I dnes jsou masivní i decentní manipulace veřejným míněním metodami práce. Nikdo dopředu netuší, kdy mohou zmalignizovat a vyústit v šikanu a likvidaci lidí. Lze se manipulacím bránit?

Nástroj manipulace

Nástrojem manipulací jsou média. Ta bohužel čím dál tím méně baví suše předávat informace bez emotivního náboje, ale víc prostoru věnují vytváření „ správného“ názoru. Začíná to už tím, jakou informaci vyberou a jak moc ji rozšíří a také jaký emoční obsah té informaci opatří. Také je na nich, zda příslušná informace jen probleskne, nebo se z tématu udělá dlouhodobá kampaň, či dokonce hysterie. Ukázkou hysterie je zpracování tématu amnestie, nebo prezentace souboje prezidentských kandidátů jako „ novou sametovou revoluci“, kde jde o osud celé země. O moderní podobě třídního boje, tedy boje s korupcí, ani nemluvě.

Nikdo není imunní

Je vůbec v lidských silách se manipulacím bránit? Vždyť vzdělaný, vyspělý německý národ se nechal zmanipulovat až k páchání těch nejhorších zločinů. Vždyť i poklidní čeští Švejkové se mohli přetrhnout při likvidaci třídních nepřátel a s pěkným pocitem konání dobra podepisovali petice souhlasu s popravou M. Horákové a dalších. Podléháme pocitu, iluzi, že toto se už nemůže opakovat. Samozřejmě, že může a nikdo z nás není proti tomu zcela imunní.

Emotivní adjektiva

O tom, jak nás média zpracovávají, by šlo napsat knihu. Asi jste si taky všimli, že k někomu či něčemu média vždy přiřadí třeba slovo – kontroverzní, luxusní, arogantní, vulgární – jinde pak slova jako – zodpovědný, neohrožený, nadějný, noblesní. Prostě automaticky hodnotí za nás. Nevěří, že my sami jsme schopni emočně neutrální informaci správně pochopit. Kdo se médiím znelíbí, má navždy znaménko mínus a ať udělá cokoli, je stále špatný. Roky všichni věděli, že P. Bém kamarádí s panem Janouškem a nikomu to nevadilo. Dnes jsou z nich takřka čerti. Když policie obviní za open card primátora Svobodu, tak se zvedne vlna, proč nebyl obviněn i Bém. I když nejsou k tomu fakta, tak média prakticky nutí policii, aby taky stíhala další lidi. Asi každý sám si vzpomene na desítky dalších příkladů.

Kritické myšlení

Naučit se rozpoznat manipulaci a umět jí nepodléhat, by měl být předmět už na základní škole. Jde o schopnost kriticky myslet a kriticky hodnotit informace. Už když někdo zprávu opatří přídavnými jmény, máme se mít na pozoru. Jak nám média začnou o něčem tvrdit, že to je dobré, a to zase špatné, musíme začít přemýšlet, zda to tak skutečně je, o jaká fakta se takové tvrzení opírá. To platí, když cítíme ze zpráv přílišné nadšení, či naopak viditelný odpor. Dále je vhodné se ptát, jaký názor, emoce, u nás chce příslušná zpráva vyvolat a v čí prospěch, či jakému zájmu to může posloužit a prospět. Hledejme i nelogičnosti a rozpory v informacích. Ideální je, umět se na zprávu podívat pohledem takzvaného „ selského“ rozumu. V neposlední řadě porovnávejme informace s vlastními zkušenostmi a širokým všeobecným vzděláním.

Vzdělanost versus škola

Naučit lidi kriticky myslet a pomoci jim získat kvalitní všeobecné vzdělání, však není v zájmu vládnoucích sil. O kritickém myšlení se ve škole nic nedozvíte. Neučí se ho učitelé, nepoužívají ho ani novináři. Děti se učí rozdíl mezi Lumírovci a Ruchovci, výčet pohoří republiky, blizny s pestíky a datum bitvy u Lipan. Už horší je to s uměním nalézt paralely dneška s Orwellovou Farmou zvířat či 1984. Totéž platí o schopnosti rozebrat důvody, proč si nacisti za hlavní terč likvidace vybrali Židy, a co to má společného třeba s císařem Nerem a jaké jsou podobnosti se stalinismem. Ono odpovědět na tyto otázky vyžaduje podrobnější studium a často i diskusi, ve které se hledají všechny možnosti a probírá se, zda jsou pravdivé. Prostě nejprve informace z několika zdrojů nasát a podrobit je analýze ze všech možných úhlů pohledu. A zjistíte, že i více pohledů je správných. Oproti tomu je datum narození B. Němcové jasné.

Probudit se

Prvním krokem správným směrem je si uvědomit, že s námi denně manipulují a rozhodnout se, že už dál nebudu bezduchou ovcí, a proto začnu být velmi skeptický a „ostražitý“ k tomu, co mi předkládají média, politici, autority, jako jasnou a jednoznačnou věc. Hlavně nenechat hned v sobě vyvolat emoci vůči něčemu a někomu. Tu si vytvořme sami s odstupem času, po získání více informací a promýšlení těchto z pozice různých pohledů.

I v maličkostech prostě nebýt jako ovce. Velké a hrůzné věci skoro vždy začaly jako maličkosti, kterým se mnozí i smáli, či jim nevěnovali pozornost. Dopředu nikdy nevíte, kde to až skončí.