Je to logické. Novela značně komplikovala život jak lékařům, tak i rodičům dětí. Přesto ministr úpravu vehementně hájil a nakonec se značným úsilím novelu prosadil.

Praxe nyní po čase prokázala, že kritici měli pravdu. Nakonec i ministr musel přiznat, že nové ustanovení zákona je nesmyslné a připravit několik týdnů po jejím schválení další novelu zákona, kterou ono nařízení ruší. Jednání ministerstva díky tomu tak trochu připomíná obecní konšelstvo známé vesničky Kocourkov. Možná by to bylo úsměvné, ale v kontextu s tím, co schvalování novely předcházelo, to spíše člověka nutí k zamyšlení. Mám teď na mysli rozsáhlou diskuzi, při níž myslím dostal ministr Heger dostatek podnětů minimálně k tomu, aby se nad prosazovanou právní úpravou znovu pořádně zamyslel. Přesto neústupně trval na svém. Na to má sice právo, ale také by měl být schopen nést za takové rozhodnutí odpovědnost.

Souhlasit nemohu ani s tím, že pan ministr zdravotnictví, a spolu s ním někteří další politici, nyní celou věc bagatelizují. Jde o evidentní chybu ministerstva zdravotnictví, chybu, která řadě lidí nemálo zkomplikovala život. Nelze z občanů této země dělat pokusné králíky legislativních experimentů. V civilizovaných zemích odstupují ministři za menší pochybení, než je toto.

Nějak se nemohu smířit s tím, že by se celá věc měla přejít jen tak, bez povšimnutí. Návrat k politické odpovědnosti je při stavu, ve kterém se dnes naše společnost nachází, více než žádoucí. A zejména to platí pro ministry, kteří jsou tu proto, aby občanům život usnadňovali, a ne aby jim ho svou tvrdohlavostí a neochotou reagovat na věcné připomínky komplikovali. Nemluvě o tom že každá novela znamená náklady, zatěžování úřadů a úředníků, parlamentu...

Přemýšlejte o tom, pane ministře.

Raduan Nwelati