Ale lehce přehnaná. Německá inflace sice vzrostla v prosinci o nevídaný procentní bod, na poptávkou hnané inflační inferno to však nevypadá. Jádrová inflace sice také vzrostla (o 0,4 p.b. na 1,4 %), ale takové růsty nejsou výjimečné (o 0,4 p.b. či více se jádrová inflace z měsíce na měsíc zvedla např. v únoru či dubnu 2016) a navíc úroveň 1,4 % není odlišná od toho, kde se v posledních třech letech pohybovala. Německá jádrová inflace od ledna 2014 totiž oscilovala mezi 0,8 a 1,4 %.
Kritikou z Německa se tak na zasedání ECB Draghi správně zviklat nenechal. Na dotaz novinářů jak s ní naloží, odvětil poměrně lakonicky, že Němci musí být trpěliví a že vývoj v Německu, ač důležitý, není určující - ECB má odpovědnost za cenovou stabilitu v celé Eurozóně. Navíc, jak dodal, plnění inflačního cíle musí splňovat kromě podmínky platnosti v celé EMU ještě tři další podmínky: musí se tak dít ve střednědobém horizontu, trvalým a sebeudržujícím způsobem. A to se vzhledem k totální absenci poptávkových tlaků zdaleka zatím neděje. ECB tak celý letošní rok bude pokračovat v nákupech, Němci pak nejspíš zase v útocích na ni. Nesmíme se však tolik divit – je volební rok 2017…