Chtěl tím asi říci, že bude čumět z toho, až pozná, jak to v tom našem českém Kocourkově, jak Českou republiku Schwarzenberg vnímá, chodí. Nakonec se zdá, že čumíme spíše my. Na to, jaké týpky nám to sem ze zámoří posílají.

Nejnověji kupříkladu pan velvyslanec pocítil nutkavou potřebu podniknout výlet do Šluknovského výběžku, aby se tam na vlastní oči přesvědčil o životních podmínkách českých Cikánů. Nedosti na tom, nezůstalo jen u soukromé obhlídky tamní situace, ale - jak se dalo čekat - došlo i na udílení hraběcích rad o tom, jak se máme k Cikánům chovat.

"Velvyslanci Spojených států amerických Norman L. Eisen a Norského království Jens Eikaas navštívili ve čtvrtek Šluknovský výběžek, aby se seznámili se sociálně vyloučenými lokalitami. Oba velvyslanci projevili zájem o seznámení se se situací v regionu v souvislosti s eskalací sociálních nepokojů v loňském roce," mohli jsme se dočíst v tisku.

Jistěže. To dá rozum.To je přece úplně normální. Vždyť náš pan velvyslanec v USA Petr Gandalovič také navštěvuje americké vyloučené lokality a pak radí přes média tamním politikům, co by jako měli s těmi černými dělat, aby se všichni lépe cítili. Počkat. To že pan Gandalovič dělá? Jistěže nedělá. To přeci nedělá žádný normální diplomat. Jen arogantní diplomat ze země, která nás - slovy Zbigniewa Brzezinského - považuje za svého vazala.

Mohli bychom to odbýt povzdechem a vzkazem, ať se norský velvyslanec raději stará o šílené masově vraždící neokonzervativní zednáře z ostrova Utoya a americký nechť si rovněž zamete před vlastním prahem - a třeba místo komentování tábora v Letech u Písku se věnuje komentování existence desítek koncentračních táborů po celých Spojených státech, dosud prázdných, čekajících na zlobivé Američany, které jeho dobrý přítel Obama americké armádě povolil do takových táborů v případě masových nepokojů internovat.

Protože to ale není první diplomatův exces (ač je tu teprve rok a půl), nedá mi to, abych se nad postavou pana velvyslance nepozastavil.

Nutno uznat, že mediální obraz pana Eisena je skvostný. Kromě toho, že je Američan, což už některým novinářům a politikům samo o sobě stačí, aby k němu přistupovali se značnou dávkou podlézavosti a hrbení se, má ještě navíc (česko)slovensko-polské předky a jeho maminka mu prý zpívala české ukolébavky. A to už téměř každý novinář málem roní slzu pohnutí. To musí být totiž prima chlapík, ten Norman.

Matka navíc přežila Osvětim a otec se Osvětimi vyhnul jen díky tomu, že včas emigroval - další důvod pro média, proč Eisena milovat. A kdo se nad tím neumí dojímat, tak ať si dá pozor - v 80. letech Eisen pracoval v Anti-Defamation League (Lize proti hanobení), což je osamostatněná odnož židozednářského řádu B´nai B´rith žalující na každého (Eisen je právník), kdo nesdílí nadšení z kolonizace Západu potomky chazarských nájezdníků.

Už před svým příjezdem do Prahy oznámil, že ve své rezidenci bude vařit košér - další mediální body navíc. Do magické Prahy se to náramně hodí (a Aaron Gunsberger bude mít dalšího zákazníka). Připočtěme k tomu jeho rétorické vystupování proti korupci a máme dokonalého mediálního geroje. Umíte si představit lepší mix? Obamovská změna, úcta k Masarykovi (v jeho rodině byl prý TGM vzorem), všudypřítomné téma šoa, na kýč povznesené téma boje proti korupci. Kdybychom neměli tolik jiných podobných kandidátů, snad by ho někdo mohl navrhnout na prezidenta České republiky, podobně jako kdysi Václav Havel smíchovskou Madlu.

Nevím také, kde česká média přišla na ten stále opakovaný nesmysl, že se mu prý v jú-es-ej přezdívá "Mr. No" (nebo také "Pan Etika"), protože říká nekompromisní "ne" lobbistům všeho druhu. Ta přezdívka je možná autentická, ale nejspíše už bude také součástí pěkného mediálního PR - Eisen je totiž vše možné, jen ne odpůrce lobbingu. Ve skutečnosti je lobbing jeho hlavním posláním v České republice, o čemž svědčí nejen jeho kroky, ale i jeho vlastní slova. A aby toho nebylo málo, agresivní lobbismus se u něj snoubí s levicovými (spíše levičáckými) manýry, s primitivním aktivismem a s podporou všemožné ultraliberální agendy.

Nevěrohodný je i pro některé americké kruhy, když se proti jeho jmenování velvyslancem stavěla část republikánských senátorů. Vadilo jim, že se tento "odborník na transparentnost a etiku" (před svým jmenováním v Bílém domě sloužil jako zvláštní poradce prezidenta pro otázky etiky)
nezachoval příliš "eticky" při odvolání vysoce postaveného úředníka, generálního inspektora Společnosti pro národní a komunitní služby Geralda Walpina. Ten si onehdá dovolil kritizovat prezidentovy spolupracovníky, načež byl Obamou odvolán. Při vyšetřování této záležitosti v Kongresu pak Eisen lhal, vytýkají mu jeho američtí kritici. Jmenování Eisena tak v Senátu zablokovali, pročež ho Obama musel prosadit takříkajíc na své triko, bez požehnání Senátu. Na to si musel počkat až do loňského podzimu.

Své pokrytectví tento lobbista a bojovník proti lobbistům v jedné osobě pěkně demonstroval už při svém příjezdu do Prahy, kdy se netajil tím, že jeho prioritou bude pomoc s protikorupčními opatřeními a lobbing za dostavbu Temelína (nevíte někdo, jak spolu ty dvě věci souvisí?). Už v den svého jmenování přímo prohlásil, že bude "velice aktivně" prosazovat, aby jadernou elektrárnu dostavěla americká společnost Westinghouse (která je přitom americká jen nominálně). Podle některých zdrojů dokonce nový velvyslanec před příjezdem do ČR prošel konzultacemi přímo s vedením firmy.

Svůj lobbing pak pojímá vskutku originálně, takže se nebrání ani používání pěkně barvitých příměrů ("společně jsme porazili nacisty, společně dostavíme Temelín"). Jinou tvář tohot lobbování popsal v tisku například ministr Kamil Jankovský, podle kterého Eisen sliboval, že Američané budou vychvalovat protikorupční zákony z dílny VV, když véčkaři budou ve vládě hlasovat pro Westinghouse. A Eisen je schopen použít i výhrůžky přesně opačné - když nevyhraje Westinghouse, je Česko nejspíše zkorumpované, naznačuje neustálým spojováním tématu Temelína s tématem boje proti korupci.

Eisen ale zdaleka není jen lobbista firmy Westinghouse. Když chtěl nedávno ministr zdravotnictví Leoš Heger jako součást zdravotnické reformy prosadit internetové aukce léků, poslal mu pan ambasador dopis, ve kterém lobboval za zájmy amerických obřích farmakoncernů a snažil se tuto část reformy, která by přitom státu mohla ušetřit až pět miliard korun ročně, oddálit. Heger ani Eisen dodnes dopis raději neukázali. A třebaže se oficiálně politici tvářili, že se tímto nátlakem řídit nebudou a za Eisenovy rady jen slušně poděkovali, realita je taková, že zákon skutečně dosud neexistuje. Eisen je úspěšný lobbista. I když lobbovat s USA za zády asi není žádné velké umění.

Jeho slovní boj proti korupci, který tvoří druhou polovinu mediální obrazu Normana L. Eisena, by mohl být kvitován jedině tehdy, kdyby z něj ovšem jako sláma z bot nečouhala účelovost, se kterou americké kruhy (a jejich domácí proameričtí posluhové) chtějí toto téma zneužít (předtím, co ho notně nafoukli) jako rozbušku pro pečlivě připravovanou změnu českého politického systému.  

Eisen tak zve některé potenciální souputníky této chystané revoluce (kupříkladu libereckého Korytáře, jinak též podporovaného Georgem Sorosem) na "protikorupční" stáže do USA (což je také svým způsobem korupce), na jižní Moravě slibuje českým firmám podporu "vědy, výzkumu a inovací" (což je takové moderní kouzelné zaklínadlo, které se používá, když po nás někdo z ciziny něco chce - dejte nám zakázky, my vám slíbíme "inovace"), vystupuje na protikorupčních konferencích a seminářích, kde Českou republiku střídavě chválí, střídavě jí starostlivě domlouvá.

Vedle jistě vysilujícího lobbingu se však Eisen stačí věnovat i podivnému politickému aktivismu, se kterým podporuje sebemrskačské či naopak provokačně-arogantní projekty a akce levicového charakteru.

To je vedle výletů na Šluknovsko (odkud hlásá, že by "česká vláda měla přijmout taková opatření, aby sociálně vyloučení lidé měli svá práva") například účast na pietní akci v Letech u Písku, kde měl údajně stát koncentrační tábor pro Cikány nebo hlasitá podpora pochodu homosexuální hrdosti, která šla daleko nad rámec běžné diplomacie a dala by se hodnotit jako vměšování do vnitřních záležitostí země.

"Stále máme velmi vážné problémy v České republice, ale i v Evropě s netolerancí," hlásil před časem Eisen z pietní akce konající se kousek od slavného vepřína. A dokonce se jal apelovat na českou vládu, aby postavení Cikánů změnila a "přijala účinnější závazky".

"Úspěch přijde jen tehdy, pokud se státní správa na všech úrovních zaváže, že vyvede Romy z okraje společnosti. Historicky dokázaly Spojené státy svou rozmanitost využít ve svůj prospěch. Společnost je silnější a naše dědictví bohatší, protože v zemi vítáme všechny etnické, náboženské a společenské skupiny," radil v květnu v Hospodářských novinách.

Loni v srpnu pak skotačil v provokačním průvodu vilných gayů a leseb poté, co inicioval společný dopis třinácti ambasád. V něm tuto demonstraci zvrhlosti pochválil a vyjádřil "solidaritu s komunitami leseb, gayů, bisexuálů a transsexuálů v České republice". Tím nepřímo napadl prohlášení prezidenta republiky, který ve stejný den zveřejnil své konzervativní výhrady ke zmíněnému festivalu.

Jak vidno, americká diplomacie je v podání člověka, který si nechá říkat "pan Etika", značně svérázná. Na etiku se moc nehledí.

Obávám se ale, že nejde jen o osobní koncepci pana Eisena. Taková je totiž celá americká diplomacie - tvrdý byznys, vměšování se a ultraliberální aktivismus. O dobré vztahy nikdy nešlo. Jen o prachy a plíživou demontáž našeho národního sebevědomí, abychom příště byli ještě povolnější...  

Pro Prvnizpravy.cz
Adam B.Bartoš