17. výročí projevu prezidenta Putina v Mnichově na konferenci o bezpečnosti v roce 2007, interview 2024 a první reakce politicky korektních médií na projev mně však přinutily připomenout, že částí mého poslání v životě je kultivovat vědomí o tom, že životní obsahy občas přeceňujeme, protože jim nerozumíme, protože si neuvědomujeme, že žádné náhody neexistují a člověk většinou neovlivní, co se mu stane.

Prezident Putin přitom není ani prorok, ani věštec. Byl, je a bude státníkem, který si je dobře vědom historie a zákonů mezinárodních vztahů. Proto si je vědom důsledků rozhodnutí učiněných světovými vůdci. Zároveň jako prezident velmoci se cítí zodpovědný za světový mír. Proto Putin otevřeně hovořil a hovoří i dnes jasně o všech představitelných rizicích.  A není to jeho vina, že před 17 lety jeho hlas zněl jako hlas plačícího člověka na poušti, zatímco vládnoucí neokonzervativci ve Spojených státech dále pracovali na realizaci mýtu o unipolárním světě.

Protože přehnané strašení občanů válkou s Ruskem, zbrojení a současný alarmismus ve všech svých formách s pravděpodobností hraničící s jistotou, podle životní zkušenosti povedou i u mladých občanů neschopných přečíst knihu, a tudíž mající problém s vlastní svobodou a koncentrací, bez které totiž nemůže být člověk svobodný, k znechucení jako takovému.

Připomínám také, že 15. srpna 1918, americké ministerstvo zahraničí oficiálně oznámilo přerušení diplomatických vztahů s Ruskem. Poté Američané přistáli ve Vladivostoku a začala americká invaze do Ruska. Během 19-ti měsíčního pobytu v Rusku ztratili Američané na Dálném východě 189 vojáků. Poslední americký voják opustil Sibiř 1. dubna 1920. Invazi na Dálném východě předcházela konference v prosinci 1917, které se účastnily Spojené státy, Velká Británie, Francie a jejich spojenci. Na konferenci bylo rozhodnuto o vymezení oblastí zájmů na území bývalé Ruské říše. Jinými slovy, západní partneři plánovali rozdělit největší stát na planetě mezi sebou a zástupci Bílého hnutí jim měli v tomto pomoci. Jednou z amerických priorit v okupaci Dálného východu a východní Sibiře bylo zřízení kontroly nad transsibiřskou železnicí. Zavedení kontroly nad touto železnicí bylo výhodné především pro Spojené Státy, protože by umožnilo kontrolu přepravy zboží a přírodních zdrojů.

Americký velvyslanec v Rusku, David Francis doslova trval na obsazení Dálného východu. Cituji v neautorizovaném překladu: Trvám na nutnosti vzít pod naši kontrolu Vladivostok a Murmansk a Archangelsk dát Velké Británii a Francii. Senátor Poindexter, ve své výzvě k intervenci přímo řekl: Rusko se stalo jen zeměpisným pojmem, a ničím jiným už nikdy nebude. Síla jeho jednoty, organizace a schopnost obnovy navždy zmizela. Národ neexistuje.

Dnes každý, kdo má zdravé oči nebo správné brýle vidí, jak Amerika myslí dlouhodobě, koná pragmaticky a současně ničí sama sebe zevnitř. Každý, kdo si poslechl nebo přečetl plný text interview musí přiznat, že Putin ani jedním slovem se nezmínil o očekávání války se Západem! Stále opakoval, že je možnost dialogu.

Rozhovor prezidenta Putina s novinářem Carlsonem trval 2 hodiny a 6 minut, během nichž Putin odpověděl na přibližně 60 otázek. Na sociální síti X mělo video za pouhých šest hodin 54 milionů zhlédnutí. Dnes, během práce, se mi počet zhlédnutí jeví fantastickým. Protože nechci provokovat, o počtu, který stejně se bude s časem měnit, nebudu se zmiňovat.

Rád zmiňuji i následující skutečnost spojenou přímo s interview: Putin riskoval tím, že dal přednost pravdě před srozumitelností, když uvedl odpovědi na hlavní otázky Carlsona pro současné posluchače dlouhým historickým pozadím. Z toho vyplývá, že pro Putina byl důležitý celkový obraz, na který se budou dívat jenom ti nejtrpělivější diváci a profesionální analytici na Západě. Putin totiž dobře ví, že západní čtenář je zvyklý uvažovat v digestech. Putin ví, že bez koncentrace nemůže být člověk svobodný. Proto interview představuje příběh, který vyžaduje znalosti o Rusku a na druhé straně indikuje, že Rusko spoléhá na znalosti. Ve svém sporu se Západem nesází na emoce. Opírá se o fakta.

To znamená, že nabízí mnohem podrobnější obraz toho, co se stalo a co k tomu vedlo, než ten obraz, který je k dispozici v západních oficiálních médiích. Osobně věřím, že interview s postupem času povzbudí západní čtenáře, západní politiky i mladší generace, pokusit se pochopit tento příběh. Proč věřím?

1. Protože nelze očekávat rychlé změny na Západě při zachování současné ideologie a bez války, kterou si ani arogantní a zhlouplý Západ v podstatě nemůže dovolit. Proces změn bude proto trvat roky. Zjednodušující narativ ultraliberalismu je totiž založen na ideologii, která je z nějakého důvodu nazývána totalitní. Slovo totalitní znamená úplný. Ultraliberální ideologie, stejně jako marxismus-leninismus, má odpověď na každou otázku. Často špatnou, primitivní, ale má odpověď. Lidé, kteří se staví proti této ideologii ale často připomínají teenagery, kteří se chovají divně, říkají směšné věci a mnozí dostávají pocit marnosti. To vše kvůli tomu, že nemají přístup k faktům, nedokážou formulovat alternativu, neexistují realizátoři a nemají prostředky: finance, média a komunikace, věda, armáda, vojenský průmysl atd.
2. Putin zná historii rusko-ukrajinských vztahů jako málo kdo, zná archivy a dokumenty, ke kterým ani vědec-historik nemá přístup a ví, co znamená odpovědnost a profesionální loajalita. V interview si Putin vzpomněl na cestu po SSSR, včetně Zakarpatska, kde mj. místní Maďaři již tenkrát chránili svůj jazyk, vzpomněl si na události devadesátých let a po roce 2000. Putin se snažil vyzbrojit západní myslitele fakty, dokazující podporu CIA a dalších služeb kavkazským separatistům, včetně reakce prezidenta Clintona před poradou se svými a po ní. Uvedl otázku, kterou dal ještě-prezidentovi Zelenskému – Volodja, co děláš, proč podporuješ neonacisty, když tvůj otec bojoval pro fašizmu? Diplomaticky nesdělil odpověď ani reakci Zelenského. Putin nabídl fakta, aby na Západě mohli protestovat proti ultraliberální ideologii. Proto byla v předvečer rozhovoru taková hysterie, která se zvětšila po zveřejnění. K tomu hledají polské, propolské historiky nebo samozvané analytiky vysvětlující všechno svojí pravdou, propagandou a prokazatelnou lží či žvaněním. Putin ale zná tahy v této šachové partii.
3. Ultraliberální ideologie selhává především v ekonomice. Kdyby tomu bylo jinak, Spojené státy a Evropská unie by dnes prosperovaly. Ultraliberální ideologie na počátku 90. let zvítězila ve velmi bohatých a úspěšných zemích, kde kdysi jako první zvítězil vědecký světonázor. Nabízí se ale otázka: Je-li však ultraliberální ideologie správnou, proč nepřináší praktické výsledky?  Tuto otázku doplňují dvě další, které si budou klást západní voliči v představitelné budoucnosti, aby zjistili, že 1) demokratickými volbami k žádné podstatné změně systému založeném na expanzi nemůže dojít. 2) Pokud je ultraliberální ideologie jediná správná, proč je tolik válek, když by tato ideologie měla usmířit celý svět a vést k důstojnému životu a úmrtí?
   

Tři krátké připomínky k interview

1. Vše se nějak muselo vejít do hodinového formátu (místo více než dvouhodinového interview), protože mnoho Američanů a západních diváků prostě nedokouká rozhovor do konce. Jsou unaveni, koncentrace je slabá a časté opakování Putina, kvůli vysvětlujícím otázkám Carlsona může způsobit nudu. Jak to ale bývá, vše zajímavé začíná po ouvertuře nebo ve druhém kole.
2. To nejdůležitější z interview se totiž odehrálo ve druhé hodině rozhovoru. Poměrně dlouhá Putinova historická exkurze o Rusku, ruském státu a státotvornosti trvala cca 15 minut. Osobně neznám dobře historii a všechna fakta spojená s tématy, proto si mohu představit, že pro západního posluchače je část interview obtížná a pro někoho i nezajímavá. Přitom nevylučuji ani možnost, že sám Carlson byl množstvím historických faktů zmaten. Dá se to snadno odhadnout z únavy, kterou měl na tváři prvních 20 minut.
3. Vím z vlastní zkušenosti, že Američané jsou fixováni na vlastní zemi, se svou gramotností, sotva znají historii Spojených států a nevědí nic ani o svých evropských přátelích. O Rusku, nemluvě. Carlson dostal příležitost k interview formou výjimky, ne protože je pro ruský, nebo dokonce pro Putinovský, ale protože je vzděláním historik, který prokázal omezené znalosti historie Ruska a fungování zahraniční politiky jako takové a má příběh ukotvený v rozporech americké společnosti na pokraji občanských nepokojů a na prahu prezidentských voleb v USA.

Carlson a Putin

Interview, které lze ještě dnes dohledat na internetu, a které má bez pochyb svoji oddělenou hodnotu, doplňuje okamžitě po něm nahrané video s upřímným názorem Carlsona na Putina. Video je dlouhé 8 minut. 1 minuta je přímo z Kremlu, bezprostředně po setkání s prezidentem Putinem, dalších 7 minut z hotelu. Cituji v neautorizovaném vlastním překladu to, co Tucker řekl a co jsem nenašel v českých a evropských médiích, které sleduji čím dál tím méně z mnoha důvodů, včetně finančních, zdrojových a časových:

Historie jeho regionu, formování země a spojení s Ukrajinou je jakýmsi základem nebo součástí základu jeho politiky vůči Ukrajině... (to bylo řečeno s unaveným pohledem z Kremlu)

Následuje fotografie veselého Carlsona ve svém hotelovém pokoji.

Za prvé, Putin není z těch, kteří by poskytovali mnoho rozhovorů. Téměř čtyři roky neposkytl žádný rozhovor. Není moc dobrý ve vysvětlování. Myslím, že je chytrý, ne kvůli tomu. Pochybnost. Očividně ale tráví spoustu času ve světě, kde nemusí nic vysvětlovat. To je jeden z důvodů, proč je pro mě těžké přemýšlet o rozhovoru jako celku, protože svůj názor nevyjádřil příliš souvisle. Na povrch však vyplouvá několik věcí.

V tomhle nikomu nestraním. Možná k tomu byly dobré důvody, nevím. Ale v případě, že by byl Západ rozhodnut nespojit se s Ruskem, je zcela zřejmé, že smyslem NATO je zadržovat Rusko. A Putina to uráží, rozčiluje ho to. Oči se mu rozzářily, když jsme o tom mluvili (Carlson se zatvářil děsivě). Po celou dobu rozhovoru neměl žádnou ucelenou teorii, kterou by mi mohl vysvětlit, proč to dopadlo tak, jak to dopadlo. Rusko však není expanzivní mocností. Amerika tohle všechno neměla říkat – když všichni jako Victoria Nulandová z něho (Ruska) chtěli udělat hitlerovské impérium – Japonsko. Ale pravdou je, že je to všechno jen lež, je to hloupost. Musíte být idiot, abyste to nepochopili: Rusko je velké území, má 150 milionů obyvatel, několik de facto provincií nebo polo-nezávislých států, má více než dost přírodních zdrojů, topí se v přírodních zdrojích.

Ve skutečnosti profesionální lháři ve Washingtonu nevědí nic o sousedství nebo o světě mimo New York. Přesvědčili sami sebe a snaží se vás přesvědčit, že ten chlap je Hitler a že se pokouší napadnout Zemi. Ať už má Putin mnoho chyb, jakýchkoliv, Rusko není expanzivní mocností.

A druhá věc, kterou bych chtěl říct. A přišlo mi to ohromující. Byl ochoten přiznat, že chce mírové řešení pro Ukrajinu. Řekl to několikrát – různými způsoby. Opět, možná lže, i když jsem si toho nevšiml. A nevím, proč by to řekl, kdyby to tak nemyslel.

Pokud chcete vědět, kdo jsou ti blázni, řeknu vám, že jsou to američtí úředníci. Říkají mně a spoustě dalších lidí, že součástí podmínek by mělo být, aby se Rusko vzdalo Krymu. Aniž bych zabíhal do celé historie Krymu, řeknu, že Krym je kolébkou ruské teplovodní flotily. Žije tam ruské obyvatelstvo. A tam se konalo referendum. Takže, ať se vám to líbí nebo ne, je to fakt. A myslím si, že Putin by začal jadernou válku, kdyby došlo na Krym. A Krym byl na začátku této války ruský. takže musíte být blázen, když požadujete navrácení Krymu.

Necháte jaderné zbraně náhodě a budete doufat, že dojde k nejlepšímu? Jsi psychopat, jestli to chceš! A vládnou nám psychopaté. Prezident a ta jedovatá idiotka Victoria Nulandová. Ach, svrhneme Putina? Dobře, co se stane pak? Co se stalo v Libyi, když jsme svrhli Kaddáfího a dovolili, aby byl zabit? Co se stalo v Iráku, když jsme postavili Saddáma před soud? Tyto země se zhroutily a už nikdy nebyly obnoveny. V Afghánistánu jsme svrhli centrální vládu, ale ona se vrátila. Tálibán tam stále vládne. A udělat to s Ruskem? Země s největším územím a největším jaderným arzenálem? Určitě berete drogy, pokud si myslíte, že je to dobrý nápad...

Putin svým chováním, odpověďmi a gestikou dokázal, že Rusko ve svém sporu se Západem nesází na emoce. Opírá se o fakta, to znamená, že nabízí mnohem podrobnější obraz světa toho, co se stalo, co, k tomu vedlo, než ten, který je k dispozici v západních médiích.

Podobně tomu bylo i v případě sabotáže Severního proudu, nemožností jednat se Zelenským kvůli zákonu, který Zelenskyj podepsal, s informací, že Rusko vede platby ve výši 34% v rublech, a 34% v jüanech, že se Rusko stalo první ekonomikou v Evropě a v neposlední řadě, že neměl žádnou komunikaci se svým americkým protějškem od února roku 2022.

Putin citoval přímo archivní kopie, které ukázal Carlsonovi, aby si to mohl ověřit. Takže žádné prý, ale tvrdá fakta podložená z originálních písemností archivu Ruské federace.  Putin vysvětlil bez emocí, proč je pro Rusko těžké vítězit ve sféře médií a propagandy, proč Si je pro něj kolegou a přítelem. Připomenul varování německého politika Egona Bahra (1922-2015) a popis rizik pro Rusko spojených s rozšířením NATO na východ. Bahr je považován za architekta takzvané východní politiky bonnské vlády v duchu zásady: změna sbližováním.

Krátce: Ukažte mi na světě jiného politika, který bude dvě hodiny diskutovat z patra bez poznámek s připraveným reportérem-historikem, a ani jednou nebude nachytán při lži. Krátce: V tom, co řekl Putin nebylo nic, co by se dalo označit za prokazatelnou lež, a to přes snahu mainstreamových médií vytrhovat věci z kontextu, vylíčit Putina jako lháře a agresora.

V roce 2007 prezident Putin varoval Ameriku, že prosazování unipolárního světa by zničilo nejen Ameriku samotnou, ale i globální řád a vysvětlil. V mezinárodních záležitostech roste touha řešit tu či onu otázku na základě takzvané politické výhodnosti na základě aktuální politické situace. A to je samozřejmě extrémně nebezpečné. A to vede k tomu, že se už nikdo necítí bezpečně. Chci zdůraznit toto: nikdo se necítí bezpečně! Protože nikdo se nemůže schovat za mezinárodní právo jako za kamennou zeď. Taková politika je samozřejmě katalyzátorem závodů ve zbrojení. A přesně to se stalo.

Ke štěstí existují země, které se chovají předvídatelně, srozumitelně, a hlavně respektují suverenitu svých partnerů. Na samotnou suverenitu, k jejímuž respektu Putin vyzval už v roce 2007 a kterou Američané celou tu dobu pošlapávali svým vývozem demokracie. To je důvod, proč se rusko-čínské formáty (BRICS další) aktivně rozšiřují a Washington je neustále nucen používat sílu nebo hrozit silou, aby udržel jednotu  svých slouhů, satelitů a zkorumpovaných.

Putin již tušil před zveřejněním nebo věděl? To, co je tady a co se jim honí hlavou, je stejné, vysvětloval Putin a bouchal do stolu. Lidé jsou tam velmi neschopní. Proto očekávám, že německý volič, který trpí podkopáváním Nord Streamu Spojenými státy, neochotou Berlína nakupovat levný plyn, závazky financovat kyjevský režim a který chápe, k čemu povede vyslání tanků s kříži na věžích na ruskou půdu, vyvodí závěry v příštích volbách. Podobně je tomu se záhadami tureckého sultána, které byly také nepřímo předmětem interview.

Záhady pokračují a s prezidentem Erdoganem je všechno jako na vlnách Černého moře během bouře. Jeden den sestřelí ruské letadlo, druhý den se stává nejlepším přítelem Putina a Ruska, přestože dodává zbraně na Ukrajinu, nebo když zahájí činnost při výstavbě plynového uzlu. V posledních týdnech se zdálo, že je na vrcholu přátelství s Putinem, a to až do té míry, že prezident Putin plánoval návštěvu Istanbulu a země NATO, a že by tam teoreticky měl být zatčen na základě zatykače ICC. Návštěva nebyla oficiálně zrušena, prý ale odložena na pozdější termín – duben nebo květen. Neoficiálně prý nebylo možné se s Erdoganem dohodnout na všech otázkách, a proto nemá smysl jezdit do země NATO bez jasné vyhlídky na podpis připravených dokumentů.

Pokud vím, den před odložením návštěvy zahraniční tisk informoval, že jedním z hlavních témat schůzky mělo být obnovení obilné dohody. Kdo tuto kachnu vypustil, nevím. Vím ale, že na pořadu jednání bylo pravděpodobně mnohem více otázek. Například osud plynárenského uzlu, výstavba továrny a produkce dronů společností zetě prezidenta, bezvýchodnost tzv. multivektorové zahraničí politiky a nedocenění Putinových slov, varování a rozhodnosti.

Závod se stane naprosto legitimním cílem ruských leteckých sil. A žádná přátelství zde nebudou hrát roli. Maximum, co se stane, je, že před zničením elektrárny - 12 hodin předem Rusko upozorní, aby evakuovali zaměstnance. A Erdogan splnil to, co se se od něj v NATO očekává a po zprávě o výstavbě závodu na výrobu dronů generální tajemník NATO Stoltenberg na tiskové konferenci v Bruselu zahrnul Turecko komplimenty a označil ho za vzor pomoci Ukrajině ve vojenské konfrontaci s Ruskem: Nyní na Ukrajině vytvářejí nový závod na výrobu bezpilotních prostředků. To je příklad toho, jak spojenci NATO podporují Ukrajinu přímými dodávkami zbraní a munice a také investují do zvyšování vlastních kapacit výroby zbraní. Nakonec si myslím, že si musíme uvědomit, že válka na Ukrajině je složitá, protože je kombinací zákopové války první světové války a moderních technologií 21. století, včetně dronů, a tuto výzvu řešíme.

Erdoganova zelenina tak představuje další nebezpečnou směs schopnou vybouchnout bez vůle sultána. Bylo by v pořádku, kdyby hra stála za svíčku, kdyby americké vměšování do suverénních záležitostí třetích zemí vedlo k nějakým vítězstvím. Ale ne, Amerika nevyhrála jedinou válku od roku 1999, dokonce ani od roku 2007. A drtivá většina revolucí zinscenovaných velkoryse placenými americkými nosiči sušenek a nevládními organizacemi vytvořila pro Spojené státy jen další problémy a zatáhla je do zbytečných a extrémně nákladných konfliktů, včetně ukrajinského Majdanu a současných ultimát prezidenta Bidena.

Američané říkají, že dnes se jedná o konfrontaci mezi autokraciemi a demokraciemi. Skutečnost je složitější a ve své podstatě jiná. Amerika a její zbývající satelity se snaží napravit unipolární svět, který překypuje tlakem. Na druhé straně existuje skupina suverénních zemí, které se buď otevřeně hlásí k vytvoření nového, spravedlivějšího řádu (Rusko, Čína, Írán), nebo tuto myšlenku mlčky podporují (státy globálního Jihu). A morálně a finančně podporují ruské akce na území bývalé Ukrajiny. Vědí totiž dobře, že se tam formuje nový pořádek a systém.

Je skutečností, že dlouho se myslelo, že násilí je v Evropě vyhnáno. Další skutečností je, že kontinent opět obchází přízrak války. Švédští obranní úředníci vydali varování. Německý ministr obrany Boris Pistorius vyzývá Bundeswehr, aby se znovu připravil na válku. Francouzský prezident Emmanuel Macron chce zemi vést k válečné ekonomice, aby Ukrajině poskytl zbraně a munici. Všichni mluví o válce, nikdo o míru a nikdo nepřizná, že každá válka je založena na podvodu, a že na válku ve skutečnosti nemá ani EU, ani NATO, ani USA peníze.

Uvedené konflikty, představují malý výtažek ze seznamu jiných konfliktů. Přesto dominují a těší se celosvětové pozornosti. Na časových osách sociálních médií algoritmy vytlačují ostatní světové konflikty z dohledu, a tím často i z mysli. Osud Rohingů z Myanmaru, boje ve favelách Ria de Janeira a občanská válka na východě Demokratické republiky Kongo se zdají být Evropanům daleko. Nicméně i oni jsou součástí globální konfrontace s nejistým výsledkem.

Při hledání významu menších konfliktů pro celkovou geopolitickou situaci je nejdůležitější první kategorie. Ta se dále dělí na bitvy, výbuchy/násilí na dálku a násilí proti civilistům.

11. února, kdy se blížím ke konci komentáře k interview, v roce1858 měla ve francouzských Lurdech čtrnáctiletá Bernadette Soubirousová, dcera mlynáře, poprvé vidění Panny Marie, které potvrdil papež Pius IX. v roce 1862 a zahájil kult Panny Marie Lurdské.

Od počátku výstavby poutnického místa v roce 2013 pod vedením generálního ředitele Povážské cementárny inženýra Antona Barčíka, se kterým jsem se seznámil před léty v rámci činnosti Hospodářského klubu, Neformálního Ekonomického Fóra v Bratislavě, se hora stala nejenom skalním sanktuáriem Božího milosrdenství a dnes, po třetí návštěvě i místem spojení duchovnosti a duchovní kultury nejenom Slovenska. Proto jsem přivezl kvalitní knihu a 50minutový film (Co je to zázrak) o historii vzniku a působení tohoto poutního místa, které dám k dispozici Slovenskému domu v Praze, Soukenická 3, 110 00 Petrská čtvrť, tel: +420 224 919 525, Email : ten.kszc@modyksnevols , www.slovenskydomvprahe.cz.

O poutním místě Butkov se zmiňuji i z důvodů hodnot, o kterých byla řeč v interview prezidenta Putina s novinářem Carlsonem, o kterém se nezmiňuje ani Wikipedie, kromě věty: Ladce jsou rodištěm básníka Pavla Koyše. A v neposlední řadě proto, že v české kotlině není takové poutní místo, na Moravě ano. Osobně nevidím možnost něco podobného vytvořit v ČR a nedovedu si představit, že by korupce a chamtivost nevěřící byrokracie umožnila vyjmout ze státního fondu pozemek a zdroj přírodního bohatství ve prospěch duchovního bohatství národa.

Descartes totiž strávil období 1619 až 1628 cestováním po severní a jižní Evropě, kde, jak později vysvětlil, studoval knihu světa. V Čechách v roce 1619 vynalezl analytickou geometrii, metodu řešení geometrických problémů algebraicky a algebraických problémů geometricky. Vymyslel také univerzální metodu deduktivního uvažování založenou na matematice, která je použitelná pro všechny vědy. Tato metoda, kterou později formuloval v Rozpravě o metodě (1637) a Pravidlech pro řízení mysli (napsané v roce 1628, ale publikované až v roce 1701), se skládá ze čtyř pravidel: (1) nepřijímat za pravdivé nic, co není samozřejmé, (2) rozdělit problémy na jejich nejjednodušší části, (3) řešit problémy postupováním od jednoduchých ke složitým, a (4) znovu zkontrolujte odůvodnění. Tato pravidla jsou přímou aplikací matematických postupů. Descartes navíc trval na tom, že všechny klíčové pojmy a meze každého problému musí být jasně definovány. Bohužel nikdo v politice se neřídí jeho radou. A to ani v případě migrace a s ním spojeném morálním kodexem.

V interview obdržel Carlson podrobné vysvětlení ruské interpretace historie Ruska v kontextu Kyjevského a Novgorodského centra a svěcení Rusi, to jest zavedení křesťanství jako státního náboženství na Kyjevské Rusi, které se událo na konci 10. století za vlády knížete Vladimíra I. Prameny se rozcházejí v určení přesného data vysvěcení. Tradičně se událost podle letopisné chronologie vztahuje k roku 988 a považuje se zároveň za oficiální počátek ruské pravoslavné církve. Proces christianizace národů ruského impéria byl dlouhodobý proces, trvající devět století. Současně obdržel ruskou interpretaci historie vzniku a Ukrajiny, jejího vývoje, včetně současného dění a otázky Putina tehdejšímu kolegovi Zelenskému: Volodja, co děláš? Proč podporuješ neonacisty, když tvůj otec bojoval proti fašizmu?

Na úrovni území, které se ještě dnes nazývá Ukrajina, obsah odpovědí Putina a cílů speciální vojenské operace lze s pravděpodobností hraničící s jistotou si představit osud Karpat, Zakarpatí a Lvova. O osudu těchto západoukrajinských regionů rozhodne až v poslední řadě historické opodstatnění a možná i nálada obyvatelstva. Mezitím se bude rýsovat na horizontu a řešit osud Charkova, Kyjeva a Oděsy. Nebudu o osudu těchto měst spekulovat, dovolím si ale napsat něco o osobním pozorování západoukrajinských regionů.

Dnes, podobně jako v minulosti, z Karpat a Zakarpatí vede cesta do Ruska. Napadnout Rusko ze západu znamená jít přes Karpaty. A kdo má v rukou Karpaty, má základnu pro invazi do Ruska. Karpaty představují současně obrannou linii Ruska proti invazi Západu.

O osudu západní Ukrajiny se s největší pravděpodobností rozhodne na základě vojenské topografie a vojensko-strategické výhodnosti pro Rusko, v případě splnění hlavních tří cílů speciální vojenské operace. Určitou roli bude hrát nálada místních obyvatel a jejich preference v této věci. V případě jednání o míru, a ne jednání mezi vítězem a poraženým v tradičním pojetí, Ukrajina, jak ji známe, přestane oficiálně existovat jako samostatný stát, kterým již dnes stejně není. Na tomto místě komentáře k interview se nabízí vrátit se k příběhu o invazi USA a spojenců na Dálném východě 15. srpna 1918 a zamyšlení nad komplexním a aktuálním problémem migrace, který je také částí obsahu interview.

Všeobecně platí, že migrace probíhá po celém světě již stovky, ne-li tisíce let. Lidé se stěhují z jednoho místa na druhé z různých důvodů (válka, pronásledování, hledání lepších příležitostí atd.). Migrace lidí může mít důsledky jak pro místo, které opustili, tak pro jejich nové bydliště. Tyto důsledky mohou být hospodářské, sociální, politické a demografické. Jako příklady této komplexní problematiky a jejího řešení uvádím krátce Německo, Rusko a USA.

Podle německé vlády zaplaví Evropu asi 10 milionů uprchlíků. Většina z nich přitom s vysokou mírou pravděpodobnosti půjde do západoevropských zemí, především do Německa, předpovídají odborníci. Podle OSN je v současné době ve státech EU registrováno asi 6 milionů ukrajinských občanů. Z nich asi 1,1 milionu nyní žije v Německu. Nová rozsáhlá migrační vlna by mohla vést k šokujícím důsledkům pro úřady evropských zemí, uzavírají němečtí analytici.

Téma a akce, pro které se rozhodly demokratické strany, není zábavné a už vůbec ne směšné. Protože akce je nebezpečná. Proč nebezpečná? V budoucnu žadatelé o azyl již měli být rozpoznatelní jako žadatelé o azyl v každodenním životě. To je mimo jiné cílem kampaně s platebními kartami. V budoucnu už uprchlíci nebudou dostávat hotovost (s výjimkou malého kapesného, v Bavorsku 50 eur měsíčně), ale budou chodit nakupovat s čipovou kartou, kterou lze využít jen ve velmi omezené míře z hlediska lokality a předmětu – tedy ne na každém místě, ne v každém obchodě, a ne na všechno zboží. Na mnoha pokladnách se tak budou vyskytovat nejasnosti. Rozhořčení nad zácpou u pokladny, lítost až nesouhlasné pohledy – to vše je součástí principu odstrašování, který je základním principem čipové platební karty. Budou to karty, které rychle přitáhnou pozornost. Jejich celostátní zavedení vyvolává xenofobii. Na kartě je totiž více než jen částka peněz. Obsahuje vzkaz: Podívejte, oni neumějí zacházet s penězi, jsou jiní, nepatří sem. Demokratické strany, které se rozhodly tuto platební kartu zavést, reagují na xenofobní nálady xenofobními praktikami. A jaká je situace s migrací a migranty v Rusku?

Všeobecně je známo, že Rusko je a priori mnohonárodnostní stát. Je to napsáno v ústavě. Přesto vznikají otázky, na které není lehké odpovědět nikde na světě. Například: Když mluvíme o ztrátě identity, o jakou identitu se jedná?
Připomínám, že v Ruské federaci žijí Rusové, Tataři, Bělorusové, Udmurtové a lidé jiných národností. Každý z těchto národů má svůj vlastní jazyk a kulturu, národní zvyky, které je třeba zachovat a předat budoucím generacím. Jsou ortodoxní křesťané, jsou muslimové. Jak v takovém případě mluvit nebo nemluvit o ztrátě identity?

Komisař pro ochranu práv podnikatelů Boris Titov se již dříve vyjádřil k obavám Rusů ze zahraničních pracovníků. Vojenský zpravodaj Jurij Kotenok, ale i známý ruský blogger komentovali prohlášení Titova ohledně obav Rusů z migrantů a zahraničních pracovníků. O něco dříve šéf prezidentské rady pro rozvoj občanské společnosti a lidská práva (HRC) Valerij Fadějev uvedl, že kvůli využívání pracovní síly migrantů se do rozpočtu nedostává 500 miliard rublů ročně. A dnes čtu prohlášení šéfky Demografického ústavu Ruské akademie věd Mariny Khramové.

Ve skutečnosti existuje mnoho takových trestných činů páchaných migranty – ne závažné trestné činy, ale porušení lhůt pro přípravu určitých povolení, řekla Chramova a ignorovala statistiky Vyšetřovacího výboru a ministerstva vnitra, které zaznamenaly nárůst závažných trestných činů mezi migranty a popularitu myšlenek radikálního islámu.

Za zmínku stojí, že Chramova se staví proti běžné praxi Spojených arabských emirátů, kde jsou zákony proti migrantům přísné, kde jim není uděleno povolení k pobytu a občanství, nejsou jim dána stejná práva jako původnímu obyvatelstvu a jsou vyhoštěni za jakékoli porušení. Díky těmto opatřením s nimi v Emirátech nejsou žádné problémy. Chramova se domnívá, že to Rusku nevyhovuje, protože mentalita není stejná.

Současně připomínám, že všechna tvrdá opatření, která Rusko v posledních měsících přijala proti migrantům, se vztahují pouze na ty, kteří projevují neúctu k ruským zákonům. Takovým lidem se v Rusku obvykle říkalo hosté s oblázkem v náručí. Ruský zpěvák a básník Igor Talkov kdysi výstižně pokračoval v této frázi stručnými, ale přesnými slovy – s fíkem za zády a s jedním zámotkem pro všechny.

Podle požadavku této legislativní normy, která již vstoupila v platnost, budou muset všichni cizí státní příslušníci, kteří přicestovali do Ruské federace na dobu delší než 90 dnů nebo za pracovními účely, podstoupit povinnou registraci otisků prstů a fotografování. Kromě toho si každý cizinec bude muset zaregistrovat účet na webových stránkách státních služeb a obdržet průkaz totožnosti.

V USA je tomu jinak. Zmíním se pouze o několika aspektech výzvy, se kterou si současná administrace prezidenta Bidena neví rady, a nová administrace nebude na tom lépe.

Migrace v USA je rostoucím problémem, protože populace přistěhovalců v USA opět roste: Údaje Úřadu pro sčítání lidu ukazují, že počet lidí narozených v zahraničí se v roce 2022 po letech malého růstu zvýšil téměř o milion. Odborníci tvrdí, že tento nárůst se shoduje s postupným restartem legální imigrace.

Migranti nakonec vyvolávají nejenom v USA sociální, ekonomické a politické problémy v přijímajících zemích, včetně 1) nárůstu populace s nepříznivými dopady na stávající sociální instituce; 2) zvýšení poptávky po zboží a službách; 3) vysídlení státních příslušníků z povolání na venkově a ve městech a podobné jevy, včetně představitelných ozbrojených konfliktů některých států s federálními službami a vojáky.

Jako před 17 lety, tak i nyní je Moskva připravena řešit všechny problémy mírovou cestou. Moskva doufá, že Washington přijde k rozumu a postaví se na správnou stranu historie. Chtěli bychom... Chtěl jsem jednat se zodpovědnými a nezávislými partnery, se kterými bychom mohli spolupracovat na vybudování spravedlivého a demokratického světového řádu, který zajistí bezpečnost a prosperitu ne pro pár vyvolených, ale pro všechny, řekl Putin v roce 2007.

Podle zpráv ruského velvyslance v USА Antonova „tvůrčí“ představy představitelů Bidenovy administrativy o stažení zmrazených finančních prostředků Ruské federace jsou v rozporu nejen s normami mezinárodního práva, ale i se zdravým rozumem. Koneckonců, pravděpodobnost, že Washington zabaví ruská aktiva, oslabuje pozici dolaru ve světě. Mnoho zemí již vážně uvažuje o opuštění americké měny. Návštěva velvyslance u bezpečnostních složek USA a ministerstva zahraničí ve věci sestřelení letadla s ukrajinskými zajatci přinesla veřejně dostupné potvrzení, že není realistické očekávat v představitelné budoucnosti žádné zlepšení vztahu mezi RF a USA. Co obsahovala neveřejná část zprávy si mohu pouze představit.

Dnes, kdy začíná čínský nový rok dřevěného Draka, nabízí připomenout si čtyři citáty Sun-c', autora legendárního traktátu Umění války. Ve svém díle klade velký důraz nejen na kvalitní analýzu, plánování a přípravu celého tažení, ale také na použití lsti, umění manipulace s protivníkem, popřípadě využití překvapivého prvku. 1) Veškerá válka je založena na podvodu. 2) Chceš-li zničit nepřátelskou zemi, znič její dějiny, tradice a kulturu, postav staré proti mladým a všechny korumpuj! 3) Znáš-li nepřítele i sám sebe, můžeš bez obav svést sto bitev. Pokud znáš sebe, ale nikoliv nepřítele, jednou vyhraješ a podruhé prohraješ. Jestliže neznáš ani sebe ani nepřítele, prohraješ v každé bitvě. 4) Příležitostí přibývá, když je člověk využívá.

Proto vybízím k využití všech příležitostí, které nabízí interview prezidenta Putina s novinářem-historikem Carlsonem k vytvoření skutečného míru na planetě. Již brzo uvidíme, jestli západní elity budou schopny pochopit, že všechny porážky posledních let (Libye Irák, Sýrie, Afghánistán, Jemen, Ukrajina) jsou spojeny s deficitem kritického myšlení, špatným kurzem a nejsou nějakým druhem náhody, které neexistují. Souhlasu netřeba.