Lze dále akceptovat přivádění na svět a výchova nové generace jako sociální problém, nebo dokonce obtíž, přítěž, hendikep? Pokud nebudeme mít dost dětí, přijdou sem jiní. To je fakt. Někteří přátelští někteří nepřátelští svobodě, toleranci a demokracii. Demografický vývoj národa nikoho u nás pořádně nezajímá, je brán jako fakt, se kterým se nedá nic dělat a že se v podstatě nic neobvyklého a nebezpečného neděje. Co nás ale čeká, jestliže se za posledních dvacet let narodilo o 1 milion dětí méně, než je pro zdravý demografický vývoj národa nutné? Vymřeme, nebo nás pohltí ti, pro které dítě není „sociální a kariérní problém“. V naší republice 10% žen nemá žádné dítě, z toho 30% je vysokoškolaček, pouhá 3% rodin mají tři a více dětí.
Jak z toho ven? Zvýšit porodné, mateřskou, přídavky na děti? Doba sociálního inženýrství je naštěstí pryč. Děti do jeslí, matky do výroby už snad není cílem politiky státu. Musíme systémem slev na dani a odvodech, systémem přátelským k částečným úvazkům maminek a ejich návratu do práce pomoci ženám, aby řekly ano, dašlím generacím.
Pokud i po odečtení vyšší muslimské porodnosti mohou Francie a Švédsko vykazovat porodnost nad 2 děti na plodnou ženu, pak asi něco udělat jde. Francouzské nulové zdanění zboží, které spotřebovávají děti, holandské zkrácené a částečné úvazky podpořené slevami na pojištění pro zaměstnavatele, švédské postavení rodin s dětmi ve společnosti, to vše se dá udělat.
Pokud muslimové budou skutečně schopni přijmout svobodu, toleranci a demokracii, pak jsou vítání. Přestat jíst vepřové a pít pivo skutečně nehodlám. Pkud to někomu vadí, ať se sem nestěhuje. Pokud ti radikální z jejich řad naše hodnoty budou tolerovat jen do doby, než náš prostor ovládnou a zavedou právo šaría, pak u nás pro ně místo není.
Pavel Bělobrádek