudů. Argument personální korupce musí být uplatněn vůči všem soudním funkcionářům stejně nebo vůči všem stejně neuplatněn. Nezávislost soudce je upravena v čl. 82 Ústavy, který se vztahuje na všechny soudce Ústavního i obecných soudů. Jsem zastáncem toho, že předseda soudu může svou funkci opakovat. Jednání předsedy Ústavního soudu tento názor podporuje. Je na prezidentu republiky a ministru spravedlnosti, zda znovu jmenují do funkce stávajícího předsedu soudu, pokud vykonává svou funkci správně.

Zdeněk Koudelka