Zdeněk Ertl: Neochota i neschopnost lidí řešit krizové situace se prohlubuje

KOMENTÁŘ

Říkáte si: aha, tak Ertl už zase píše něco o brannosti… Ano, píšu, ale copak můžu nepsat, když se s postupem času aktuální situace nejen nelepší, ale naopak viditelně zhoršuje?!

19. července 2023 - 07:00

Když jsme v dubnu loňského roku realizovali ve spolupráci se Střediskem analýz a empirických výzkumů Sanep s.r.o. průzkum na téma Bezpečnostní situace v ČR, Reakce na krizové situace a Branná výchova, museli jsme po analýze jeho výsledků mimo jiné smutně konstatovat, že úroveň branné připravenosti našich občanů, hlavně dětí, není dobrá. Při porovnání s obdobným průzkumem z roku 2017 bylo zřejmé, že o pět let později vnímají lidé naši bezpečnostní situaci jako více problematickou a že se více obávají různých bezpečnostních rizik. A jelikož na nedostatky lidí v připravenosti na řešení různých situací upozorňuji už velmi dlouho, zadali jsme letos v červnu společnosti Sanep, aby průzkum zopakovala a mohli jsme tak zjistit, jaký je meziroční vývoj názorů lidí na problematiku uvedených oblastí. Obdobně jako v minulých průzkumech jsme dostali odpovědi reprezentativního vzorku (v r. 2017 16 tis., v r. 2022 32 tis. a letos 27 tis.) respondentů 18+, kteří odpovídali na 22 stejných otázek. Aktuálně zjištěná fakta jsou sice zajímavá, ale neradostná, protože bohužel převážně ukazují na nebezpečně nepříznivé společenské trendy.

Výsledky průzkumu ukázaly několik závažných problémů. Lidé se sice čím dál více obávají bezpečnostních rizik, ale jsou stále méně ochotní a schopní je řešit, nebo nevědí jak. Tento posun v názorech lidí není podle mého názoru zdravý, ale domnívám se, že mimo jiné ukazuje i na nedostatečnou či neadekvátní komunikaci státních institucí směrem k občanům. Prohlašování, že jsme ve válce a zároveň nicnedělání a uklidňování, že nám nic nehrozí, se nemůže normálním občanům jevit jako srozumitelné a důvěryhodné.



Když na nedostatky v branných vědomostech a dovednostech dlouhodobě a opakovaně upozorňujeme a příslušným státním orgánům nabízíme naši odbornou pomoc, nemohu si často nevzpomenout na lidové rčení o házení hrachu o zeď.

S konkrétními výsledky průzkumu vás postupně a stručně seznámím v několika dalších článcích, dnes jen krátký výběr faktů:
  • Lidé intenzivněji vnímají zvyšující se bezpečnostní rizika a cítí se více ohroženi.
  • Oproti loňsku jsou ale lidé o významné procentní body méně připraveni zvládat krizové situace, jako blackout či nefunkčnost elektronických zařízení a také větší procento lidí neví, jak se v těchto situacích zachovat.
  • Občané se více obávají války na našem území, ohrožení kyberprostoru či nárůstu uprchlíků, méně naopak energetické krize a teroristických útoků.
  • Nepříjemně varující je fakt, že ubývá občanů, kteří by byli ochotni se v případě válečného konfliktu či jiného bezpečnostního ohrožení ČR zapojit do jeho řešení. Cca čtvrtina občanů, kteří by se stále zapojit chtěli, zase nevědí, zda a případně jak by to bylo vůbec možné.  
  • Výrazně se zvýšil počet lidí, kteří se domnívají, že bezpečnost na našem území má zajišťovat výhradně stát prostřednictvím bezpečnostních složek.
  • Téměř 90 % lidí netuší, kde se nachází jejich bydlišti nejbližší protiletecký kryt.
  • V případě válečného konfliktu na našem území má mnoho obyvatel (téměř milion) obyvatel v plánu opustit republiku.
  • Polovina lidí by souhlasila se znovuzavedením povinné vojenské služby (bez ohledu na délku jejího trvání).
  • Většina dospělých (85 %) by nebyla proti zavedení témat branné výchovy do povinného školního vzdělávání.
  • Více než dvě třetiny lidí se domnívají, že jejich fyzická kondice a jiné schopnosti nejsou dostatečné k tomu, aby jim umožnili přežít delší dobu bez elektřiny, tepla, pohonných hmot apod.
  • 95 % dospělých se domnívá, že děti dnes nemají potřebné znalosti, dovednosti a návyky, které by jim umožnily zvládat potenciální krizové situace.
  • Více než čtyři pětiny občanů (83 %) zastávají názor, že sportovní spolky (kluby…), které pracují s mládeží, by se měly aktivně zapojit a učit děti zvládat krizové situace.

Suma sumárum, o tom, že se lidé cítí stále více ohroženi, není pochyb. Jistě, odpovědný a reálně uvažující občan se v první řadě začne starat o vlastní bezpečí sám. Ale jeho, byť chvályhodné a prospěšné, individuální aktivity brzy narazí na strop, který prostě sám neprorazí. Řešení většiny současných bezpečnostních hrozeb totiž vyžaduje spolupráci větších skupin a tím nejbližším uchopitelným celkem je samozřejmě stát, tedy konkrétně demokraticky zvolení a svým voličům zodpovědní političtí reprezentanti a jimi řízené státní instituce.     

Stát tedy může nadále strkat hlavu do písku, nečinně přihlížet a doufat, že aktuální ohrožení sama pominou či je vyřeší někdo jiný, nebo se začít chovat odpovědně a začít občany smysluplně na potenciální nebezpečí připravovat.

Nevím, jak vy, ale já stále zůstávám umírněným, i když mnohokrát pesimisticky poučeným optimistou a stále chci věřit, že se náš stát probudí a v dnešní bezpečnostně rozbouřené době přestane nevnímat jasné varovné signály nejen veřejnosti, stejně jako podceňovat rozličné formy a metody ke zkvalitnění branné připravenosti občanů.

Jen si nejsem jistý, jestli je teprve za minutu dvanáct, nebo už pět minut po dvanácté…

Zdeněk Ertl



Anketa

Kdyby se dnes konaly v ČR prezidentské volby, komu byste dali svůj hlas?