Po chvilce se objevila pracovnice řetězce, která odkudsi zezadu přinesla plech nových rohlíků. Měla sice na rukou rukavice, ale celou dobu, než ty rohlíky přesypala do plexisklové skřínky na ně kašlala. Nakupující doslova zírali. Samozřejmě, že žádnou roušku na ústech neměla. Samozřejmě, že nikoho z personálu pražského obchodu to nezajímalo.

Nemalá část prodávaného tzv. čerstvého pečiva není nikterak balena. Chléb, rohlíky, dalamánky, koláčky, kapsičky, koblihy… výčet by mohl pokračovat. Do všech těchto polic sahají lidé rukou. Často zde nenajdeme žádné mechanické pomůcky, které by umožnily bezdotykový výběr. Je to rizikové místo, nebo nikoliv? To ať tedy posoudí ti, co mají pravomoc o tom rozhodnout.

Spíše by Bezpečností rada státu měla vydat nařízení, aby možná kontaminace čerstvých potravin nabízených v obchodech byla co nejmenší.

Skoro u každé benzínky si můžeme vzít igelitové rukavice. Bylo by to možné a vhodné řešení, aby takové byly i v obchodech? V Rakousku a jinde jsou nákupní kleštičky naprostou samozřejmostí. Proč ne u nás? Je to na posouzení specialistů, co je nejvhodnější a nejúčinější.

Ta kašlající pracovnice nemusela mít zrovna koronavir, ale ani chřipka není nic, co bychom chtěli v obchodě „zadarmo“ získat. Zatím jsou zjevně řetězce bohorovné. A to asi není pro nás všechny ten nejlepší stav.