Na to, že navrhované změny nezkrátí a nezjednoduší stavební řízení v Česku, ale naopak ho komplikují a prodraží, upozorňuji od chvíle, kdy vláda schválila věcný záměr zákona. Novoroční přísliby premiéra Babiše o urychlení stavebního řízení tak zase hoří jako papír. Zásadní problém představuje zřízení centrálně řízeného stavebního úřadu. Neraduji se ani trochu z toho, že všechny moje obavy teď potvrzuje ministerstvo vnitra. Reálně totiž hrozí, že Andrej Babiš koaličním partnerům zase něčím zacpe ústa bez ohledu na tragické dopady, které to bude mít na stavební řízení v celé zemi.
Návrh stavebního zákona připravilo z již dříve schváleného věcného záměru ministerstvo pro místní rozvoj. Ministerstvo vnitra zpracovalo dopadovou studii, v níž návrh ministerstva pro místní rozvoj fakticky rozcupovalo a potvrdilo velice závažná rizika, na která od počátku upozorňujeme. Studie vyčíslila jednorázové náklady na zavedení systému v maximální variantě až na 32 miliard korun. Roční náklady na provoz systému by dosáhly výše 2,3 až 2,7 miliardy korun.
Především ale ministerstvo vnitra v dopadové studii rozporuje přísliby ministerstva pro místní rozvoj ohledně ekonomických přínosů navrženého stavebního zákona. Doslova o návrhu zákonu píše: „Měl přinést zrychlení realizace staveb. Jak se však ukazuje, změna režimu stavebních úřadů je tak velký zásah do systému výkonu veřejné správy a je na něj navázáno takové množství činností, že velmi pravděpodobně dojde k přesně opačnému efektu.“ Vnitro odhaduje, že by změnou systému „došlo k celkové paralyzaci systému na 12-18 měsíců. Velmi reálně tak hrozí propad v produkci, který v případě potvrzení pesimistického scénáře může dosahovat výše -204 miliard Kč (3,5 % HDP v ČR roku 2018).“ Vnitro k takovému odhadu využilo stejné metodiky, kterou MMR při přípravě návrhu vypočítalo naopak pozitivní dopady ve výši 30 miliard Kč.
Dopadová studie navíc velmi kriticky hodnotí jeden z hlavních argumentů MMR pro likvidaci současného spojeného modelu, a to systémovou podjatost, neboť počet námitek systémové podjatosti představuje 0,002136 % z celkového počtu úkonů. „Argument institucionální změny s odkazem na tuto problematiku vskutku není podložen seriózními čísly,“ stojí doslova ve studii.