Sportovci vyzývají k záchraně sportu a hned v úvodu výzvy predikují, že „peněz na sport je drasticky málo a bude hůř“. Ve výzvě se požaduje samostatná rozpočtová kapitola, případně samostatné ministerstvo sportu, což jsou požadavky, o kterých se už dlouho jedná a je třeba s nimi souhlasit.
Při pozorném čtení výzvy se však neubráníte pocitu, o co skutečně jde: „ a především zachování už třetím rokem skvěle fungujících tzv. loterijních odvodů na sportování mládeže je v tuto chvíli klíčové pro další nastavení systému výchovy sportovců“.
Babiš Kejvalovi: ČOV není český sport, úkolem ČOV jsou jen zájezdy sportovců na OH!
Jako by sportovci snad ani neslyšeli Andreje Babiše, jak v oné televizní debatě opakovaně prohlásil, že letos dostává sport podporu 4,3 mld. Kč (a to včetně tzv. loterijních odvodů) a on po dohodě s paní ministryní Valachovou garantuje, že příští rok dostane český sport celých 6 mld. Kč, které bude rozdělovat MŠMT. Je snad zvýšení podpory sportovního prostředí o 1,7 mld. korun signálem k tomu, že „bude hůř“? Nebo nejde ani tak o to, zda bude mít sport víc peněz, ale spíše o to, kdo je bude rozdělovat?
Proč jsem však vlastně dnešní řádky začal psát?
Od veřejného slibu pana ministra Babiše, že bude český sport příští rok o téměř třetinu prostředků bohatší, uplynul týden a já jsem nepříjemně překvapený tím, že zatím nejen signatáři zmíněné výzvy, ale vlastně nikdo za tento určitě pozitivní signál nepoděkoval, i když by se to jistě slušelo. Jestli jsme jen prostě zapomněli, můžeme to ještě napravit.
Já nemohu a ani nechci mluvit za celý český sport, ale za druhou největší sportovní organizaci u nás, která ve více než deseti tisících klubech sdružuje téměř 630 000 členů, říkám: paní ministryně a pane ministře,děkujeme Vám oběma za nalezenou shodu a věříme, že trend zvýšeného přílivu finančních prostředků do českého sportu bude pokračovat a Česká republika už proto brzy nebude v tomto směru hodnocena jako jedna z nejhorších v Evropě.
A na závěr ještě dvě poznámky ke způsobu rozdělování peněz pro sport. Státní správa plánuje, že prostředky pro sport budou v příštích obdobích rozdělovány z jednoho centra, zatím tedy z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Věřím, že při zachování transparentních pravidel má tento způsob jistě větší potenciál spravedlivěji uspokojit větší část českého sportovního prostředí, než současná praxe. Jsem například velmi rád, že podle nového vyhlášeného Programu VIII již dokázalo MŠMT v první etapě letos rozdělit více než 213 milionů Kč přímo sportovním klubům a tělovýchovným jednotám, tedy místům pro rozvoj sportu nejdůležitějším.
Při vnímání současných často nekoncepčních diskuzí a šarvátek uvnitř sportovního prostředí jsem však přesvědčen o tom, že nejperspektivnější cestou k lepší organizaci českého sportu je vytvoření samostatného ministerstva.