V době, kdy se rozhodovalo o umístění amerického radaru v Brdech, politici tohoto ražení při každé příležitosti vykládali, že bez instalace takového zařízení může vbrzku dojít k bombardování Prahy, a to třeba střelami odpalovanými odněkud z pouště. Ani v tomto případě nikdo z tvůrců podobných poplašných zpráv své nesmysly neodvolal. Dokonce ani tehdejší ministryně obrany Vlasta Parkanová (tehdy KDU-ČSL).
Nyní vykládají odborníci na tento způsob argumentace, že Rusko rozumí pouze síle. Bylo by marné pátrat, kdo je k takovému tvrzení inspiroval. Byl to snad Napoleon, když se v zimě 1812 brodil přes řeku Berezinu pryč od Moskvy? Anebo to byl generál Paulus poté, co ztratil 32 divizí u Stalingradu? Či snad tuto moudrost vyřkl Adolf Hitler v dobytém Berlíně?
Opakovací oslíci zásadně nepotřebují historická fakta, vystačí si s donekonečna opakovanými frázemi. Rostoucí počty obětí konfliktů, jejichž nutnost zdůvodňují těmi lidskými nejvyššími hodnotami, vydávají za důkaz své pravdy. Mají plná ústa svobody a demokracie, a přitom považují lidi s odlišným názorem za zrádce, pokud ne přímo za agenty cizích mocností. Bylo tomu tak v případě Iráku i v případě radaru. Je tomu tak v případě občanské války na Ukrajině.
Opakovací oslík je tvor docela zábavný. Když se jeho chováním inspirují lidé působící v politice, může to tak leda zvyšovat počty mrtvých. Historickým faktům odporuje tvrzení o tom, že Rusko rozumí pouze hrubé síle. Vynořuje se však jiná naléhavá otázka: čemu vlastně rozumějí ti, kdo šíří podobná tvrzení?
Jan Keller
(ČSSD,Právo)