Burzy jsou někdy vydávány za teploměr ekonomiky, byť jeho rtuť vypovídá hlavou dolů a myslí hlavně na to, co bude. Proto jsou cenové pohyby akcií vnímány jako forma předpovědi, rozhodně spolehlivější než křišťálová koule, kávová sedlina nebo let ptáků. Takže když teď americké nebo čínské burzy letí vzhůru, my znalci víme, že bude dobře. Ledaže by nebylo. Nebo někde bylo, někde nebylo. Protože možná nejde ani tak o budoucnost, jako o peníze. A chceme-li, aby byly našimi i peníze těch druhých, musíme jim prostě nadběhnout.

Ale napřed, co se děje. V Číně se dá optimismus pochopit, pandemii zvládli jako první a mohou znovu využívat zvláštností svého socialistického kapitalismu, který je evidentně nejproduktivnější na světě. Ze zpravodajství agentury Bloomberg je zřejmé, že v Číně je teď burza vnímána jako spolehlivý stroj na peníze. Indexy šplhají vzhůru, jak je krmí i miliony amatérských investorů. „Tady nemůžu prodělat,“ cituje agentura mladou dámu ze začínající technologické firmy, která si právě otevřela svůj první osobní akciový účet. „Teď se cítím naprosto neporazitelná.“

Před pěti lety to v Číně vypadalo jinak, když přehřátý trh náhle obrátil a lidi přišli o peníze. Ale to je zapomenuto, vládne obrovská euforie a probouzí masy drobných investorů. Mohutní také celkový obrat obchodů a pochopitelně i míra zadlužení, protože úvěrová páka znásobí zisk na rostoucích trzích. Obchoduje se po internetu, online platformy jedou na doraz. Tržní hodnota čínských akcií se zvedla o jeden bilion dolarů za osm dní, píše Bloomberg, něco takového nenajdete na žádném jiném trhu v celém světě.

Ke zvláštnostem toho čínského patří také to, že drobní místní investoři tvoří většinu obchodů. Proto je tento trh tak citlivý na změny nálad, které pak cloumají i ekonomikou a měnovou politikou. Současný růst je zatím relativně bezpečný, je ještě stále pod úrovní bublin z let 2007 a 2015. Nadšení ze strhujícího růstu je však rozdmycháváno i články velkého čínského tisku, a tak nemusí být těžké přehlédnout, že už jsme za čárou.

Také tentokrát se startovalo z propadu, takže bylo kam. Letos však v Číně vstupuje do hry méně dluhu, neboť drobní investoři váhají s vypůjčováním peněz na akcie. Úvěrová páka je podle Bloomberga jen na polovině toho, kam se dostala v době pádu burzy před pěti lety. Úřad dohledu nad trhy s cennými papíry je v pohotovosti a už zavřel stovky různých úvěrových zdrojů bez licence, kde byli někdy ochotni nabídnout i desetkrát víc, než dal samotný investor ze svého.

Podle analytiků americké investiční banky Morgan Stanley trh letos překoná úroveň z roku 2015, stane se to i díky rychlým přírůstkům individuálních investičních účtů. Ale samotní drobní investoři věří, že je státní dohled nad trhem ochrání a pomůže udržet růstová tempa v rozumných mezích, aby bylo možné včas vystoupit, než se vlak rozjede zpátky. Tak to vidí Roger Lin, majitel obchodní společnosti ze Sia-men, jednoho technologických a obchodních jader čínské ekonomiky. K tomu je podle něj potřeba jedna věc, člověk nesmí být moc chamtivý…

Trhy však rostou i ve Spojených státech. Index SP 500 je na rekordní úrovni, přestože ve firmách, které jsou na tomto trhu reprezentovány svými akciemi, jsou očekávané nejhorší hospodářské výsledky od finanční krize. Rekordní jsou také počty nakažených v pandemii a stále prudce stoupají počty mrtvých, takže početné státy unie znovu přistupují k zákazům pohybu a obracejí směr od pokusů vrátit ekonomiku k životu. Co nám tedy ohlašuje růst akciového trhu? Nezdolný optimismus? Nebo to lidem zatím jenom nedošlo?

Také nositel Nobelovy ceny za ekonomii Robert Shiller si láme hlavu nad záhadou, proč je trh jinde, než by se dalo vyčíst ze špatných ekonomických fundamentů i výhledů. Neláme si ji poprvé, jinak by tu cenu neměl, a má za sebou kariéru trpělivého dokazování, že není pravda, že “trhy vědí vše“.  Jako vedoucí představitel směru zvaného „behaviorální ekonomie“ bere do úvahy i další vlivy, které se promítají do ekonomického chování lidí. Všichni nemají všechny informace, ani schopnost, nemluvě o ochotě, je zpracovávat.

Mnohé lze přenechat těm největším firmám, které na to mají obrovité sály plné analytiků.  Avšak ještě lepší informace nám poskytne ani ne tak ekonomie jako třeba sociální psychologie. Může se to podobat sázkám na soutěž o královnu krásy. Nemá smysl tipovat tu nejkrásnější dívku, když ostatním se líbí jiné. Proto spíše tipuji, koho budou nejčastěji tipovat ti druzí, popisuje jednu z teorií tržního chování v pravidelném příspěvku na stránkách Project Syndicate.

„Čím více se liší ekonomické fundamenty a výsledky z trhů, tím hlubší je tato záhada, dokud nesáhneme pro možných vysvětleních z oblasti psychologie davu, virality myšlenek a dynamiky narativu o epidemii. Pohyby na akciovém trhu totiž vycházejí spíše z toho, jak investoři posuzují reakce jiných investorů na zprávy, než aby vycházely ze zpráv samotných.

Je to proto, že většina lidí ani nemá možnost ocenit vyhodnotit význam zpráv z ekonomice nebo vědy. Je tu také obrovská nedůvěra ke zpravodajským zdrojům, takže lidé mají tendenci spoléhat na to, jak na zprávy reagují lidé, kterým věří. To chvíli trvá, proto akciové trhy nereagují na zprávy hned a kompletně, jak by vyplývalo z konvenčních teorií. Určitá zpráva spustí na trhu nový trend, ale ten bývá natolik nejednoznačný, že je to těžké pro většinu chytrých peněz, jak na něm vydělat,“ píše Shiller.

Do hry tak vstupuje zpoždění, než to takříkajíc lidem dojde.

Shiller to dokládá na letošních amerických datech z koronavirové sezóny. Světová zdravotnická organizace varovala před zdravotnickým rizikem mezinárodního významu 30. ledna, ale v následujících 20 dnech vzrostl index SP 500 o 3 procenta na rekordní úroveň, které dosáhl 19. února. Teorie racionálních očekávání, kterou hlásá konvenční ekonomie, vidí v cenách akcií předpověď zisku společností a diskontovaných dividend, takže výsledek je závislý i na vývoji úrokové míry. Ani ta se v uvedeném období nezměnila. S čím tedy investoři, kteří hnali akcie k rekordům, počítali? Proč nedokázali předvídat recesi do okamžiku, než akcie obrátily směr?

Jedno z vysvětlení může spočívat v tom, že lidé nemají s pandemií zkušenosti, a tak jí nevěnovali pozornost, dokud se nevynořilo důraznější zpravodajství provázené obratem na trhu. V týdnu před 19. únorem si všímali spíš toho, že ve stínu koronaviru opadá pozornost, která byla předtím věnována klimatickým změnám, záhadné stagnaci ekonomiky a předlužení. To vnímali jako zlepšení.

Pokud jde o samotný koronavirus, prezident Trump jim říkal, že o nic nejde. Některé koronavirové zprávy byly vnímány spíše jako vtip, třeba honba za toaletním papírem, která byla poprvé hlášena 17. února z Hongkongu. V takové atmosféře je těžké burcovat před tragédií. Když se pak 19. února trh obrátil a sletěl o 34 procent, jako když stínuje krach burzy roku 1929, nebylo vlastně na co reagovat, protože ve světě ještě nebyli žádní mrtví mimo Čínu.

První růstovou fázi trhu tak vystřídala druhá fáze s prudkým poklesem. Působila dojmem, že lidé začínají chápat, co se kolem děje. Tisk tomu pomohl reportážemi ze zamčených podniků a ustrnulé ekonomiky nebo jak někde byli lidé v karanténě ponecháni sami sobě. Ale pak se začaly množit zprávy o záchranných opatřeních úřadů a fiskálních a monetárních injekcích do ekonomiky. Fed ohlásil 23. března program inovativního agresívního úvěrování. Čtyři dny na to prezident Trump podepsal zákon o podpoře v koronavirové epidemii s rozpočtem 2 biliony dolarů.

Podobné zprávy o opatřeních připomínajících ty, kterými se podařilo překonat finanční krizi 2008-9, přicházely i z dalších zemí. A tenkrát udělali největší chybu ti, kdo nenakupovali ve chvíli, kdy byl trh na dně. To teď nikdo nechtěl zopakovat. Začala třetí fáze letošního trhu, zatím růst o 40 procent.

„Ve všech třech fázích reakce akciového trhu na Covid-19 vidíme jasně reakci na reálné zprávy, ale cenové pohyby nepředstavují okamžitou a logickou odpověď. To se stává ve skutečnosti málo kdy,“ uzavírá Robert Shiller.