Když se stal ministrem vnitra šéf Věcí veřejných Radek John, „vybral“ si na radu znalého Víta Bárty, doslova divadelním způsobem a s „odbornou“ komisí, Petra Lessyho, ač tam byli kandidáti daleko kvalitnější, např. brigádní generál JUDr. Jiří Vorálek, který prošel od řadového vyšetřovatele řadou významných řídících funkcí, včetně funkce ředitele Krajského úřadu vyšetřování a ředitele Krajského ředitelství Severočeského kraje, kterou úspěšně vykonával mnoho let a po změně státoprávního uspořádání opět úspěšně šéfoval kraji Ústeckému.

Když se pak cítil ohrožen největší „slovní bojovník“ proti korupci Petr Nečas, vybral si prostřednictvím nic netušícího „Rumcajze“, osobního přítele neohrožené ODSácké blondýny, starostky za ODS a poslankyně, právě Martina Červíčka, který byl již kdysi ministrem vnitra Bublanem, označen za největšího „žabáka“ či „skokana“ všech dob. Ale ani ten ho před trestním stíháním ochránit nedokázal, protože o Nečasově kauze nic nevěděl a poté, co to zjistil, si včas uvědomil, že pokud ve prospěch Petra Nečase zasáhne, bude trestně stíhán on sám.

Nebývalá šaškárna s údajnými dvěma policejními prezidenty, (kterou jsem detailně vysvětlil v mém článku „Česká republika mít dva policejní prezidenty nemůže a ani nemá!“ uveřejněném již dne 5. prosince 2013 ve 12,32 hodin na blogu IDnes a poté i na dalších serverech, včetně parlamentních listů, serveru nslev21 a blogu vasevec,aj.), kterou zcela záměrně ve prospěch Petra Lessyho zařídil ministr vnitra Pecina, který Lessyho vytáhl přesně o dvanácté z propadliště policejních dějin a zcela účelové „odstřelení“ skutečného policejního prezidenta Martina Červíčka, je jen ukázkou toho, kam vede „demokracie po česku“, kde jakýkoliv politický nýmand, který nemá o policii ani páru, zcela účelově likviduje i vrcholové policejní funkcionáře, jak se mu zrovna zlíbí.

Je sice zcela pochopitelné, že každý odpovědný funkcionář, natož pak ministr, který řídí tak důležitý rezort, jakým je ministerstvo vnitra, chce mít v nejbližších spolupracovnících oporu, a chce, aby to byli „jeho lidé“ a tedy ti, na které se může stoprocentně spolehnout, od kterých nemůže čekat žádný „podraz“, ani mediální trapasy a proto si dává do nejvýznamnějších funkcí „své lidi“, a někdy to dokonce dostane i nařízeno, ale já nechápu, proč se to občanům neprezentuje na rovinu, otevřeně a proč ministr tvrdí, že toho a toho vůbec nezná, že ho viděl pouze jednou, že jedná podle rozhodnutí soudu, že jednat musel, že vypíše otevřené výběrové řízení, atd., atpod., když je již dávno všechno připravené pro konkrétní zainteresovanou osobu. A pokud se do takového výběrového řízení, jen tak čistě náhodou, přihlásí kdokoliv jiný, je buďto ihned a v tichosti odmítnut, neboť údajně nesplňuje přesně specifikované požadavky vypsané doslova „na míru“ již předem vybranému „kandidátovi“, a nebo je zcela účelově vyřazen „objektivní odbornou odborářskou“ účelově zřízenou komisí, takže dělá v takovém „výběrovém“ řízení vždy pouze jaké-si „křoví“.

Vzhledem k tomu, že znám zcela detailně zákulisí výběru českých policejních prezidentů našimi politiky zprava i zleva, již od počátku devadesátých let minulého století, a je mi detailně známa i celá účelová šaškárna pro lidi kolem, která to vždycky provází a navíc mi neuniklo ani to, že ač vždy policejního prezidenta v jeho nepřítomnosti zastupoval jeho náměstek pro službu kriminální policie a vyšetřování a nyní, jakoby náhodou, byl určen za statutárního zástupce přímo nařízením náměstek pro pořádkovou policii, kterou zastává, opět jakoby náhodou a ne dlouho, plukovník Tomáš Tuhý, dovoluji si s naprostou jistotou říci, že tento pán bude také novým policejním prezidentem, protože si to zcela jistě přeje nový pan premiér a že žádné širší výběrové řízení vypsáno nebude.

Když se nad tím však zamyslíme, je zcela jedno, zda tady vládne pravice či levice, neboť každá z vládních vítězných stran chce mít „toho svého“ policejního prezidenta a mylně se domnívá, že tento „jejich“ policejní prezident bude přísně pronásledovat a stíhat všechny opoziční politiky a bude ochraňovat ty, kteří zrovna teď vládnou, neboť jim musí být vděčný nejen za svou nejvyšší policejní funkci, nadstandardní plat, vysoké odměny a další prebendy,ale případně i za dnes zcela zprofanovanou generálskou hodnost, která není v poslední době udělována za zcela mimořádné a vynikající výsledky ve službě a za mimořádné celoživotní zásluhy o stát a o bezpečnost, ale za zcela něco jiného, což mnozí označují jako politickou pružnost, ohebnost či dokonce jako anální alpinismus.

A proto je potřeba zásadně změnit služební zákon tak, aby mohl být do takovéto nejvyšší funkce skutečně vybrán ten nejlepší z nejlepších policistů, čestný a službě oddaný policista ašpičkový manažér, který poctivě odsloužil minimálně třicet let v přímém výkonu služby, není spojen s žádnou politickou stranou, a ne „chameleon“ či protekční „policejní nula“, sloužící pár let, se kterou si politici mohou dělat, co chtějí a který pak bude ještě lidem vykládat, že po roce výkonu funkce je již čas odejít, a podobné nesmysly, ve vidině účelově zřízené další lukrativně placené policejní funkce.

Jsem toho názoru, že policejní prezident by měl být jmenován pouze na dobu pěti let, měl by být neodvolatelný, pokud nespáchá závažný trestný čin, za který by byl pravomocně odsouzen, a neměl by ho jmenovat ministr vnitra, ale prezident republiky, na základě doporučení Bezpečnostní rady státu, po předchozím náročném výběrovém řízení, včetně předchozí úspěšné prověrky na nejvyšší stupeň utajení. Tím by se také zabránilo zcela účelovému odvolávání policejních prezidentů a dalších obdobných vysokých funkcionářů, podle momentálních potřeb jakýchkoliv politiků, jako na běžícím pásu, což ohrožuje samotný chod celé Policie České republiky.

Miroslav Němec