Občané naší země jsou dnes jiní, než byli před rokem. Více či méně intenzívně na ně doléhají zprávy o situaci kolem. Nejsou to jenom zprávy našich médií, která se snaží situaci zkreslovat, zlehčovat a všelijak vylepšovat. Občané se dostávají i k médiím a informačním zdrojům daleko objektivnějším a získávají tak reálnější pohled na vše, co se může velmi brzy dotýkat i jejich životů. To, co občana donedávna příliš nezajímalo, je to tam, a občan začíná mít obavy zejména sám o sebe, o své děti, o svou rodinu a budoucnost země, kde se narodil on sám, jeho předci a kde se narodí i následovníci jeho rodu.

Občané začínají silně vnímat něco, co dosud plně nevnímali, či z různých důvodů ani vnímat nechtěli. Vnímají rozpor mezi viděním situace našimi médii a realitou, vnímají rozpor mezi viděním situace vládou a realitou a koneckonců vnímají rozpor mezi postojem k situaci vládou a prezidentem republiky. Instinktivně tíhnou k hlavě státu, která se den ode dne stává mohutnější a mohutnější i neformální autoritou a občané k ní vzhlížejí jako k možnému spasiteli národa. Prezident Miloš  Zeman je odvážný a inteligentní muž, který se oddal své zemi. Navzdory frontálním útokům skřetů a šašků se nenechá uvláčet, neboť cítí obrovskou zodpovědnost za svůj národ.  Posiluje ho vědomí ohromné podpory obyvatelstva napříč politickému smýšlení. Čím mohutnější je jeho autorita, tím více štěkají malí ratlíci a krysaříci u jeho nohou.

Tito prodejní a kariérističtí ratlíci si vůbec neuvědomují, že čím více budou na prezidenta poštěkávat, tím méně je bude národ brát na vědomí. Jsou vůbec schopni uvědomit si vážnost situace, ve které se nacházíme? Neberou to jenom jako nějakou virtuální počítačovou hru?

Jsou vůbec schopni rozpoznat reálné nebezpečí, které se může stát nevratným? Vždyť tito naši představitelé nikdy neprošli reálným životem a tím méně krizovými situacemi. Jejich řeči jsou pouhé žvásty, které nejsou o nic opřeny. Hlásat, že milionové veletoky migrantů, valící se do Evropy se vším nebezpečím z toho plynoucím jsou pod kontrolou, je prachobyčejná lež.

Nic není pod kontrolou. Pokud neexistuje důsledná hraniční kontrola, nikdo neví, kdo, kdy a v jakém množství naší republikou prochází. To se většinou dozvíme až ex post, když je strůjce nějakého teroristického činu v zahraničí identifikován a zpětně přizná, že naši republiku využil jako tranzitního koridoru.

Otázek, týkajících se pobytu nelegálních imigrantů, je velké množství. Stačí, aby bylo našim daňovým poplatníkům např. sděleno, na kolik korun vyjde pobyt jednoho imigranta a zda souhlasí s tím, aby vybrané daně byly tímto způsobem použity. Jistě by bylo také zajímavé vědět, jak se např. tito nelegální imigranti chovají v Německu a jinde. Jak vypadá statistika loupeží, znásilnění a dalších trestných činů. A jak se vyvíjí nálada obyvatelstva ve vztahu k imigrantům?

Lidé, kteří stojí v čele EU, jsou velmi podobných charakterů, znalostí, zkušeností a kvalifikačních předpokladů, jako jsou naši představitelé vládnoucích struktur.  I oni vše podceňují a snad si vyhrocené nebezpečí nejsou vůbec schopni uvědomit. Zato prostý český či evropský lid to ví velice dobře. Již dávno ví, že žádná multi-kulti není možná, že sem nejdou žádní pracovníci do průmyslu či služeb atd. Jdou sem z jednoho prostého důvodu – osídlit Evropu, a to se vším všudy. Evropa má strach a obavy. Nic víc, nic míň.

Náš lid si přeje, aby vláda rozhodovala, konala a vnímala zájmy svého lidu.

Strana Práv Občanů odmítá jakékoliv příděly nelegálních imigrantů do České republiky a za případné teroristické útoky bude bezprostředně vinit vládu a  odpovědné instituce z jejich lehkovážného a nezodpovědného přístupu k řešení stávající nezadržitelné imigrační vlny.

Zásadním problémem tedy zůstává – co s tím a jak dál. Merkelová, Hollande a ani další nejsou schopni tento problém řešit.