V době nestandardního projednávání novely zákona o veřejném zdravotním pojištění, kdy vládní koalice ve Sněmovně na poslední chvíli předkládala zásadní pozměňovací návrhy směřující k navyšování regulačních poplatků, k zavedení nadstandardů, k vyřazení léků do 50 korun z úhrad a dalších pohrom pro pacienty,  jsem předložila pozměňovací návrh na úplné zrušení tohoto asociálního opatření zavedeného Topolánkovou vládou. Ústavní soud svého času sice rozhodl těsnou většinou o ústavnosti takového kroku, přesto ve svém výroku zpochybnil jak pojem poplatek, tak bezplatnost.
 
Od samého počátku bylo jasné, že tento poplatek nic nereguluje, ale zůstává příjmem těch, kteří ho vybírají.  Zákonnou formou je pak pojištěnci ukládáno, aby kromě toho, že je plátcem veřejného zdravotního pojištění, platil ještě další dávku, aby se mu vůbec dostalo nějakého ošetření. Proto jde, podle mého názoru, o rozpor s článkem 31 Listiny základních práv a svobod v bodě práva pacientů na bezplatnou zdravotní péči. Bezplatný totiž znamená „bez přímé úhrady“. Nepomáhá ani ochranný limit, do kterého se započítává pouze třicetikorunový poplatek a nejnižší doplatek za léky.
 
Největším problémem, zvlášť u chronických pacientů a dlouhodobě hospitalizovaných, je bezesporu platba za pobyt v nemocnici. Například pojištěnci VZP zaplatili v roce 2012 za pobyt v nemocnici 1,348 miliardy korun! Přitom v roce 2011 to bylo „jen“ 853,748 milionu. Platby od pacientů tedy stoupají, ale nemocniční zdravotnická zařízení se právě v této době ocitají v neudržitelné situaci. Na vině je pro zdravotnictví katastrofální politika ODS, TOP 09, VV a později LIDEM. Navýšení DPH, likvidační úhradová vyhláška, nezohledňování inflace, nesmyslný boj TOP 09 o „ovládnutí“ největší zdravotní pojišťovny a možná i snaha vyrovnat si účty s „levicovým“ vedením krajů přivedly nemocnice prakticky ke kolapsu po drastickém 10 až 15 procentním snížení úhrad. Ústavní zdravotnická zařízení tak byla přinucena – podle nedávného prohlášení zástupců Asociace českých a moravských nemocnic - k maximálnímu omezení nákladů, ke snížení stavu provozního a technického personálu na minimum a v řadě z nich byly omezeny i počty sester a lékařů až na zákonnou minimální hranici. To už však mnohde má dopady na komfort pacientů a neúměrně zatěžuje zdravotníky. Redukují se vyšetření, ambulance omezují svoji činnost a předepisují se co nejlevnější léky. I tak ale většina nemocnic překročila limity pro objem ambulantní péče a předepsané léky. Paradoxně jim za to podle úhradové vyhlášky hrozí další snížení již snížených úhrad.
 
Bývalý ministr Heger a jeho TOP 09 měl v úmyslu za každou cenu ušetřit na pacientech, zrušit části nebo celé nemocnice a z potřebné zdravotní péče učinit luxusní zboží. Po předčasných volbách se musí ihned začít jednat – do připravovaného státního rozpočtu přidat potřebné miliardy za tzv. státní pojištěnce a snížit sazbu DPH na léky a zdravotnické prostředky. Tím bude stabilizován systém veřejného zdravotního pojištění a zdravotní pojišťovny budou moci zmírnit systém regulací při vyúčtování péče. Následně by měly být ve zjednodušené úhradové vyhlášce navýšeny srovnatelné úhrady za srovnatelnou péči jak pro všechny zdravotní pojišťovny, tak pro nemocnice. Žádné zdravotnické poplatky pak nebudou potřeba, pacienti si oddychnou a já opakovaně velmi ráda předložím návrh zákona o jejich zrušení. Věřím, že tentokrát úspěšně.
 
Soňa Marková