Pohár trpělivosti přetekl také části zemědělců v Čechách. Z neděle na pondělí se kolony zemědělské techniky organizovaně přesunuly z nejrůznějších částí země do Prahy a zcela v rozporu s mediální a politickou hysterií klidně zaparkovaly na různých místech hlavního města tak, aby ostatní doprava byla limitována co nejméně (Praha byla průjezdná snad dokonce lépe, než každé jiné pondělní ráno). Cíle protestu formulovala část těchto českých farmářů takto: chceme národní energetiku, domácí potravinářství, zemědělskou výrobu do vlastních rukou, odmítáme greendealovskou likvidaci českého průmyslu a zemědělství a protestujeme proti nekompetentnosti současné české vlády.
Je na těchto požadavcích něco špatného, dokonce nelegitimního? Kdo jiný než ti, kteří jsou přímo postiženi dopady nesmyslného a zničujícího programu Green Deal, mají jako první křičet? Žádná ze stran vládní koalice se vážně na obranu zájmů českých zemědělců nestaví, farmáři mají pocit (zřejmě oprávněný), že je nikdo nehájí. Tvrdí-li povýšeně ministr zemědělství Výborný, že „traktory se nic nevyřeší“, zemědělci ve svém zoufalství jiný nástroj než vjet se svými stroji do Prahy nemají. Stěžují-li si na nekompetentnost Fialovy vlády, vyjadřují tím přesvědčení, že dnešní pětikoalice jejich problémům nerozumí a není ochotna napomoci k jejich řešení. Škoda, že se nenašel nikdo z vládní většiny, aby se seriózně a nahlas nad motivacemi lidí, kteří by zcela jistě raději zůstali doma na svých farmách, než se trmáceli do Prahy, zamyslel.
O to více šokovala vládní i mediální „dělostřelba“ proti vlastním českým zemědělcům argumentací, že jde o „proruskou“ demonstraci s cílem „destabilizovat politické uspořádání“. Začal s touto nehorázností na konci minulého týdne sám premiér Fiala, postupně se přidali někteří členové Fialova kabinetu, ale pomyslný Rubikon překročil europoslanec Vondra, když v televizní diskusi mával „jakýmsi“ rusky psaným papírem. Dostal jej prý od „zemědělců“, obsahu ale „nerozuměl, protože neumí rusky“. To mu ovšem nezabránilo využít tento „důkaz“ k označení jednoho z organizátorů pondělních protestů za „proruského kolaboranta“. Alexandr Vondra si nepochybně může říkat co chce, ale používáním nejpodlejší bolševické propagandy a jejích metod zastrašování jen stěží dostává své pověsti antikomunistického disidenta, na které třicet let buduje svoji politickou kariéru.
Fialovsko-vondrovské označení českých farmářů za „proruské“ živly dává, mimo jiné, nahlédnout také pod pokličku primitivního argumentáře, který bude pětikoalice s každými blížícími se volbami používat čím dál častěji: „nesouhlasíš s námi, jsi proruský“, „nechceš euro, chceš rubl“, „odmítáš Green Deal, jsi na straně Putina“. Tyhle prolhané, prázdné, urážlivé – ale ve své podstatě ubohé a zoufalé – nadávky čekají každého, kdo nebude se současnou vládou bezvýhradně souhlasit.
Buď jak buď, problémy zemědělců s cenami nafty, energií, hnojiv, osiv, se stále silnějšími byrokratickými zákazy a příkazy, s mizernými výkupními cenami svých produktů, s nekalou konkurencí ukrajinského obilí i masa v kombinaci s vládní neschopností jsou tak vážné, že urážky od politiků jim už nevadí. Někteří z těch „vesničanů“ už se odhodlali k akci, přijeli do Prahy a houby jim záleželo, jestli o nich někdo, kdo vesnického člověka sotva zná, tvrdí, že jsou „proruští“. Možná by se Fialovi vyplatilo nad kouskem „hlasu českého selského rozumu“ přemýšlet i jinak než „kyjevsky“.