Trochu na to zapomínáme, protože díky kapitalismu se ta naše část lidstva dočkala v posledních 150 letech ohromného rozvoje kvality života velikého počtu lidí. (Ale také největších válečných katastrof v dějinách).

Přesto zhruba tři miliardy obyvatel naší planety živoří s příjmem pod dva dolary denně, bez přístupu k pitné vodě, nemají co jíst, trpí negramotností, dětskou úmrtností a průměrným dožitím do 40 let. Ti lidé nemají lékaře, učitele, jsou souženi etnickými čistkami, sektářsky motivovanými genocidami, lokálními tyrany a gangy.

Proč tomu tak je? Jistě, vždy hraje roli několik konkrétních faktorů, třeba necitlivé zásahy zvenčí, rozpad koloniálních struktur či vpád nových kolektivistických ideologií. Ale nejpravdivější odpověď zní jinak: prostě tomu tak je. Je to tvář světa, která vznikla tisíciletým nerovnoměrným vývojem. Prostě žijí tak, jak umějí, jak žili vždy, podle úrovně, ke které dospěli. Z našeho pohledu je jejich úroveň příčící se představám o 21. století, ale tohle je jejich 21. století. Naše první století také bylo trochu jiné než to v Římě.

Má nám to být jedno? Jistěže ne, jsou to lidské bytosti a přejeme jim, aby se jejich život u nich doma podobal té úrovni, ke které jsme svými dějinami dospěli my. Proto už před staletími existovaly misie, proto se obětoval Albert Schweitzer, proto vyjela expedice Lambaréné, proto fungují programy rozvojové pomoci. Zároveň ale u nás existují dovozní kvóty, cla, přísné předpisy importu, vnucování sociálních a ekologických standardů, což vše působí opačným směrem. Svobodný obchod je nenahraditelný jakoukoli humanitární pomocí, ale to sociální inženýři raději znemožní dotyčné zemi růst, hloupými zásahy poštvou jejich kmeny proti sobě a pak jim tam pošlou pytle s moukou.

Bída, nemoci, hlad a násilí, to jsou pravé tváře velké části dnešního světa. Přesto vždy existovaly dobré důvody jasných a smluvně zakotvených pravidel pro přistěhovalce z oněch ubohých zemí. Nyní se tato pravidla hroutí, podporuje se jejich porušování. Něco se snad změnilo? Je postižených válkou, hladem a chudobou najednou od letoška na světě desetkrát více (když počet nelegálních přistěhovalců oproti loňsku desetkrát větší je)? Vůbec ne. Změnily se tři jiné věci.

Tragickou politikou západních zemí byly rozmetány některé režimy, které dříve fungovaly jako hráz proti novodobému stěhování národů. Zadruhé: podařilo se vymyslet mediálně vděčný obraz konkrétní příčiny všeho zla: Islámský stát v Sýrii a Levantě. Několik desítek tisíc bojovníků s kulomety na džípech uvedlo do pohybu desítky milionů lidí, a to i v zemích, které s tímto konfliktem nemají nic společného? Ale kdepak. ISIL má jen lepší reklamu, a to ne vlastní zásluhou, ale zásluhou těch, kterým se existence takto jasně pojmenovaných bojovníků (kterých bylo ve třetím světě vždy dost a nic se na tom nezměnilo) velmi hodí pro prosazení globálních her. A jsme u třetího důvodu. Tím je nová politická doktrína, hlásaná některými západními vládami a na ně napojenými médii a sítí nevládních organizací.

Dali se do pohybu ti nejpotřebnější z oněch tří miliard? Vůbec ne. Dali se do pohybu ti, kteří byli osloveni organizovanými převaděči, neziskovými organizacemi a evropskými vládami. Dali se do pohybu ti, kteří mají přístup k internetu, mají západní oblečení, umějí číst, ba dokonce znají i jazyky, používají mobilní telefony. Dali se do pohybu, protože měli čím za cestu zaplatit s vidinou, že se jim investice vrátí v podobě sociálních dávek.

Kolikrát jste slyšeli za poslední měsíce slovo „uprchlík“? Ale před čím prchají muslimové v Calais, kteří se masově snaží dostat se ilegálně do Británie? Kdo po nich střílí? Přec čím prchají ti, jejichž noha se ocitne na půdě první bezpečné země, a oni jdou dál přesně tam, kde – jak oni dobře vědí – budou bez práce živeni celé generace?

Kde se vzala tato doktrína, která vede ruku novinářů, aby v davu stovek mladých, dobře vybavených Arabů našla detail plačícího dítěte? Částečně ze špatného svědomí. Kdo podporoval nálety na Libyi, Sýrii, Irák a další prosperující a tolerantní země (ve srovnání s mnoha našimi „spojenci“, u kterých platí šaría, kteří bombardují sousední státy bez jakéhokoli mandátu a u kterých je žena méně než velbloud), teď těžko může přijmout zodpovědnost. Tak ji hází na gang ISIL, vydupaný z pouště podporou vzbouřenců proti syrské vládě.

Kdo je šlechetný, nelegální přistěhovalce vítá, kdo chce, aby pravidla pro imigraci byla dodržována, je pln nenávisti. Tak nám to tlučou do hlavy bruselské elity a poslušná média. Je to výhodné, mají nový bič na ty, kterým se nelíbí dosavadní vývoj evropské centralizace a unifikace. Ale je to opravdu tak? Zažíváme polemiku mezi těmi přejícími a ochotnými a těmi, co mají chladná srdce a pohrdají každým, kdo potřebuje pomoc?

Ne, spor je mezi těmi, kdo problém vidí, až když se jim hladový bezdomovec vloupe do bytu a lehne do postele, protože nechali dveře otevřené, a těmi, kdo přemýšlejí, jak a proč se někdo bezdomovcem dobrovolně či shodou okolností stane.

Svět není idylické místo. Snažme se ho chápat v celém kontextu a nenechme se zcela zaslepit jedním jeho aktuálním umělým projevem.