Po šesti letech, kdy zažíváme permanentní reformní experimenty z dílny ODS (téměř po vzoru čínské kulturní revoluce - málokterá sazba daně se dožije Vánoc, stejně jako málokterý návrh státního rozpočtu), jsem při sledování kongresu ODS ke svému překvapení zjistil, že největší zmatek panuje ve vládní straně ve vztahu k obsahu a pojetí jejího vlastního programu.

Šest let politiky, na které se nějak podíleli (od výkonné rady ODS výše) snad úplně všichni, kdo kandidovali do vedení ODS, se ocitlo pod zdrcující kulometnou palbou, jakou bychom nedokázali zajistit ani na sjezdu ČSSD. Jediné, co mohlo občana při sledování této sebereflexe napadnout, byla otázka: Proboha, jací zločinci donutili tu starou, dobrou ODS, aby v posledních šesti letech hlasoval pro tak šílené změny a zákony? Na kongresu nikdo z těch, kdo to zavinili, evidentně nebyl. Mluvily většinou jen samé nevinné oběti a pomýlení, kteří prohlédli.

Pokud jde o předváděnou sebekritiku, bylo možno rozlišit čtyři základní typy řečníků:

Typ první – reformy jsou v pořádku, ale špatně je vysvětlujeme. Tuto iluzi šířil zejména staronový předseda ODS Petr Nečas. Dokonce si povzdechl. Že ODS opustily společenské elity, které jí v minulosti pomáhaly občany přesvědčovat. Bez herců, zpěváků a spřízněných komentátorů to už ODS s veřejným míněním tolik nejde. To je ale přece strašný omyl. Mediální masáž kolem reforem probíhá permanentně, jenže je v naprostém rozporu s konkrétní sociální zkušeností občanů. Nejde o marketing reforem, ale o jejich věcnou podstatu a prokazatelné negativní dopady na život lidí a ekonomiku. O začarovaný kruh škrtů a poklesu, ve kterém se díky OBSAHU vládní politiky pohybujeme.

Typ druhý – mimozemšťan, který právě přistál. Tuto polohu nejlépe předvedl ministr Kuba, který už rok sedí ve vládě s ministrem Drábkem i Kalouskem. Strašlivě kritizoval sKarty, jakoby jejich existenci zjistil teprve večer před kongresem, kdy si připravoval projev. Jakoby pro ně nehlasoval celý klub ODS a to několikrát a opakovaně. Jakoby tentýž klub zcela neignoroval veškeré námitky, které opozice k existenci sKaret snesla. Jakoby ODS nehájila setrvání Drábka ve vládě ještě i v okamžiku, kdy si pro jeho náměstka Šišku přišla policie. Ministr Kuba v rozhovoru pro Deník tvrdí, že on je rok ve vládě, že nesedí ve Sněmovně. Ano, u ničeho nebyl, nic neviděl a neslyšel.

Typ třetí – potřebujeme skutečné reformy. Po realizaci skutečně pravicových reforem volali zejména rebelové Tluchoř a Fuksa. Podle nich ODS ztrácí, protože žádné reformy vlastně nedělala. Měla by prosadit (bájné) pravicové reformy, v nichž by se ODS vrátila ke svému programu a kořenům. Těžko říct, proč po skutečných reformách volají vládní poslanci po šesti letech, kdy jejich strana obsazuje funkci premiéra, prezidenta a už dvakrát měla možnost sestavit po volbách vládu. A těžko říct, kdo tedy v ODS píše volební programy. Zřejmě Miroslav Kalousek.

Typ čtvrtý – naše reformy jsou omyl, mají mizerné výsledky. K této čtvrté kategorii patřilo vystoupení poslance Šnajdra, které jsem citoval v úvodu mé poznámky. Velmi otevřeně popsal fakt, že strana, která slibovala, že nebude zvyšovat daně a zastaví zadlužování státu, vlastně zvýšila veřejný dluh z 28% HDP v roce 2006 na současných 41% HDP, což je nejvíce v historii. A přitom ještě ODS zvyšovala daně. Popravdě řečeno, když tyto argumenty vyslovuje ve Sněmovně opozice, nikdy to nevyzní tak dramaticky, jako když se k debaklu vládní politiky přizná její prominentní poslanec, člen rozpočtového výboru a předseda správní rady VZP… ¨

Dodávám jen: chudák občan, který doteď věřil vládní propagandě o tom, že reformy zaváděné od roku 2007 jsou nezbytné, promyšlené, konzultované s experty a vedou nás správným směrem. Teď po víkendovém kongresu je jasné, že tomu nevěří už ani ODS…A můžete si vybrat, jestli to byl podvod už od začátku, nebo jestli je ODS pouze tak hluboce neschopná vést zemi.

Ať už si odpovíte jakkoliv, zkušení reformátoři Nečas, Kuba, Pospíšil, Chalupa, Němcová a Blažek by v experimentování s naší zemí rádi pokračovali dál.

Já myslím, že už stačilo.