Podle stávající legislativy je to 5 % ze zisku. Vyšší daně by byly nejen nespravedlivé, ale způsobily by odchod investorů do jiných zemí, včetně některých států EU, jako jsou Malta či Lucembursko, které platí za fondové velmoci a investiční fondy významně přispívají k jejich HDP. Tyto peníze totiž mají velmi rychlé nohy a přesun fondu jinam je jen nepříliš složitý administrativní krok.

Jediný kdo by na vyšším zdanění tratil, by byla státní kasa, která by nakonec v důsledku odlivu, respektive nižšího přílivu kapitálu, vybrala na daních méně. Stát by se naopak měl snažit přilákat další zahraniční fondy na nízké zdanění. I přesto, že od každého fondu získá méně, vydělá celkově více nejen na daních, ale i na poplatcích za jejich správu a za poskytování dalších služeb. Nízké zdanění fondů a hlavně kvalitní a stabilní legislativa by se tak mohly stát klíčem ke zvýšení konkurenceschopnosti ČR a důležitou podporou jejího ekonomického růstu.

Investiční fond se samozřejmě nemá stát způsobem, jak snížit daňové odvody. Paušálním zvyšováním daní bychom ale všechny házeli do jednoho pytle. Přitom účinné nástroje mají finanční úřady v podobě pokut a předběžných opatření nařízených soudem k dispozici již nyní. Zneužití fondů pro obcházení daní brání i samotná legislativa, neboť majetek fondu nesmí být z převážné části vystaven riziku jediného aktiva (např. nemovitosti).

Byť je výše daně, kterou jsou fondy zatíženy, velmi důležitá, ještě důležitější je stabilita této výše a s ní spojené legislativy. Daňové subjekty nemají ani elementární stupeň jistoty, že pokud se něčemu přizpůsobí, za rok nenastane nějaká změna.

David Kufa