Jan Campbell: Nu! Udělejme to takhle!

KOMENTÁŘ

V první části příspěvku jsem se zmínil o osudu Amati a Krajky v Kraslicích.

12. září 2021 - 07:00
Historie a osud tohoto města, ve kterém se vyráběly hudební nástroje, krajky a jiné produkty známé a hledané ve světě, nabízejí v kontextu návštěvy prezidenta Steinmeiera, působení Styčné kanceláře Svobodného státu Sasko v ČR, přípravy druhého předsednictví ČR v Radě EU (od 1. července 2022) a v den práce na příspěvku (8.9) v Chemnitz probíhající konference ministrů, (na které se projednávají mj. otázky Německo – českých vztahů) reálné posílení sousedství ČR a Svobodného státu Sasko, potažmo SRN, a to nehledě na výsledek voleb v SRN a ČR.


Textilní historie

Na Kraslicku se začala psát textilní historie v průběhu 18. století. Do té doby řada obyvatel pracovala především v rudných dolech. Od 17. století dolování v okolí Kraslic upadalo, což umožnilo rozmach původně lidových řemesel. Mezi nimi bylo i krajkářství a textilní průmysl. Mezi významné zakladatele textilní tradice ve městě patřili bratři Starckové(Štarkové). Ti postavili továrnu na krajky, výšivky a záclony. Národní podnik Krajka se nezabýval jen výrobou krajek, ale také tylu, prýmků, záclonovin a zboží podobného druhu, měl vlastní barvírnu, zpracování a úpravnu. Převážná část výroby z Krajky se vyvážela a jen necelých dvacet procent celkové výroby, například oděvních výšivek šlo na tuzemský trh. Podnik Krajka Kraslice získal řadu úspěchů na světových výstavách a veletrzích. Přispívaly k tomu i různé výrobní inovace a novinky. Jednou z nich to byla výšivka diolenu na silon. Světovou novinkou byla oděvní výšivka dělaná přízí novou barvící metodou. Jmenovalo se to Varikor. Krajka nabízela v kolekci 170 až 190 druhů záclon, 250 druhů výšivek a desítky druhů plyšů.

Dva roky po tzv. sametové revoluci byl podnik Krajka Kraslice přeměněn na akciovou společnost. V roce 1994 byla společnost privatizována a začaly existenční problémy, které trvají dodnes. V pěti závodech rozmístěných v Kraslicích, v Chodově a Aši, z nichž v největším závodě v Libavském údolí vyrábějícím záclony pracovalo 1200 pracovníků, většinou žen.

V kontextu tématiky doporučuji seznámit se s historií a současností obce Großschönau (v německém hornolužickém dialektu Grußschiene) v zemském okrese Zhořelec (německy Görlitz), v nejvýchodnější části spolkové země Sasko. V obci žije dnes přibližně 5 627 obyvatel, leží na soutoku Mandavy a Lužničky přímo na hranicích s Českou republikou, v těsném sousedství českého města Varnsdorf.

Tradice textilní výroby v Großschönau se datuje od druhé poloviny 17. století. V roce 1666 se bratři Friedrich a Christoph Langeovi z Großschönau vypravili do Holandska, kde se vyučili tkaní damaškových textilií. Po návratu do vlasti tuto výrobu zavedli ve své obci a založili tím tradici a export damaškového plátna, zejména ubrusů a prostírání - proslulým v celé Evropě. Je doloženo, že v roce 1834 díky výrobě damašku byla zajištěna obživa pro cca 3800 místních, což představovalo v té době tři čtvrtiny místní populace. Dnes v 21. století v Großschönau byly zachovány dva závody na výrobu textilií - damašku a froté. V budově tzv. Kupferhaus, sídli Německé muzeum damašku a froté. Stojí za návštěvu žákům, mladistvým i dospělým.

Co se týče českého závodu, připomínám zajímavost týkající se budovy. Vznik továrny v ulici ČSA v Kraslicích sahá hluboko do minulosti. Textilní výroba na této adrese započala v roce 1886 jako filiálka firmy J. L. de Ball & Co., nástupci v. o. s., Lobberich. Během druhé světové války byla v části továrny zavedena výroba součástek pro letecký průmysl. Pro nedostatek mužských pracovních sil byl v části závodu během posledních let války zřízen ženský koncentrační tábor včetně ubytování, který byl součástí koncentračního tábora Flossenbürg.



Hudební historie

Tradice houslařství v okolí Kraslic (Luby - Schönbach) se datuje od počátku 17. století. V Lubech je první houslař (Melchior Lorenz) doložen už k roku 1631 a výroba dechových nástrojů od poloviny 18. století. Výroba se v 19. stol soustředila do malých továren, vesměs v německých rukou. Kolem roku 1900 jich působilo v okolí Kraslic 11 s asi 300 dělníky a 500 domácími pracovníky. 16 obchodních firem působilo na domácím i zahraničním trhu. V odsunu roku 1945 byli prakticky všichni majitelé a téměř všichni kvalifikovaní řemeslníci jakožto Němci odsunuti do Německa a Kraslice byly osidlovány z českého vnitrozemí.

Po privatizaci firmy v roce 1993 přibyl k názvu Amati dovětek Denak (zkratka pro Dechové nástroje Kraslice). Firma zápasila s asijskou konkurencí, s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků i obchodních styků a několikrát změnila majitele. V září 2019 byl na firmu podán insolvenční návrh, v listopadu 2019 soud konstatoval úpadek. Podle veřejně dostupných informací firma věřitelům dluží přes 140 mil. Kč. I v souvislosti s Brexitem dostali všichni zaměstnanci na konci roku 2019 výpověď. Podle neověřené informace existuje nový investor. V případě, že tomu tak je a nejedná se spekulanta, tak si mohu představit, že prověří existující poptávku po výrobní a vzdělávací kapacitě, udrží učební středisko a spoluzaloží regionální spolupráci se saskými a světově známými společnostmi. Ty vyrábějí hudební nástroje, včetně taktovek a nelze vyloučit, že by mohly mít zájem o spoluzaložení například mezinárodní letní a zimní hudební školy v Kraslicích, případně i v tzv. putovní formě.

Klasická taktovka, jak ji známe dnes, zažila rozmach až v letech 1820–1840. Jako první zavedl její použití u dirigentského pultu skladatel Carl Maria von Weber (1786 - 1826). Dirigent již stojí čelem k orchestru, nikoli zády. V minulosti bylo tomu naopak. Dirigent stál zády k orchestru, takt udával boucháním holí o zem. 8. ledna 1687 uvedl Giovanni Battista Lully (1632 – 1687) své Te Deum (150 zpěváků) k oslavě uzdravení krále Ludvíka XIV. V průběhu dirigování dlouhou holí - taktovkou si prorazil nohu a zemřel na následky (absces, gangrénu a odmítnutí amputace) o dva měsíce později (22. března). Zájemcům o historii doporučuji shlédnout https://www.youtube.com/watch?v=BMvpvDjFvHA.

BALLET ROYAL DE LA NUIT představuje dvorní baletní dílo, které vstoupilo do historie. Ludvík XIV. vystoupil v kostýmu boha Apollóna 23. února 1653. Hlavním dějem baletu je souboj Tmy a Světla. S Tmou přichází Nebezpečí a Strach. S nadcházejícím východem Slunce nastupuje Pořádek a Harmonie. Jedná se o alegorické figury, které zde skutečně vystupovaly. Všechny role hráli šlechtici, včetně Venuše, Představení trvalo třináct hodin, dalších tři hodiny spotřeboval Ludvík na maskérnu, kostým a rozcvičení.

Pódiová diskuze a dialog

Změna kancléře v SRN je vzácnou událostí s víceúrovňovými následky nejenom pro EU a ČR, ale i pro bilaterální vztah SRN s Ruskou federací, potažmo i Čínskou lidovou republikou. Česká republika, reprezentovaná subjekty v oblasti podnikání a kultury by se proto neměla vzdát bilaterálních vztahů, včetně regionálních a spoléhat se pouze na rozhodnutí EK.

Nabízí se proto využít potenciál existujících nepolitických institucí, například ICL (Institut české levice), KMV (Klub mezinárodních vztahů), ochoty privátních organizací pomoci s logistikou a podobné, osobní kontakty v zahraničí k etablovaným organizacím a všeobecně uznávaným autoritám a etablovat regionální regulární profesionální dialog na vybraná témata. Včetně dialektického hodnocení světových názorů, hodnot, konfucianismu a buddhismu ve vztahu k EU a vybraným jednotlivým členským státům. První interní diskuze o návrhu se uskutečnila v těchto dnech během zasedání Akademické rady ICL. První veřejná akce by se mohla uskutečnit do konce tohoto roku. Proto uvítám podněty čtenářů. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell


Anketa

Který z uvedených premiérů hájí podle vás více národní zájmy své země?