Tato na první pohled nepříliš důležitá a pro nás poněkud odtažitá zpráva ale navozuje jednu zajímavou asociaci. Brzy to bude patnáct let, kdy vzpomeneme na okamžik, kdy i Česká televize nevysílala svůj standardní program. Bylo to během tzv. stávky v ČT, kdy zaměstnanci neakceptovali volbu generálního ředitele Jiřího Hodače a zareagovali na to tak, že po několik týdnů okupovali zpravodajské vysílací pracoviště a vysílali odtud informace, na které vedení televize nemělo dosah.
Přesto za ně před zákonem neslo odpovědnost. Hodač to tedy vyřešil tím, že de facto pirátské vysílání vypnul a na obrazovce se objevil nápis sdělující, že nelze pustit neautorizované vysílání. Hodač za to byl velmi silně kritizován. Politikové bouřili ve sněmovně a někteří dokonce přespávali s redaktory České televize v okupovaných prostorách.
Situace se vyřešila až politickým zásahem. Hodač byl donucen k rezignaci, poslanecká sněmovna rozprášila Radu České televize a zvolila sama nového ředitele. Tím dali politici jasně najevo, že považují veřejnoprávní televizi za svůj majetek a podle hesla „co je tvoje, to je moje, a co je moje, do toho ti nic není“ si ji de facto zprivatizovali. Na Hodače a tmavou obrazovku s nápisem už se pomalu zapomnělo, ale nemělo by.
Nizozemský případ to dnes názorně připomíná. Vedení veřejnoprávní televize je povinno překazit zneužití vysílání kýmkoli, kdo k tomu nemá oprávnění, a není podstatné, zda je to jeden delikvent, anebo stovka zaměstnanců. Je nezbytné ctít pravidla, a na veřejném majetku dvojnásob. Protože tam, kde neplatí pravidla, panuje anarchie. A to je konec demokracie.
Jsem velmi zvědav, zda nizozemské orgány budou pana ředitele popotahovat za to, že vypnul vysílání. Jsem ale skálopevně přesvědčen, že nikoli. V Nizozemsku totiž platí pravidla a existuje právo a demokracie.