To, co mi zvedá obočí, je její odporná zbabělost a alibizmus, který nezná hranic. Prezidentka už dva týdny věděla o milionových dohodách ministra zemědělství Vlčana. Ve své současné silné pozici mohla a měla okamžitě jednat, aby odstranila pravomoc zdiskreditovanému šéfovi resortu. Místo toho jako obvykle strčila hlavu do písku a  před novináři tvrdila, že si to nechala zkontrolovat... Na co se podívat? Všichni věděli, že je to nepřijatelné a v takovém okamžiku by politik neměl čekat na trestní odpovědnost, ale okamžitě vyvolat politické následky.

Za další ostudu považuji její oznámení, že jmenuje vládu po patnáctém květnu, skoro po dvoua týdnech (sic!!!) po zhroucení Hegerovy vlády. Prý už má jasno, ale kandidáti na ministerstvo musí své závazky ukončit... Tohle je snad špatný vtip, toto zpoždění je stejně neprůkazné jako výmluvy, proč Hegerova skupina nemohla ihned odejít po vyjádření nedůvěry vládě. Zuzana Čaputová se diví, že se vláda poprvé v životě mění a hledá problémy tam, kde žádné nejsou. Vláda se neskládá tím, že někomu zavolá a zeptá se ho: měli byste v květnu čas? Ne? Ne. Klidně se o věci poradte, ano počkám po dovolené. Být členem vlády je mandát. Buď to ber nebo nech být. Stát nebude čekat. Magistra Čaputová mluví marně a předkládá výzvy svým kritikům bez důstojnosti: vše nasvědčuje tomu, že opravdu čeká na instrukce zvenčí. Stejně jako vždycky. Alespoň v případě mocenských resortů.

Úřednického kabinetu se bát nemusí, v sousedním Česku to byly nejpopulárnější vlády, ale je potřeba vědět, kdy je vhodné tento stav využít. Efektivní řešení by bylo, kdyby to Zuzana Čaputová udělala hned v prosinci po pádu vlády. Dnes úřednická vláda nemá význam. Bylo by nejlepší, kdyby se předčasné volby na začátku července opravdu urychlily, jak naznačuje opozice. Vládní koalice (která si vzala pomoc zaujatých politologů Štefančíka a Lenča a ústavného právnika Ladislava Orosza který podporuje prezidentku) už ale křičí, že to nejde. Samozřejmě to jde - změnou ústavy a zákona - ale k tomu musí existovat politická vůle, a ta není. Tak opět jsme svědky stejné obstrukce místo flexibilního pragmatického řešení, které by ukončilo chaos a krizi v tomto státě.