Od začátku roku kurz oslabil z hladiny těsně nad dvaceti pěti korunami (2,7 %). Vůči dolaru naopak prozatím během prázdnin posiluje, se ziskem přes 4 %, na hladinu 19,20 CZK/USD.

Vůči euru korunu prozatím držela v šachu přetrvávající hrozba devizových intervencí České národní banky s cílem oslabit domácí měnu, a tím dále uvolnit měnové podmínky v prostředí  ekonomické kontrakce během prvního pololetí. Nástroj úrokových sazeb již totiž ČNB plně vyčerpala koncem minulého roku. Tyto hrozby se však prozatím nenaplnily a náš základní scénář s nimi nepočítá ani v dalších měsících.

Koruna by tak podle mého názoru mohla v brzké době ukončit oslabování, trvající již téměř rok, a začít vůči euru posilovat. Spouštěcím mechanismem by mělo být námi očekávané ekonomické oživení, tažené zejména sílící exportní výkonností, a z části též domácí investiční poptávkou. Příznivý vývoj zahraničního obchodu, respektive salda běžného účtu platební bilance, což je jeden z klíčových makroekonomických fundamentů pro měnový kurz, by přitom měl přetrvat i do roku 2014.

Opačný směr vývoje, tedy směrem ke slabší koruně, však očekáváme v paritě proti americkému dolaru. Zde by měl být vývoj v dalších měsících tažen zejména odhadovaným všeobecným posilováním USD, zejména proti euru. Domnívám se, že existuje hned několik důvodů, proč by měl americký dolar proti společné evropské měně posilovat (a tím i proti koruně, jež je díky ekonomické provázanosti s eurozónou proti euru výrazně méně volatilní).

Na prvním místě je to aktuálně se prohlubující rozdíl v tempu ekonomického růstu.  Zatímco eurozóna se horko těžko dostává z mírné recese, americká ekonomika má v druhém pololetí a příštím roce našlápnuto k minimálně tříprocentnímu růstu. Z toho vyplývá další rozdíl – totiž odlišné směřování měnových politik centrálních bank. Zatímco americký Fed začne v nejbližší době omezovat měnovou expanzi (nákupy státních a hypotečních dluhopisů), ECB se k jakémukoliv utažení měnových podmínek v dohledné době nechystá, naopak je reálné ještě další snížení úrokových sazeb či použití jiného z nástrojů centrální banky ke stimulaci růstu měnové báze (množství peněz v oběhu). Třetím faktorem je postupné snižování schodku zahraničního obchodu Spojených států díky probíhající renesanci amerického průmyslu a boomu produkce břidličného plynu a ropy.

V neposlední řadě by pak podporou pro dolar měl být startující obrat nepříznivé fiskální trajektorie USA z posledních pěti let (od hypoteční krize v roce 2008). Ke snižování rozpočtových schodků mají totiž Spojené státy o poznání lepší strukturální a ekonomické podmínky než země eurozóny.

Ondřej Matuška