Také v tomto roce bude pohled na „padající hvězdy“ brázdící nebe vždy okolo 12. srpna a známé jako Perseidy fascinujícím divadlem letní přírody, pokud to ovšem dovolí počasí a svit Měsíce, který bude pár dní po úplňku ještě dost jasný. Když meteorický roj vrcholí, můžeme vidět až šedesát záblesků za hodinu.

Každým rokem můžeme tento úkaz pozorovat již od 17. července až do 24. srpna, kdy jde sice jen o ojedinělé záblesky, ale je to naděje pro ty pozorovatele, kteří by vinou špatné viditelnosti, nebo zaneprázdnění promeškali magickou noc, která letos nastane mezi 12. a 13. srpnem. Uvidět pěkný zářivý meteorit je vždy fascinující zážitek a tak trochu štěstí, proto se okolo spatření „padající hvězdy“ vytvořily různé poetické pověry a vznikly četné umělecké ohlasy.

Perseidy jsou velmi známým meteorickým rojem stejně jako například Leonidy, které doprovázely svržení komunistické vlády 17. listopadu a s každým podzimem nabízejí romantické světelné divadlo. Méně známé jsou Lyridy objevující se vždy okolo 20. dubna. Pozorování Perseid je možná příznivější než sledování jiných rojů díky prázdninám, cestám do přírody a teplým nocím.

Ve všech podobných případech jde nikoliv o padající hvězdy, ale o spršku meteorů vlétajících do zemské atmosféry, kde efektně vyhoří. Jde o zbytky rozpadlých komet a všelijaký drobný kosmický materiál, kameny a prach, který je příliš malý, než aby ohrozil naši planetu, ale pokud již některý z kusů vesmírného minerálu občas svůj let přežije, dopadá na zemi jako meteorit. Země během roku pravidelně prolétá oblastmi, v nichž setrvávají trosky a úlomky větších těles. Perseidy jsou pozůstatkem komety nazvané 109P/Swift-Tuttle, která má periodou návratu okolo 130 let a na přelomu července a srpna kříží dráhu Země.

Při pozorování meteorického roje se zdá, že jednotlivé zážehy vycházejí z jednoho místa, které se nazývá radiant a které promítáme do některého známého souhvězdí, podle tohoto optického klamu se meteorické roje označují názvy patřičného souhvězdí, ačkoliv s nimi nemají nic společného. Perseidy zdánlivě vylétají z okraje souhvězdí Perseus poblíž Kassiopey.

Lidé pozorovali letní ohnivý déšť odedávna a věřili, že člověk, který spatří „padající hvězdu,“ má možnost si něco přát a jeho přání se určitě splní. Vzhledem k tomu, že za teplých letních nocí je doba vhodná k milostným schůzkám, je nabíledni, že většina takových přání vysílaných k nebesům se týká lásky. Karel Hynek Mácha však v padající hvězdě viděl spíš obraz smrti:

“Klesla hvězda s nebes výše,
mrtvá hvězda siný svit;
padá v neskončené říše
padá věčně v věčný byt.
Její pláč zní z hrobu všeho,
strašný jekot, hrůzný kvíl.
„Kdy dopadne konce svého?“
Nikdy – nikde – žádný cíl.”

Jestliže básník popisuje nejen svit letící hvězdy, ale i hukot a kvil, popisuje vlastně pád bolidu, mimořádně velkého meteoritu, který opravdu doprovází děsivý kvílivý zvuk. Bylo by zajímavé zjistit, zda mohl skvělý pozorovatel přírody Mácha na svých toulkách opravdu uvidět vzácný bolid, nebo zda všechno to hvězdné kvílení není jen jeho básnickou licencí a vyjádřením existenciální hrůzy a žalu.     

Při pozorování letošních Perseid se takového velkolepého divadla zřejmě nedočkáme. Na druhé straně i tak můžeme prožít hezké chvíle pod letní oblohou, nepotřebujeme ani žádný dalekohled, dokonce by nám byl k ničemu, protože ukazuje příliš úzký výsek oblohy a meteory proletí vetšinou někde jinde. Pokud máte možnost, můžete jistě využít i program některé z hvězdáren, které v této době pořádají pozorování pro veřejnost. Fandové do fotografování se mohou pokusit o záznam dění na obloze, ale je k tomu potřeba pevný stativ a fotoaparát s možností déle otevřeného objektivu a citlivý materiál, tedy nikoliv běžný digitál. V každém případě je dobré opustit místo zasažené světelným smogem, tedy města nebo blízkost dálnice, nejlépe je spojit pozorování s výletem do přírody. Pokud je jasno, je příjemné ležet ve spacáku a usínat při vesmírné podívané.

Tak krásné zážitky!

Věra Tydlitátová