Byli to přece oni, kdo přímo či nepřímo hovořili o kvalitách Karla Schwarzenberga a svou mediální masáží pomohli v rozhodnutí bezpočtu váhavých voličů.

Mnohé kvality knížete (přestože v zemi žije mnoho šlechticů, jen jeho tisk tituluje, i navzdory tomu, že hodnosti české šlechty oficiálně zrušil už TGM) jsou opravdu nezpochybnitelné a i já ho mám jako člověka ráda. Je to vzdělaný, v mnohém noblesní muž, který prezentuje leckteré dobré šlechtické tradice. Je velmi znám i v zahraničí. Nikoli tolik jako ministr zahraničních věcí, ať už za Stranu zelených, která ho do politiky dostala, nebo za TOP 09, kde jako výtah naopak posloužil Schwarzenberg jiným. Je znám spíše coby představitel česko-německé (rakouské) šlechty.

Jeho nadstandardní vztahy s německy mluvícími zeměmi ilustruje například to, že předložil na vládu návrh na prodej pražského Lobkovického paláce Němcům a vláda mu tento nepochopitelný krok posvětila. Schwarzenberg naopak na vládě i ve sněmovně hlasuje pro věci, s nimiž by slušný politik prostě nemohl souhlasit – ať už jde o asociální reformy z dílny stranického kolegy, exministra Drábka, odírání občanů zvyšováním daní podle Kalouska, snižování důchodů a zároveň současné přilepšení politikům, zlodějsky připravené církevní restituce atd. Politik údajně vyznávající demokratické principy nehnul ani prstem, když vláda demokratické principy zcela pošlapala kriminalizací a odstraněním nezávislého policejního prezidenta, který si dovolil šťourat v kauzách ministra Kalouska, skutečného šéfa TOP 09. Ten seznam hříchů vlády je dlouhý a podrobněji o něm budu mluvit na mimořádné schůzi sněmovny k nedůvěře vládě.

Co mi však vadí úplně nejvíc, je politická kultura, či spíše nekulturnost vlády, jejímž je noblesní pan Schwarzenberg členem. Jestliže někdo vyčítá Miloši Zemanovi opoziční smlouvu, musím připomenout, že všem výtkám navzdory byla politika v té době čitelnější a předvídatelnější. Slovo dané politikem platilo, dva největší rivalové se dokázali slušně domluvit a na základě opoziční smlouvy stabilně vládnout. Nehodnotím rozhodnutí vlády v té době učiněná a chápu i tehdejší rozčarování občanů ze spolupráce pravice a levice.

Nemohu si ale pomoci, v principu se jednalo o politicky kulturnější spolupráci, než je tomu nyní. Ostatně i dnes se ODS, TOP 09 a ČSSD hravě, i když méně čitelně, na plénu dohodne, pokud jde o věci typu nekontrolovat a neřešit dění v Lesích ČR či ČEZu, nebo zvýšení vlastních platů. Dnes máme ale navíc plně legitimizované přeběhlictví, ministry střídající se jak na běžícím pásu, zásadní věci prohlasované ve sněmovně jen díky "nakoupeným hlasům" a bez jakékoli diskuse vládní garnitury s opozicí, či slovo premiéra, které už druhý den nic neznamená. To vše reprezentuje i Karel Schwarzenberg.

A hlavně je to Kalouskův kůň. Tímto nechci Miroslava Kalouska démonizovat, nicméně je jasné, že by to byl právě on, kdo by knížete-prezidenta mocně ovlivňoval. A aby měl ministr financí vliv například na Českou národní banku, to považuji nejen za nevhodné, ale přímo za nebezpečné.

Proto jsem Karlu Schwarzenbergovi nedala hlas v prvním kole a nedám mu ho ani v kole druhém. Ne, Miloše Zemana si neidealizuji ani v nejmenším. Úplně stejně, jako si neidealizuji současného ministra zahraničí (i když mu to s čírem á la Sex Pistols sluší). V prezidentském úřadu chci ale člověka, který bude mít sílu oponovat vládě a korigovat její kroky, ať už půjde o vládu s účastí ODS, ČSSD nebo Kalouska v jakékoli straně. Na Hradě nemá Strakova akademie co dělat.

A jen pro pořádek připomínám, že veškeré diskuse k přímé volbě prezidenta jsou možné z jediného důvodu: proto, že Věci veřejné jako první politická strana přímou volbu dokázaly prosadit.

Kateřina Klasnová