K této vraždě se vyjádřila na svém facebooku osmačtyřicetiletá politička, ministryně obrany za ODS, Jana Černochová, slovy „Potlačuji přirozenou lidskou reakci na tragickou smrt. Ale toto jsou skuteční vrazi a váleční štváči. A není mi líto ani dcery, ani truchlícího otce. Je mi líto tisíců lidí zavražděných v důsledku jejich propagandy a odporné ideologie,“. A dodala, že Rusové si noc, kdy Duginová zahynula, zapamatují.

Váhal jsem, zda vůbec komentovat toto bezprecedentní vyjádření oficiální představitelky české vlády. Navíc veřejně prezentované v době, kdy ČR (formálně) předsedá Radě EU a lze je tedy chápat jako sice neoficiální, ale přece jen společné stanovisko šéfů resortů obrany všech členských zemí Unie. Jako člena mezinárodního Centra pro výzkum terorismu mě přesvědčil mě až fakt, že na něj reagovala i americká EIR, Executive Intelligence Review, a věnovala mu krátký komentář, vycházející z článku Ondřeje Pleváka na serveru EURACTIV.

Článek přinesl rovněž informaci, o níž by se rozhodně měly zajímat české zpravodajské služby. Proruští separatisté z tzv. Doněcké lidové republiky (DLR) podle autora údajně tvrdí, že odvrátili teroristický útok, o kterém se domnívají, že měl být proveden Ukrajincem, vycvičeným v České republice, během referenda o připojení DLR k Rusku. EIR jeho slova doplnila zprávou TASSu, podle níž byl tento ukrajinský přeběhlík naverbován ukrajinskými zvláštními službami a vyškolen na území ČR českými a ukrajinskými instruktory v zakládání požárů a používání výbušnin.

Zdá se, že nejen paní Černochová, ale dokonce ani pan Lipavský (což je u něho jako ministra zahraničí obzvláště pikantní), nedokáží vyhodnotit mezinárodní dopady svých slov. Očekával jsem tedy realistickou reakci alespoň od premiéra Fialy, jehož politologické vzdělání by mu mělo přece jen být jistým vodítkem. I jeho výroky však spíše než na politickou profesionalitu ukazují na setrvalou platnost tzv. Rumlova principu, vyjádřeného slovy „Profesionalitu získáváte jmenováním do funkce“. Jde o reakci náměstka MV Jana Rumla z počátku 90. let na dotaz redaktorky České televize, zda je nový mladičký ministr Langoš dostatečně profesionální, aby zvládl tak složitý resort, jako je vnitro.

Infantilní nahánění „like“ a politických bodů na lidském neštěstí způsobilo nejen další vyhrocení vztahů ČR s vojenskou, energetickou a surovinovou velmocí, kterou je bezesporu Rusko, ale komplikují i naše vztahy s bezprostředním sousedem, na němž jsme ekonomicky (a energeticky) zcela závislí, s Německem. Dětinsky agresivní výmluvy po vzniku problémů pak evokují oprávněnou otázku, zda je ministryně obrany natolik vyzrálou osobností, aby dokázala garantovat bezpečnost českého státu ve složité situaci, v níž se aktuálně my i celá Evropa nacházíme. Svým konáním spíše jen znovu potvrdila svou neschopnost (a/nebo neschopnost svých poradců) orientovat se v bezpečnostních hrozbách, mezinárodních vztazích a diplomacii, o absolutní neznalosti reálií ruské politické scény ani nemluvě.

Vzhledem k tomu, že jako stát nejsme na teroristické útoky vůbec připraveni, jejich prevence je katastrofální a reakce na ně nejsou prakticky vůbec cvičeny (o přípravě nás, občanů, ani nemluvě), jedná se o vysoce rizikové jednání české vlády jako celku, na což by měl logicky reagovat Parlament ČR, nebo alespoň jeho zahraniční, bezpečnostní a obranné výbory. Proto lze nejen z těchto důvodů jakékoliv vyjádření kteréhokoliv člena vlády ve smyslu, který je možné vykládat jak podle platných zákonů ČR, tak z hlediska mezinárodních standardů jako schvalování, nebo dokonce podporu terorismu v cizí zemi, označit za vysoce nezodpovědné a riskantní jak pro něho samotného, tak i pro obyvatele ČR.