Na Ukrajině probíhá bratrovražedná válka, která tuto nádhernou širou zemi přemění na trosky. Evropská komise se pochlubila, že jí půjčila dalších 35 miliard na zbraně a Ukrajinci za to ještě uctivě poděkují. Kdyby nám na nich opravdu záleželo, varovali bychom je, že ty dluhy je úplně zničí, že to bude znamenat „privatizaci“, tedy levný výprodej všeho cenného, co tento stát ještě má, že tím celé generace ztratí jakoukoli budoucnost. Nepomáháme Ukrajině, pomáháme jejím věřitelům zničit ji, pomáháme Zelenské nedemokratické juntě udržet se u moci a ty nešťastné Ukrajince používáme jako potravu pro kanóny, chytáme je po celé Evropě jako krysy, zavíráme si oči před tím, že je střílejí na hranicích jako toulavé psy, všechny ty dobré lidi, kteří nejsou zbabělí, jen nechtějí zbytečně zemřít. Proklínám tuto válku, všechny, kteří ji způsobili, kteří ji vyprovokovali, kteří na ní vydělávají a kteří ji uměle udržují, kteří v ní vidí všechno možné, jen ne mrtvé tváře svých bližních.

V kolébce tří velkých civilizací zase probíhá ta největší a nejstrašnější genocida, od které mocní tohoto světa odvracejí zrak. Světoznámý novinář Seymour Hersh (ano, ten, který odhalil děsivý masakr, který spáchali američtí vojáci ve vietnamské vesnici My Lai) popsal, co viděl v Gaze: rozstřílené děti, rozjeté bagrem, roztrhané na kusy. Ještě i zdravotníci z organizace Lékaři bez hranic zůstali v šoku z toho, jaká zvěrstva se tam páchají na ženách a dětech, které jsou cílem, nikoli vedlejším produktem izraelských útoků, což za zvrácenosti se tam dělají s mrtvými těly. A neexistuje žádná naděje, že se to změní, neboť svět odvrací od tohoto hororu oči a Spojené státy - jediná mocnost, která by to mohla šmahem ruky ukončit - pouze kosmeticky krotí zločiny Izraele a odkazuje mu, aby to držel pod kontrolou... Jak je možné, že i na Slovensku máme novináře, kteří kvílí nad každou ukrajinskou obětí, ale nad tímto téměř průmyslovým vyvražďováním palestinského obyvatelstva si zavírají oči, případně alibisticky říct (jako Zuzana Kovačič Hanzelová), že je správné nemít na to žádný názor? Nemít na TOTO žádný názor???

Ne, tato promyšlená systematická genocida Palestinců je neomluvitelná. A Blízký východ nebude bezpečným místem na Zemi, dokud to nezastavíme. Neexistují žádné výmluvy, pokud se páchají taková barbarská zvěrstva. Říkám to na rovinu: toto nemá nic společného se sebeobranou a stát, který takto bezohledně vyhlazuje vlastní obyvatele, nemá žádnou legitimitu. Je třeba obrátit logiku věcí z hlavy na nohy: dejte Palestincům svobodu, zajistěte jim lidská práva, ukončete režim apartheidu, a pak se může svět zabývat vaší bezpečností – ne naopak. Není možné, aby se z oběti dělal viník, aby se právo na život podmiňovalo právem silnějšího. Až bude Palestina svobodná a na území Izraele se bude nadále útočit, budu první, kdo se postaví na jeho stranu a mělo by tak učinit celé mezinárodní společenství – tak jako na začátku devadesátých let bránilo napadený Kuvajt. Ale tyran se nemůže dovolávat bezpečnosti. Bezpečnost Izraele je podmíněna svobodou a důstojnými životními podmínkami pro Palestince. A pokud to Izrael nechce pochopit ani po výzvě soudu v Haagu, ani po rezoluci Valného shromáždění OSN, pak je čas poslat ho do mezinárodní izolace. Je mi to líto, ale už to je třeba pojmenovat beze strachu a otevřeně a nenechat se vydírat státem nebo spíše režimem, který ztratil lidskost.

Celý život sním o tom, že vybudujeme ze Slovenska mírový stát. Jásal jsem, když před třemi lety papež František v centru Bratislavy, jen pár kroků od „Mírového náměstí“ (jak stále ještě nazýváme to Hodžovo) přednesl svou nevyslechnutou vizi o tom, aby se Slovensko stalo poselstvím míru v srdci Evropy, na kterou nereagoval žádný politik. Doufal jsem, že s pomocí této vládní garnitury se přiblížíme k tomuto ideálu alespoň v některých ohledech, i když jsem neměl žádné iluze. Nečekal jsem, že tato vláda zruší armádu, jak to udělala Kostarika, že bude do zahraničí místo vojáků vysílat lékaře jako Kuba, že vyhlásí neutralitu jako sousední Rakousko. Čekal jsem však, že se bude více angažovat například při zprostředkování míru a že nebude zbrojit jako militaristický stát. No jsem zklamaný, že uplynul sotva rok a tato koalice pokračuje fakticky ve stejném jako ty předchozí.

Být peo mír dnes vyžaduje mnohem více než slovní deklaraci. Ve 21. století vám už nikdo otevřeně neřekne, že je pro válku. To si nedovolil dokonce ani George W. Bush. Proto jsem na lakonickou námitku Zuzany Čaputové, že všichni lidé přece chtějí mír, odpověděl - ale ne všichni ve prospěch něj pracují. A to je to nejdůležitější. V těchto dnech si připomínáme i 25. výročí přijetí Deklarace a akčního programu OSN o kultuře míru. Kultura míru a nenásilí přesně vymezuje podmínky, kdy lze stát považovat za mírový. Shrnuje je do 8 bodů:
1) Výchova ke kultuře míru
2) Porozumění, tolerance a solidarita
3) Demokratická účast veřejnosti
4) Svobodný tok informací
5) Odzbrojení
6) Rozvoj lidských práv
7) Environmentální udržitelnost

Rovnost žen a mužů
Kultura války a násilí je oproti tomu charakteristická těmito jevy:
1) Víra v moc, která je založena na ozbrojené síle
2) Potřeba mít nepřátele
3) Autoritářské řízení moci
4) Zatajování a propaganda
5) Zbrojení
6) Vykořisťování lidí
7) Vykořisťování přírody

Nadvláda mužů
K charakteristice společnosti založené na kultuře míru by se dalo ještě několik bodů přidat, ale o tom někdy příště, nyní toto rozlišovací schéma od kultury války zcela postačí. Sami se zeptejte, v jakém jsme stadiu. Musím však s lítostí konstatovat, že od ideálu mírového státu se nadále vzdalujeme. Výmluvy typu „jsem pro mír, ale zbrojit musíme“ nebo „jsem pro demokracii, ale potřebujeme tvrdou ruku“, pouze odhalují mentální nastavení člověka, které je ve svém jádru stále militantní. Když k tomu přičteme skupinu lidí, která si mýlí proruský postoj s promírovým nebo naopak šovinistickou nenávist vůči Rusům s podporou svobodné Ukrajiny, zjistíme, že počet lidí, kteří jsou hodnotově za mír, není až tak vysoký. Mír vyžaduje zcela nový způsob přemýšlení a přístupu k lidem. V hnutí Sjednocení za mír jsme se i po této zkušenosti rozhodli, že budeme více zdůrazňovat a propagovat hodnoty kultury míru a ideál mírového státu, aby lidé vůbec rozuměli tomu, co všechno to obnáší. Věřím, že se při tomto úsilí společně setkáme.