Jaký tedy byl rok uplynulý a jaký bude ten nadcházející?

V roce 2019 jsme si připomněli třicet let od sametové revoluce, dvacet let od vstupu do NATO a patnáct let od vstupu do Evropské unie.

Oslavy byly důstojné, i když hodnocení byla různá. Od pozitivních, která převažovala, až po skeptická, podle toho, jak je každý z nás prožil.

Pravidlo, že velká očekávání přinášejí stejně velká zklamání, opět nezklamalo. Přesto si troufnu tvrdit, že přes všechny peripetie, kterými jsme prošli, jsme dosáhli maxima možného.

Samozřejmě dnes víme, co jsme mohli udělat jinak. Tak je to ale přece i v osobním životě každého z nás.

Rok 2019 byl rokem velkých změn ve světě i doma. Extrémně rostl vliv sociálních sítí, a to do té míry, že žijeme dva životy. Jeden virtuální, ve kterém je obtížné se orientovat, a jeden reálný, který je často zcela jiný.

A když říkám jiný, myslím tím lepší. Navštívil jsem více než dvacet senátních obvodů a opět jsem si potvrdil, že osobní setkání s lidmi žádná sociální síť nenahradí. Nemám nic proti digitalizaci, která nám prý zajistí, že si všechno potřebné i nepotřebné zajistíme z domova, jen připomínám, že digitalizovaná hloupost zůstává hloupostí.

Útoky na svobodu pokračovaly i v uplynulém roce a jako vždy byly zdůvodňovány těmi nejlepšími úmysly.

Příkladů je mnoho. Politická korektnost dovedená ad absurdum, takže na svobodu slova můžeme už jenom vzpomínat. Nemůžeme říkat, co si myslíme, bojíme se, že se brzy budeme bát si to jen myslet.

Nové zelené tsunami, které se rychlostí zvuku blíží k naším hranicím a které je založeno na vyvolávání strachu o osud planety, doplněné heslem „poručíme větru dešti“ a úžasný zelený byznys je na světě.

Jako by nestačila nejprve posedlost biopalivy a elektrovoltaikou, na kterou budeme doplácet dlouhá léta. Dnes jsme v zajetí posedlosti elektromobilitou, o které už všichni vědí, že je to slepá cesta, ale bojí se to říci. Zaplatíme za to všichni.

Než budou popírači globálního oteplování způsobeného člověkem definitivně umlčeni, musím znovu nabádat, abychom vzali rozum do hrsti a přestali jsme bláznit. Planeta se opravdu za čtrnáct dnů, ani za čtrnáct let, ani za čtrnáct století nezhroutí.

A spíše než utrácet peníze za marnou snahu oteplování zastavit, pokud k němu skutečně dochází, měli bychom se na oteplování připravovat. Přinese to nové výzvy pro inženýry, nové technologie, nová pracovní místa.

Na druhé straně musím říci, že se k naší planetě nechováme dobře. Klimatické konference nás ovšem nezachrání. Musíme začít každý sám u sebe.

Dalším typickým jevem minulého roku bylo hledání vnitřního a vnějšího nepřítele. Řídilo se heslem: „To, že jsem paranoidní, neznamená, že po mně nejdou.“

Doma bylo nejčastější slovo Babiš a Čapí hnízdo a směrem do zahraničí Čína a Rusko. Přičemž Čína a Rusko se staly více vnitropolitickým než zahraničně-politickým tématem, jako bychom neměli svých starostí dost. Že si na ně musíme dát pozor, to je nabíledni, ale není důvod být kvůli tomu hysteričtí.

Nemohu se nedotknout úlohy českého Senátu. Přestože je ostřelován z mnoha stran, a to i některými nejvyššími ústavními činiteli, jeho místo v našem ústavním systému je nezastupitelné.

Senát byl dokonce zcela nedávno označen za nástroj ďábla. Musím konstatovat, že k vám opravdu nepromlouvám z pekla, ale ze své pracovny na Valdštejnském náměstí, kde Senát sídlí.

To, že je díky současnému složení Poslanecké sněmovny Senát poměrně snadno přehlasovatelný, na tom nic nemění.

Zejména u ústavních zákonů nelze Senát přehlasovat, a je tak pojistkou pro zachování demokracie v naší zemi, což si mnozí kritici neuvědomují.

Znovu chci připomenout, že prožíváme nejlepší období svých moderních dějin. Líp je nám díky vám.

Nejsme bezprostředně nikým ohrožováni, zažíváme nevídané období blahobytu a prosperity. Ano, trápí nás tisíce důležitých problémů, ale to není důvod lámat nad dnešní dobou hůl.

Snažme se i v letošním roce řídit jednoduchým heslem „žít a nechat žít“.

Politikům přeji, aby více naslouchali lidem, než sami sobě.

Vám přeji vše dobré v roce 2020.

Dobrý den!