Předem vyjadřuji obdiv profesorovi za jeho aktivity odborné, ale i v oblasti beletrie a žurnalistiky. V roce 2017 mu vyšla kniha povídek - Překroč ten stín. Ve stejném roce začal s psaním sloupků do přílohy Hospodářských novin. Ty se staly základem pro dvě knihy: Velká vizita a Kardiologova příslužba. Od dubna 2020 do září 2021 vycházel každý týden v Lidových novinách seriál jeho mikropovídek z nemocničního prostředí pod titulem Špitál. V roce 2021 vyšel román Srdcaři. Jak potvrzuje jeho dnešní příspěvek, je také aktivní jako externí komentátor Seznamu Zprávy. K obdivu si ale dovoluji připomenout následující:

1. Cituji z jeho příspěvku: Jednou z největších vymožeností současnosti je svoboda slova… I proto mají mediální diskuze takový význam – ovlivňují nejen některé čtenáře, ale dostávají se i k uším mocných, kteří mají potenciál měnit společnost. Pan profesor se hluboce mýlí. Jedna z realit potvrzuje, že žádná média v podstatě nebyla, nejsou a nikdy nebudou nezávislá, objektivní a pravdivá. Proč? Protože média vždy někdo vlastní. A kdo platí, objednává muziku. Platí to i v případě pana profesora. Pravdivá média být nemohou, protože neexistuje jedna všeobecně platná pravda kromě té, že každý musí umřít, žádný strom neroste do nebe a nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně. Platí to i v oblasti diagnostiky i kardiologie. Mocní, které podle pana profesora mají potenciál měnit společnost, jsou pouze bezmocné loutky.
2. Přísloví: Ševče, drž se svého kopyta. Proč by se měl pan profesor držet svého kopyta? Protože se mi jeví, že v oblasti politiky se nic nepoučil ani z doby, kdy byl členem konzilia lékařských expertů, kteří pečovali o zdraví Václava Havla. Proto jeho dnešní blábolení na Seznamu pod výše uvedeným názvem patří do kategorie žvanění, tj. bulšitu v mediální sféře. A protože o nebožtících se má mluvit jenom dobře, budu raději mlčet.
   

Kdyby se pan profesor něco politicky přiučil, věděl by, že není možné psát: Domnívám se, že pokud se české vládě v posledním roce a půl něco daří, pak je to zahraniční politika. Jsme aktivní součástí západního světa a Ukrajině jsme pomohli nejen slovy a postoji, ale i konkrétními činy. Nevím proč, pan profesor ignoruje skutečnost, že:

1. Zahraniční politika se neformuluje v Černínském paláci, ve Strakovce či na Hradě, ale celá desetiletí daleko za oceánem a s účastí profesionálů v Langley. Tam dávno zaměnili světovou válku a barevné revoluce na permanentní moderní světovou válku. O ní se nikde z pochopitelných důvodů nediskutuje. Lid požaduje klid! Cesta k němu ale není legrace a něco pro mladé politické a analytické rychlokvašky bez životní zkušenosti. Přesto odpověď na rozpínavost NATO je jednoduchá: V kapitalismu, který je založen na expanzi, nemůže mít vojenská složka založená k ochraně zájmů neexpanzivní funkci a poslání. Vysvětlování politiků a jim podobných autorit o mírovém poslání NATO je klam, a určeno pro občany neznající funkce geopolitického systému, vojenských bloků a jako test úrovně debility občana.
2. Je potřebné šířit vědění o vysoké emocionalitě Čechů, proradnosti, dezorientaci ve světě hodnot, objektivních trendech, úpadku kvality vzdělání a post-kovidových změnách kognitivních funkcí, včetně vnímání. Protože ty ve výsledku vytvářejí mylný dojem, že nás se to netýká, nemůže se to stát, a že případná velká válka se obejde bez Čechů či Evropanů.

Osobnosti veřejného života, ke kterým se pan profesor zařadil svojí žurnalistikou aktivitou, by neměli ignorovat potvrzenou pravdu, že tzv. Minské dohody byly založeny na klamu a lži Západu, že sankce kolektivního Západu představují mýtus, snahu prodloužit život USD a ukotvit Evropu na americkém břehu. A že vojenská podpora Západu zkorumpované vládě Ukrajiny je založena na představě o vojenské porážce Ruska a zákonné nemožnosti Ukrajinských orgánů jednat s Ruskem a slouží jako zkušební model dalšího rozvoje Evropy.

Je proto nutno akceptovat, že jednotná a nezávislá evropská politika neexistuje, o české nemluvě, zánik Evropy je v podstatě skutečností a geostrategické plánování Ruska a Číny vychází z těchto faktů. To bude mít vliv na naší budoucnost, vývoj společnosti a kvalitu občanů, ať se nám to líbí, nebo ne.

Rusko se dlouhá léta neotočí obličejem k Evropě a Německu nepomůže. Čína se bude snažit upevnit strategické spojenectví s Ruskem, a spojenectví typu BRICS budou mít větší vliv na obchodní a finanční vztahy ve světě než je tomu dnes. USA nezbyde nic jiného než se vydat na cestu k dalšímu boji s již vyhledaným nepřítelem, Čínou, budou-li chtít zůstat velmocí. Nebo se budou muset smířit s novou rolí, ideálně beroucí na zřetel, že militarismus je neslučitelný s demokracií. Ta již dávno imigrovala i z USA. V nové roli USA mohou pak působit na poli zbídačené Evropy jako jedna z regionálních mocí po ukotvení nového světového systému civilizačních bloků.