Bylo tomu tak s nespočetnými reorganizacemi všech bezpečnostních složek naší země po politickém převratu v roce 1989, prováděné zejména se zcela zjevným cílem naprosté destabilizace policie, a pak i další, zcela nesmyslné reorganizace již nově konstituované Policie České republiky, všech zpravodajských služeb, ale i naší, dříve perfektně vycvičené a plně funkční armády.

Různí hlupci se v novopečené roli všemocných politiků, úspěšně zapojili do přestavby, do té doby perfektně fungujících bezpečnostních složek tak, aby tyto složky „nepřekážely“ totálnímu rozkrádání státu, postupně zlikvidovali všechny vysoce funkční odborné útvary, do čela řady policejních útvarů záměrně postavili chartisty a další „bojovníky“ proti totalitě, jejichž destrukční činnost je v těchto sborech napravována dodnes. Tito „pseudoodborníci“, aby mohli nabrat nové lidi, většinou svoje známé a příbuzné a zařídit jim lukrativní místa v managementech bezpečnostních sborů, zlikvidovali naprosto podpásovým způsobem většinu skutečných profesionálů jen proto, že sloužili v minulém režimu, či že byli pouhými řadovými členy KSČ. A výsledky se dostavily! Nástup mafií všeho druhu, nárůst trestné činnosti z 166 595 trestných činů v roce 1988 na 450 265 trestných činů již v roce 1992 (!!!) a snížení procenta objasněnosti trestných činů víc než o polovinu, rozmach organizovaného zločinu, organizované hospodářské kriminality, subvenčních podvodů, podvodných konkurzních řízení, pozemkových podvodů, bankovních podvodů, nelegálního obchodu se zbraněmi a výbušninami, nelegálního obchodu s drogami všeho druhu, organizované krádeže motorových vozidel, vydírání poplatků za fiktivní ochranu, korupce a praní špinavých peněz a další, zcela nové formy organizované trestné činnosti.

Obdobně zdecimována byla i naše armáda už jen tím, že byla zrušena základní vojenská služba, která do té doby na požadované úrovni vychovávala všechny služby schopné mladíky v opravdové muže, kteří se zde, byť do té doby „mamánci“, stávali opravdovými muži, kteří se museli umět postarat sami o sebe a ač na vojnu mnozí nadávali, vyjma několika desítek naprosto nezvladatelných živlů, všichni později uznali, že jim vojna prospěla. Další ránu dostala naše armáda přestavbou na armádu ryze profesionální, spojenou s likvidací zcela funkční vojenské techniky, jejím rozprodejem komukoliv za cenu železného šrotu, včetně v té době špičkových obrněných transportérů OT-64 SKOT, zakonzervované a proto naprosto nové techniky, nákladních automobilů V3S a Tatra, statisíců samopalů vz. 58, které byly údajně určeny ke znehodnocení a celé haldy se jich válely v naprosto nezabezpečených objektech řady soukromých firem a mohl si je tehdy zakoupit takřka každý, včetně vojenského střeliva ráže 7,62 a dodnes o držitelích těchto nebezpečných a přesných samopalů není žádný přehled. Největší ranou nejen pro naši armádu, ale i obcím v okolí vojenských výcvikových prostorů a újezdů bylo rozhodnutí o jejich opuštění armádou a prodeji objektů nejen katastrálním obcím, ale i různým soukromým osobám, čímž přišly o práci tisíce občanských zaměstnanců a objekty byly většinou zcela zdevastovány.

Korunu všemu nasadilo rozhodnutí nějakého, zcela jistě v USA vyškoleného rychlokvašeného generála, který za podpory tehdejších „umělců“ z ministerstva obrany nařídil, že se řada vojenských objektů, včetně vojenských muničních skladů prodá, či alespoň pronajme soukromým firmám a „opepřil“ to tím, že ani vojenské muniční sklady, kde jsou tisíce tun dělostřeleckých granátů, leteckých pum a dalších výbušnin, již nebude profesionální armáda hlídat, neboť by to její profesionální vojáky odvádělo od toho pravého výcviku a navrhl, aby tyto, do té doby perfektně střežené muniční sklady, hlídaly jaké-si bezpečnostní agentury, většinou však účelově zřízené již dříve vyhozenými důstojníky z povolání, kteří si z toho udělali značně výnosné podnikání pro sebe a své blízké.

A výsledek – v řadě těchto objektů pronajatých soukromým firmám byly v naprostém rozporu se všemi bezpečnostními opatřeními takřka „na koleně“ demontovány granáty, ruční protitankové střely, velkorážné náboje do kulometů KPVT a dalších, dělostřelecké granáty i letecké pumy s cílem vybrat z nich střelný prach a použít ho k výrobě nábojů pro civilní potřebu, byť jde o složení pro civilní účely naprosto nevhodné.

Mimo to, že ani přes všechny evidence, nikdo nikdy nespočítá, kolik bylo střelného prachu, trhanin, granátů a nábojů odcizeno a ani se neví, kdo je má dnes v držení, neboť soukromé firmy si k těmto pracím najímaly naprosto neprověřené dobrodruhy a amatéry, vidíme i takové excesy, jako byl nedávný výbuch vojenského muničního skladu ve Vrběticích na Zlínsku, kde se naše profesionální armáda vrátila ke střežení jeho ohořelých zbytků až na přímý zásah vlády České republiky.

Osobně by mne zajímalo, KDO PRONAJAL TENTO VOJENSKÝ MUNIČNÍ SKLAD K SOUKROMÝM ÚČELŮM SOUKROMÉ FIRMĚ, KTERÉ A ZA JAKÝM ÚČELEM, CO SE V TOMTO OBJEKTU DĚLO OD POČÁTKU PRONÁJMU AŽ DO DOBY VÝBUCHU, KTERÝ TENTO OBJEKT SROVNAL SE ZEMÍ, CO Z TOHO ZÍSKALA NAŠE ARMÁDA, KDO TAM ODBORNĚ KONTROLOVAL PŘEDEPSANÉ POSTUPY A BEZPEČNOST PRÁCE, KDE JSOU EVIDENCE VEŠKERÉ, TAM USKLADNĚNÉ MUNICE a také i řada dalších důležitých skutečností – a plně doufám, že to Policie České republiky důsledně prošetří i přesto, že se do toho jistě naší armádě moc chtít nebude. Někdo za to totiž nese přímou odpovědnost a rád uvidím tyto osoby na lavici obžalovaných, neboť právě tyto osoby svou činností umožnily ohrozit nejen bezpečnost občanů, kteří bydlí poblíž, ale i bezpečnost celého státu.

Miroslav Němec