Latinský název příspěvku pochází z díla nejslavnějšího římského básníka Augustovy doby (Zpěvy pastýřské) označované za zlatý věk římské literatury, Publia Vergilia Marona (70 - 19. př.n.l).
15. ledna 2020 - 07:00
Název představuje jedno z dvou hesel státní pečeti USA. Autorem pečetě byl sekretář Kontinentálního kongresu (17774 - 1789) Charles Thomson (1729 - 1824). Ten vysvětlil význam hesla takto: slova pod ní (pyramidou) vyjadřují začátek nové americké éry. Dnes žijeme na konci nové americké éry ve smyslu definice Thomsona v době, kdy veřejné a neveřejné dění ve světě se odehrává konzumem, spekulací a zábavou omámeném prostoru na jedné straně, a válkami, bídou a neuvěřitelnou ignorancí na straně druhé, a formuje éru, kterou je možné označit českým překladem latinské trojslovné fráze – nový řád věků.
Vybral jsem tuto latinskou trojslovnou frázi pro název příspěvku, protože zamýšlím věnovat alespoň část budoucích příspěvků tématu nového řádu věků ve smyslu obsahu latinské fráze a ve vztahu k představitelným řešením současných výzev a bojů v době transformace západních a východních společností, tvořících euroatlantickou, eurasijskou a asijskou civilizaci. Téma nového řádu věků nabízí také čtenářům možnost vstoupit do procesu bolestivého (za) myšlení se nad vlastním chováním a budoucnosti Evropy jako takové a jejíž je ČR neoddělitelnou částí. Prezident Zeman přál něco podobného ve svém nedávném poslání. Přestože malichernost a nekontextuální hodnocení dění lokálními analytiky a médii budou společně s emocionálně naladěnými čtenáři očekávaně v rozporu s obsahem, formou a porozuměním nového řádu věku autorem příspěvku, rozhodl jsem nabídnout téma širší veřejnosti.
Pro začátek nabízím lehčí cvičení: Výstava v muzeu kořenů civilizací v Chicago (Field Museum, duben - září 2012) posvěcené Ordo Čingischána. Uzavíral ji sál současného Mongolska, ve kterém pod fotografií staré mongolské babičky s modrýma očima bylo napsáno, že OSN v roce 2000 vyhlásila Čingischána člověkem tisíciletí.
Výstava nebyla náhodou, naopak. Místo, datum a téma výstavy dávají smysl. Smysl výstavy je totiž ve spojení výstavy a summitů G8 a NATO. Američanům, účastníkům summitů, protivníkům globalizace, ale i (symbolicky) nepřítomnému, nově zvolenému prezidentovi Putinovi a jeho zástupci, liberálnímu premiérovi Medveděvovi mělo být připomenuto, kdo je pánem světa. A také druhé heslo – E pluribus unum (Z mnohých jediné). Třinácti písmenkové motto navrhl v roce 1776 Švýcar - Američan Pierre Eugene du Simitiere (1737 – 1784), konzultant výboru, který byl odpovědný za pečeť.
Protože účastnici a protivníci summitů mají omezený čas se zajímat o obsahy symbolů v prostředí, ve kterém se nacházejí, a veřejnost se proto doví jenom filtrované zprávy, shrnuji krátce, co mám na mysli. Byla to jedna z prvních prezentací nezápadního modelu společnosti, která vznikla ve 13. století v prostoru, který nazýváme Eurasií. Kromě prostorového zobrazení nezápadního modelu společnosti bylo možné vidět princip organizace Ordo, jako nadnárodního, nekonfesionálního, nekmenového a nestranického státu vytvořeného na síťovém principu. Státu vůle Nebe, disciplíny národa - armády, spravedlnosti, tvrdosti trestů při narušení morálních principů společnosti a zákazů Velké Jasy roku 1206.
Tento v historii lidstva první ústavní akt Velkého mongolského sněmu (parlament zvaný Kurultaj) volil nejenom hlavu státu, ale i nejvyššího soudce, vybíral Kagany (chány s titulem ekvivalentním císaři, čínsky 可汗)a další vysoké panovníky státního útvaru zvaného kaganát. Vykonával také kontrolu nad nimi i odpovědnými úředníky. Kromě toho přijímal zákony a měl finanční pravomoci. Dalším úkolem kaganátu bylo zlepšení vztahu mezi lidmi a přírodou. Vrchní moc patřila aristokracii Ducha, ne funkci nebo majetku klanu. Neexistovalo náboženství, ale možnost, možná i povinnost věřit v jediný začátek, tj. všemohoucí Nebe. Odkazem na všemohoucí Nebe začínaly také všechny dokumenty, projevy a příkazy chána. Služba státu měla vyšší hodnotu než majetek, privilegia byla nepřenosná a zrada se rovnala neúctě k všemohoucímu Nebi. Společnost se stavěla na principu vzájemné odpovědnosti a záruky, ne na základě práva individua nebo odcizujícího kolektivismu. Oddanost a vzájemná pomoc byly vysoce hodnoceny.
Pro srovnání připomínám, že základ Anglického parlamentu byl položen později. Tvoří ho v roce 1215 králem Janem podepsaná Magna charta. První volený sbor, zvaný Model Parlament svolal v roce 1265 Simon de Montfort. Model Parlament a jeho systém byl později přijat králem Eduardem I, zvaným také kladivo na Skoty.
Vnímavý návštěvník výstavy v Chicagu mohl uvidět, že vystavené se nacházelo pod bílým trojúhelným znakem. Bílá barva, jako celková suma barev duhy a trojúhelník, představující božskou trojici společně formulují zprávu světu, která se podobá definici klasické geopolitiky německého geografa a geopolitika Karl Ernst Haushofera (1869 - 1946).
Haushofer, který v roce 1924 založil první geopolitický časopis (Zeitschrift für Geopolitik) navazoval na politicko-geografické teorie Friedricha Ratzela a Rudolfa Kjelléna. Ve svých geopolitických dílech se zaměřil zejména na koncept životního prostoru, problematiku hranic, teorii pan-regionů a autarkie. Ve své Weltpolitik von Heute (Současná světová politika) označil versaillské uspořádání za zeměpisný omyl a požadoval vytvoření Říše, která by spojila všechna území, kde žijí Němci. Kromě východní Evropy se to týkalo také jihu Dánska a části Nizozemí. Haushofer podporoval Pakt Ribbentrop-Molotov i Osu Berlín - Řím - Tokio. Za hlavního hybatele mezinárodní politiky považoval geografické skutečnosti, zatímco nacisté rasové teorie. Manželka Haushofera měla židovské předky. Syn byl zavražděn SS.
Připomínám versaillské uspořádání (5 oddílů a 440 článků), protože právě v těchto dnech, 10. ledna bylo tomu 100 let od ratifikace smlouvy (10.1.1920) nově vzniklou Společností národů, jejímž členem tehdy nebyly Německo, ani USA. Zmiňuji se o Versaillské smlouvě dnes ze tří důvodů, které se budou vztahovat na obsah příspěvků a dění ve světě v blízké budoucnosti.
Článek 156 smlouvy převedl německé koncese v čínské provincii Šan-tung na Japonsko! Na základě tohoto ustanovení došlo k demonstracím a ke Hnutí 4. května (May Fourth Movement) a k nepodepsání Versailleské smlouvy Čínou. Ta deklarovala konec války s Německem až v září 1919 a podepsala separátní smlouvu s Německem v roce 1921.
Články 81-86 smlouvy se týkají Československa. Německo se zavázalo uznat Československou republiku. Ta svolila respektovat ustanovení, která by vítězné mocnosti udělaly v zájmu ochran menšin v Československu s pomocí přesné definice jeho hranic s Německem a Rakouskem. Výsledek konání vítězných mocností ve vztahu k ČSR známe.
Za USA podepsal Versailleskou smlouvu prezident Woodrow Wilson. Senát Spojených států ji odmítl ratifikovat. Pensylvánský senátor Philander Knox řekl Wilsonovi: Pane prezidente, po důkladném zvážení jsem dospěl k názoru, že tato smlouva není předzvěstí míru, nýbrž války, války, která bude mnohem ničivější než ta, již jsme právě ukončili. Senátor měl pravdu.
Pro zajímavost stojí, že volby roku 1918 vyhrála Republikánská strana. Ta získala výhrou převahu v Senátě, kde byla následně ratifikace smlouvy dvakrát zablokována (podruhé 19. března 1920). Důvody? Upřednostňování izolacionismu USA spojeného s neuznáváním Společnosti národů, neúměrná výše reparací uložených Německu a v neposlední řadě i proto, že USA se k předválečné Společnosti národů nepřipojily. Roku 1921 podepsaly USA Berlínskou smlouvu s Německou říší. America First není proto nic nového a obviňovat prezidenta Trumpa ze všeho možného je hloupost z neznalosti faktů!
Co se týče Haushofera a jeho pojetí geopolitiky (pevnina) lze tvrdit, že stojí v přímém protikladu britskému pojetí geopolitiky (moře). To je základem koncepce NATO. Z těchto dvou rozdílných pojetí geopolitiky je snadné odvodit nejenom výhody a nevýhody pro jednotlivé finanční skupiny ovládající svět a nacházející se v boji mezi sebou (finanční internacionalisté a bankovní globalisté), ale i kvalitu rozdílu mezi etikou sekty antického judaismu Esejců (někdy také esénů), členů asketického mesianistického hnutí (zaniklo roku 68 př.n.l. zničením jejich sídliště v Kumránu) a etikou západních zástupců individualismu.
Připomínám rok 2012, protože patří do období označující konec akumulace kapitálu na Západě a začátek hromadění zlata v ČLR a RF a akumulace finančního kapitálu na Východě s pomocí technologií, vědění a rozumu, které jsem několikrát popisoval a označil jako NBIC (nano,- bio,- info,- cognitivity). NBIC konvergence s pravděpodobností hraničící s jistotou zvítězí nad současnou a lidskou důstojnost znásilňující prodejností politiků a loutkovodičů.
A jestliže byl Čingischán vyhlášen OSN člověkem tisíciletí, mohu si i představit další význam výstavy, přestože neznám podrobnosti důvodu vyhlášení. Pro některé čtenáře ale může být novinkou legenda o původu Štramberských uší. Legenda je spojuje s Tajnou kronikou Mongolů. Toto literární dílo bylo sepsáno 13 let po smrti Čingischána a je pravděpodobně ke koupi v češtině v některém z antikvariátů. Protože dění ve světě se odehrává pouze na základě práva síly, počet opravdu suverénních států leze spočítat na prstech jedné ruky, je zcela logické, že spojenectví na Západě i na Východě vznikají na zatím vynucené dobrovolnosti, chtějí li nesuverénní státy vyžít nebo přežít bouřlivou a nejistou dobu transformace. Vynucená dobrovolnost se ale může v příhodném prostředí transformovat do dobrovolné. To především tehdy, když se budou dodržovat konkrétní morální principy a vzdělání člověka bude podřízeno jednotnému vědění a chápaní Planety jako vesmírné (kosmické) lodi. Uvedený pár společně s nově objevenou etikou individua a důležitostí vztahu (k sobě a přírodě) budou společně moci vytvořit nosnou trojici nové společnosti.
Některé a méně známé skutečnosti, které například představují rostoucí kvantita a kvalita dobrovolnického hnutí, vojenská výchova mladých a centra speciální výchovy a vzdělání talentů v RF dovolují ve spojení se změnami v ostatních státech Eurasie a v ČLR si představit, že ve stínu každodenní politiky a silného mediálního hluku vyvolávaného malicherností, debilizací společnosti a neschopností nastavených vůdců konat v kontextu a přiznat si, že konec jedné éry je začátkem nové.
Jedno z mých několika hodnocení dění v Eurasii a Asii mi dovoluje chápat novou éru jako následníka velké Ordy Čingischána. Ta se svými pěti principy jednoty nezápadních civilizací (Mojžíše, Islám a před koránové tradice (Iránu, arabského východu, střední Asie a Kavkazu), Rusko, Čína a Indie) se může stát vzorem rodící se nové společnosti, která se obejde bez Západu (USA, NATO, ateistické, katolické, anglosasko - protestantské země a další) i proto, že akumulace kapitálu a NBIC konvergence již probíhají a budou i dále probíhat na Východě, zatímco my na Západě budeme sami sebe klamat, vidět nebezpečí kde není a produkovat lidský odpad a škody ve vztazích mezi státy, které bude nutné jednoho dne zaplatit.
Proto etická kontrola moci nad lidmi a ne nad územím dovoluje předpokládat vznik morální legitimity nadnárodního, nestranického a nekonfesionálního uspořádání, ve kterém dobrovolnost pramenící ze srdce člověka může umožnit při souhlasu různých národů spolužití v míru a v jednom státě. V Číně mají pro takové spolužití vlastní označení. Předpokládám, že Eurasijské hospodářské společenství (EAHS) a Šanghajská organizace spolupráce (ŠOS) mají nehledě na skutečnost, že byly založené na západním právu (bez duše) a umírajícím systému moci a kontroly (bez morálky a etiky), reálnou šanci na transformaci, dovolující být jedním z pilířů nového řádu věků.
V jeho pouze obrysově naznačeném kontextu jsou obsaženy představitelná a pro Západní veřejnost překvapivá řešení spojená nejenom s vývojem na Tchaj-wanu a v Hongkongu, ale i v Sýrii, Iráku a Iránu. Souhlasu netřeba.