České úřady to zaměstnává již několik měsíců, ale žádný zástupce České republiky nepovažoval za nutné tuto informaci veřejnosti sdělit, a tak se k ní všichni dostáváme až teď. Přitom je s tím spojeno několik zásadních problémů, které by rozhodně neměly zapadnout, pokud i my chceme být nezávislou zemí.

Prvním problémem je sledování. Mluvčí ministerstva dopravy říká, že se Česká republika snaží tyto přelety umožnit, avšak zdá se, že českou stranu příliš nezajímá, že drony Global Hawk, o kterých se jedná, mají i k dispozici špičkovou špionážní techniku a ta může dělat detailní snímky, sledovat telefonické hovory a tok dat na zemi.

Němci s těmito přelety sice souhlasili, ale jen pod podmínkou, že letoun bude mít vypnuté všechny radary a senzory, aby nemohl být používán nad Německem ke špionáži. Informace o tom, že by podobné starosti měli i Češi, jsem neobjevila. Čeští zástupci asi hlavně chtějí udělat americké straně zase jednou radost a otázka bezpečnosti jejich vlastních občanů musí jít stranou.

Dalším problémem je eskalace napětí mezi potencionálními partnery. Hrozně ráda bych nyní napsala, že zmiňované drony by lítaly do oblastí, ve kterých bojuje Islámský stát, který zabijí nevinné lidi po celém světě, ale pravda je jinde. Jelikož největší bezpečností hrozbu současného světa představuje konflikt v Sýrii a aktivity ISIS, budou drony lítat k ruské hranici. Souvisí to s plánem Pentagonu nasadit příští rok na východní hranici NATO sousedící s ruským prostorem (v Pobaltí, Polsku, Rumunsku a Bulharsku) až 4 500 vojáků. USA a jejich hračka, honosně nazvaná NATO, tak radši vytvářejí napětí s Ruskou federací, než aby s ní jednaly o nastolení míru v Sýrii a o poražení Islámského státu.

Na tuto problematiku se rovněž můžeme podívat optikou naší národní nezávislosti. Česká republika se samozřejmě může svobodně rozhodnout, komu povolí přelet nad svým územím. Může to dovolit i státu, který proslul jako špatný světový policajt, zemi nelegálně mučící podezřelé na evropském území a vystavující sledování vlastní spojence a jejich občany.

Ale otázka je, měla by to takovému státu Česká republika skutečně dovolit? Můžeme ho po tom všem ještě považovat za relevantního spojence, když nemá úctu k našim pravidlům a k našemu právu?

Už opravdu nevím, kam až jsme schopni zajít, abychom umožnili USA, které již zcela destabilizovaly Blízký východ, vést virtuální konflikty ve snaze navrátit atmosféru studené války. Pravda, radši vše povolme, jak je americká ctěná libost a hlavně neřešme konflikt v Sýrii, který se podílí i na destabilizaci Evropy. Nevím, kdo se skutečně domnívá, že tohle povede k většímu nastolení míru ve světě, ale já se obávám vytváření další atmosféry nepřátelství v době, kdy jsme až po krk v problémech, které přitom nestíháme řešit. Takto se nebuduje mírový svět. Takto se připravuje válka.