A dnes? Evropa se na prahu 21. století nebezpečně přibližuje situaci, která před 76 lety vyústila ve válečné běsnění bez jakékoliv známky lidskosti.
Byla to doba, kdy Evropa vládla světu a představa života bez války se mnohým jevila jako něco ponižujícího a jednotvárného. Netušili, že průmyslová revoluce nezměnila jenom jejich svět a každodenní život, ale vytvořila také předpoklady pro vznik nových zbraní a systémů. Moderní dělostřelectvo, kulomety, později letectvo a tanky umožnily válečné peklo na zemi.
Poučila se Evropa a evropští politici, nebo zapomněli na varování pamětníků? Na mnoha místech České republiky probíhají vzpomínkové a pietní akce, mají nám připomenout fakt, že válka nemůže být považována za normální prostředek politiky.
V Chartě OSN z června 1945 se členské státy zavázaly uchránit budoucí pokolení před další válkou a zavázaly se pěstovat snášenlivost a navzájem žít v míru jako dobří sousedé, sjednotit své síly k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti, přijmout zásady a zavést metody zajišťující, aby ozbrojené síly nebylo užíváno jinak než ve společném zájmu a zavázaly se také podporovat mezinárodní spolupráci v zájmu hospodářského a sociálního povznesení všech národů.
V tyto květnové dny, 70 let po válce, která zpustošila Evropu, změnila charaktery lidí a přinesla mnoho utrpení, bych chtěla tyto závazky a sliby připomenout a vyslovit přání, aby štěstí vyrůstat v míru, které měla moje generace, zůstalo zachováno i pro naše generace budoucí.
Lidé k životu potřebují stabilitu a naději. Války stabilitu, naději i lidi zabíjí...