A nyní už víme i proč se dostal do druhého kola jako vysoce odborný, nezávislý a bezúhonný kandidát bez vazeb na politickou stranu, jak hlásají poslanci. Místo něj se kandidátem nestal prostým posunem výsledků volby docent mediálních studií Radek Mezuláník, jak by velela logika „náhradníků“ ve sněmovně, ale dalším zvláštním kolem „dovolby“ děkan FSV Jakub Končelík. Alespoň, že tak. Spíš by bylo docela zajímavé být muškou na stropě a zjistit, proč Mezulánek jako kritik Dvořáka (a to přece všichni chtěli) neprošel. To, že je věřící katolík, by přece nemělo vadit. Věřících katolíků (včetně předsedy ČSSD Sobotky či mediálního poslance Jandáka z téže strany) je ve vládní koalici i v parlamentu samém dost, pokud tedy alespoň někteří koaliční partneři sociálních demokratů v Boha věří…

Pravdou je, že děkan FSV UK docent Jakub Končelík je také dobrá volba, pokud ho tedy plénum zvolí… Sice se specializuje na dějiny českého tisku druhé poloviny 20. století, zejména pak na otázky řízení a kontroly tisku v období Protektorátu Čechy a Morava (1939–1945) a v období československé krize přelomu 60. a 70. let, ale po teoretické stránce je pro výkon funkce radního ČT připraven určitě nejlépe ze všech předvolených kandidátů. Na rozdíl od nich ví, co je a jak nebezpečná je spirála mlčení, co je to bandwagoon effect či informační kaskáda jako ukázky groupthinku při vnímání a napodobování „osobností“ či jak ještě jinak se vyrábí mediální spin. Ví, co je to objektivita a politická či tematická vyváženost zpravodajství a aktuální publicistiky média veřejné služby. Případně může použít jako odstrašující příklad citace z jím přednášené mediální historie. Například může citovat ze stati „Novinářský aktivismus: protektorátní kolaborantská žurnalistika“ či provést aktuální rozbor narativních struktur v hlavních zpravodajských relacích českých televizí.

Sněmovna se mezitím klopýtá svým životem, ministr Andrej Babiš kdykoliv ve sněmovně hovoří, tak nezapomene přirovnávat k podnikání. Zatím mu to nese body, ale uvidíme, co dál.

Propaganda na téma „zlí Rusové“ radostně pokračuje. Do rozjetého vlaku s břinkající kapelou slavného a populárního cirkusového klauna Dana Rice z roku 1848 naskočili téměř všichni. Škoda, že se současní „demokratičtí“ propagandisté nemohli projevovat před šedesáti lety neb to většinou nebyli na světě. To by bylo dopisů ze závodů a kolchozů! Joj!

Mezitím zástupci nové vlády Ukrajiny a Evropské unie podepsali politickou část dohody země přidružení k EU. Slavnostní podpis se konal v Bruselu v rámci summitu EU. Ruský premiér Medveděv vzápětí konstatoval, že Ukrajina dluží Rusku 16 miliard dolarů a Rusko nemůže ztratit tolik peněz. Uvedl také, že Charkov vypověděl dohody o základně ruské černomořské flotily na Ukrajině a s ní související slevu na plyn, která byla podepsána v roce 2010 prezidentem Viktorem Janukovyčem. Rada federace pak schválila zákon o vstupu Krymu a Sevastopolu do Ruska. Ukrajina bude nejspíš od 1. dubna platit za ruský plyn „evropskou“ cenu.

Jako kovaní demokraté se projevili poslanci z neonacistické (pro slabší povahy krajně pravicové, antisemitské, klerofašistické a ultranacionalistické) strany Svoboda Oleha Ťahnyboka, vedení poslancem Ihorem Myrošnyčenkem, který je členem parlamentního výboru pro otázky svobody projevu. V úterý vtrhli do kanceláře ředitele ukrajinské státní televize Oleksandra Pantelejmonova, bili ho, uráželi a násilím přinutili podepsat svou rezignaci. Nelíbilo se jim, že odvysílal záběry ruského Pjervovo Kanala, na nichž prezident Vladimir Putin podepisuje návrh smlouvy o odtržení Krymu od Ukrajiny a připojení k Rusku. Ukrajinská Svoboda nejen v tomto navazuje na tradice Ukrajinské povstalecké armády (UPA) vůdce Stepana Bandery. Útočí na černochy, přistěhovalce, homosexuály, muslimy, turisty, Romy i Rusy. Ministr vnitra Arsen Avakov označil incident v televizi za „příšerný“… Nedávno viceprezident Mezinárodní asociace Ukrajinská svoboda, klerofašista Oleg Zajnullin plamenně vyzýval v Praze na demonstraci před kostelem svatého Salvátora v pražské Karlově ulici „za svobodu Ukrajiny“ k „boji proti společnému nepříteli všech Ukrajinců“…. Jestli Zajnullin v Praze myslel Židy nebo Rusy, není známo, nicméně Ťahhnybok se domnívá, že Ukrajinu ovládá „moskevsko-židovská mafie“. Prostě to byl takový malý Maidan Prague.

„Nejserióznejší bulvár“ Blesk odhalil největší tajemství ministra Chovance. „Ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD) dál leží v nemocnici! Dostává nitroděložně silná antibiotika a lékaři bojují s infekcí zlatého stafylokoka, kterou chytil po plastické operaci břicha. A to patrně přímo v nemocnici! Chovanec zákrok podstoupil poté, co radikálně zhubl – celých 75 kilo. A nyní popsal, jak se cítí a co prodělal.“ V Blesku patrně investigovali tak dlouho, až zjistili, jak to ČSSD má s těmi kvótami pro ženy a že Chovanec má dělohu. Nebo, že by za změnou mediálního pohlaví ministra vnitra stál redakční systém „hlavně co nejlevněji“? Rozdíl mezi nitro-děložním a nitro-žilním je docela nenápadný, ale podstatný.

Na české mediální scéně se objevil nový internetový deník Echo24. Vedený Daliborem Balšínkem. Dá se tudíž předpokládat, že bude pravicový. Navzdory tomu, že proti Balšínkovi mám výhrady, jdoucí až do jeho minulosti reportéra televize Nova, zatím odvádí slušnou, neurážející novinářskou práci. Možná je to startovní etapa lapání ptáčků, zvaná pěkný zpěv. Uvidíme… Čím mne Balšínek potěšil, je fakt, že do Echo24 recenze píše Ondřej Štindl. Jeho zhodnocení katastrofického spektáklu Paula W. S. Andersona Pompeje mi způsobilo odplavení šminek. Křup.

Společnost Lagardere Active ČR, která přebrala pozoruhodným způsobem české vysílání BBC Českému rozhlasu, odmítla informace o možném prodeji společnosti nebo její spřízněné firmy pro prodej reklamy Regie Radio Music (RRM). Lagardere Active provozuje celoplošné stanice Evropu 2 a Frekvenci 1. Tvrdilo se, že by společnost mohl koupit Daniel Křetínský, další z oligarchů, nakupujících média (aniž by věděl, co ho čeká). Lagardere informace o prodeji popřel. Francouzští komunisté tak nejspíš nebudou mít bohatý první máj. Není ovšem známo, zda popření je definitivní.

American Press Institute zveřejnil studii Media Insight Project to tom, jak Američané čtou noviny. Šest z deseti lidí čte jen titulky. 88 procent Američanů tvrdí, že sleduje zprávy, dvanáct procent tvrdí, že je zprávy vůbec nezajímají. 84 procent respondentů tvrdí, že „se snaží držet krok“ s novinkami a stejné procento ovšem sleduje zprávy o počasí a zácpách na silnicích. Dvě třetiny dotazovaných uvedlo, že sledují zprávy o životním prostředí a přírodních katastrofách, místní zprávy z radnic, zpravodajství o národní vládě a politice, obchodu a ekonomice, zprávy o kriminalitě a veřejné bezpečnosti, zahraničních nebo mezinárodních otázkách, a zdraví a medicíně. Méně než polovina už sleduje zprávy ze sportu, o životním stylu, o potravinách, cvičení, nebo rodičovství; zábavu a osobnosti. Nejméně – 35% – sleduje kulturu a umění. Dvacetičtyřhodinové zpravodajské zdroje (jako ČT24) jsou nejvíce populární pro zprávy o zahraničních nebo mezinárodních otázkách (31 procent), zprávy o vládě a politice (28 procent), pro sociální otázky (24 procent) a podrobnosti z podnikatelské sféry a ekonomiky (21 procent). Digitální zařízení trumflo televize v několika tématech, včetně vědy a technologických novinek (46 procent pro on-line versus 22 procent pro televizi). Na internetu jsou nejčastějším zdrojem zpráv Yahoo News a The Huffington Post.

Australský Sydney Morning Herald věnoval pozornost tomu, jak světová média informovala o zmizení malajského letadla s 239 lidmi na palubě. Ostatně, CNN mu věnovala několik celodenních vysílání. Morning Herald přišel na to, že BBC a New York Times se tématem začaly zabývat okamžitě a od té doby se mu věnují pravidelně, zveřejňují i reakce politiků i pochybnosti a dohady o tom, co se vlastně stalo. The Washington Post postupuje podobně. Sám Washington Post ale zveřejnil svou malou analýzu mediálních ohlasů na zmizelé letadlo. Podle něj se stalo zmizení na několik dnů hlavními zprávami naprosto všech světových zpravodajských stanic. Většina z nich reagovala na zprávu s nevírou v to, že by mohlo beze stopy zmizet letadlo velikosti Boeingu… A ono jo. The Wall Street Journal se soustředil především na rodiny 239 pohřešovaných, které se shromáždily na letištích a očekávaly jakékoliv zprávy.

V době, kdy píši tento text, se trosky malajského letadla nejspíše našly. V Indickém oceánu hlubokém několik tisíc metrů, 2500 kilometrů jihozápadně od australského Perthu, našly špionážní družice několik trosek. Prý jsou „nezřetelné“, ale největší kus měří 24 metrů. Zpráva kupodivu prozrazuje, co asi australský premiér Tony Abbott australskému parlamentu a novinářům nechtěl říci. Rozlišení amerických špionážních družic při pohledu na dno oceánu do hloubky několika kilometrů. Navzdory Erbenovi si myslím, že mít jistotu je vždycky lepší. A ve shodě s slavným hackerem Kevinem Mittnickem, autorem knihy „Umění klamu“, si myslím, že vám sice mohou říkat, že jste paranoidní, ale to ještě neznamená, že po vás nejdou.

Washington Post se ve svém komentáři zamyslel, proč se novináři a aktivisté tak málo zabývají lidi s nízkými mzdami. Sarah Jaffe poukazuje na to, že pokud už novináři o tomto tématu píší, činí tak odtažitě, jako by psali o něčem exotickém a nechávají si příběhy lidí vyprávět odosobněně znovu a znovu. Je vidět, že sociální témata nejsou problémem jen v českých médiích.

Několik „drbacích“ serverů zveřejnilo zprávu, podle nichž musel být kvůli záchvatu smíchu soudu přerušen proces s Maxem Cliffordem, píárovým britským guru. Clifford stojí před soudem kvůli pedofilii, což není nic zábavného.  Bohužel jedna z obětí popsala velikost Cliffordova penisu…

Turecká Asociace právníků se odvolala k soudu, aby zrušil vládní zákaz využívání sociální sítě Twitter. A… kdo by to byl řekl, i turecký prezident Abdullah Gul je najednou proti blokování sociálních sítí v zemi, které přikázal ultrakonzervativní premiér Erdogan. Vtipné je, že to prezident napsal na svůj účet na premiérem zakázaném Twitteru.

Francouzská telekomunikační firma Orange, o níž se již několikrát hovořilo v souvislosti se sebevraždami zaměstnanců, bohužel, překonala rekord. Sebevraždu spáchalo již deset lidí, což je víc, než za celý loňský rok. Orange nutí své zaměstnance často se stěhovat a nutí je k velmi vysokým pracovním výkonům pod stressem.

I britská herečka popcornových spektláků Keira Knightley (1985), kterou známe z role královny jihočínských pirátů Elizabeth Swann z Pirátů v Karibiku, má drobný problém, se kterým se svěřila fanouškům. Nemá ráda BBC. Proč? Protože po ní chce koncesionářské poplatky. Knightley nemá televizi, ale přiznává, že sleduje iPlayer a tak má pořady BBC zdarma. Prohlašuje, že se sice rozhodla nakonec koupit televizi, ale jen proto, aby mohla sledovat přímé přenosy fotbalových utkání. Skulinu v zákonu, která umožňuje vidět televizní pořady a vyhnout se platbě poplatků, našlo v Británii asi půl milionu lidí. Brzy se ale uzavře.

Irena Ryšánková