B. Chalupa chce zavést brannou výchovu do škol, zvážit obnovení povinných vojenských odvodů a obnovit Svazarm. K prvním dvěma bodům mi nepřísluší se odborně vyjadřovat, i když na smysluplném zavedení některých prvků branné výchovy do škol nevidím nic špatného a naopak zavedení povinných vojenských odvodů nepokládám za rozumné. Ale ke snaze obnovit Svazarm se stručně vyjádřit nejen chci, ale dokonce musím.

Musím říct, že z jedné strany aktivity pana poslance Chalupy chápu, protože jsou vlastně odrazem společenské poptávky, která reflektuje současnou složitou společenskou, ekonomickou a politickou situaci v sice globalizovaném, ale v některých oblastech zároveň velmi antagonisticky segmentovaném světě. Na druhé straně s ním však úplně nesouhlasím.

Svazarm (Svaz pro spolupráci s armádou) byla účelově, v roce 1951 administrativním rozhodnutím vytvořená organizace, v mnoha směrech jednoznačně poplatná své době. Výrazně politicky orientovaná s přebujelou byrokratickou administrativou, složitou organizační strukturou (ústřední výbor, krajské a okresní výbory, základní organizace), která už v zárodku tlumila aktivity základních článků a projevy vůle svých členů. Kdo se i jen letmo seznámí s téměř čtyřicetiletou historií této organizace, zjistí, že Svazarm byl víc než úzce svázán s vývojem tehdejší KSČ a téměř přesně kopíroval společensko- politickou situaci padesátých až osmdesátých let minulého století. Jako takový byl Svazarm „pevnou a nedílnou součástí Národní fronty, vytyčoval úkoly hlavně v oblastech politicko-výchovné a organizační práce při posilování demokratického centralismu, zakládal úderky a brigády socialistické práce v průmyslu i v zemědělství, kladl důraz na pořádání masových branných soutěží a akcí, dbal, aby jeho členové přesně znali přednosti socialistického zřízení“, atd. V obdobné situaci bylo i uspořádání tehdejšího Československého svazu tělesné výchovy (ČSTV), kde byla organizována celá „sjednocená“ tělovýchova. Není proto nic divného na tom, že takový Svazarm nemohl mít po roce 1989 místo ve společnosti, která sice nebyla a není bezchybná, ale stojí, bohudík, na zcela jiných principech.

Mnoho aktivit Svazarmu však mělo smysl, navazovalo na dlouholetou tradici, včetně prvorepublikové, členové se rozvíjeli ve sportovně technických činnostech a zaznamenávali významné úspěchy ve světě a v mezinárodních soutěžích. V roce 1990 zvítězil zdravý rozum a vůle reálně přemýšlejících členů a nástupnickou organizací Svazarmu se stalo Sdružení technických sportů a činností ČR, které se v roce 2003 přejmenovalo na Sdružení sportovních svazů ČR (dále jen Sdružení), které je v současnosti druhou největší sportovní střešní organizací u nás. V sedmnácti samostatných sportovních svazech (např. Aeroklub ČR, Ústřední automotoklub ČR, Český svaz biatlonu, Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, kynologické svazy, svazy vodáků a potápěčů, a jiné)sdružuje cca 623 tisíc členů, z toho více než 62 tisíc členů z řad dětí a mládeže. Ano, dá se říct, že Sdružení stále více rozvíjí sporty a činnosti, které byly součástí Svazarmu, ale na úplně jiných principech. Všechny svazy Sdruženírozvíjejí sportovní i technické činnosti, které můžeme, mimo jiné, pokládat za základ branné připravenosti našich občanů.

Důkazem toho, že tyto sportovní svazy fungují úspěšně, nejsou jen stovky medailí z domácích i mezinárodních soutěží, ale zejména stále se rozšiřující členská základna dětí a mládeže.  

Pojďme tedy nevymýšlet vymyšlené, ale naopak rozvíjet to, co už úspěšně téměř čtvrt století funguje.O (ne)efektivitě budování organizace podobné Svazarmu snad nemá smysl se ani zmiňovat. Stávající organizace Sdružení sportovních svazů České republiky funguje, má pro jednotlivé odbornosti ve svých řadách stále dost specialistů schopných předat své znalosti.

Co je však problémem, to jsou peníze. Sdružení je financováno pouze přes sportovní činnost Ministerstvemškolství, mládeže a tělovýchovy. Zde jsou sporty dělené na olympijské a neolympijské, kolektivní, oblíbené atd. Výsledkem je, že většina našich sportů není preferována. Některé svazy, i když mají bohatou sportovní činnost a úspěchy v reprezentaci, nedostávají na činnost z MŠMT vůbec žádné peníze. Pokles je výrazný zejména za poslední tři roky. Sečteme-li poskytnuté dotace na sport od MŠMT v programech III. a V., tedy v programech na činnost, tak pokles od roku 2012 je 50% v roce 2014 a 40% v roce 2015. Pokud se nenajde jiné financování, je situace neudržitelná!

Myslím, že z obsahu naší činnosti máme co nabídnout. Vítám každou aktivitu ajsem připraven diskutovat nejen s panem poslancem Chalupou, ale s každým, komu není lhostejná sportovní a branná připravenost našeho národa.