Existuje poměrně univerzální odpověď. Představitelé řídících orgánů musí nést osobní odpovědnost, včetně odpovědnosti trestně právní, musí nahradit způsobené škody a v případě přetrvávajících nedostatků musí být tato organizace zrušena. Tento způsob řešení závažného porušování smluv a pravidel se týká nejen organizací ekonomických, ale též organizací politických.

Jako příklad uvedených dezinformací a manipulací ve druhém kole prezidentské volby uvedu jeden příklad za všechny. Je z diskuse občana Babiše a občana Pavla. Uvedu příklad, který má i mezinárodní dopad, když představitelé Norska, Estonska, Litvy a Polska vyjádřili nespokojenost a překvapení z toho, jak odpověděl A. Babiš.

Moderátor položil otázku: „Pokud by bylo napadeno Polsko nebo Pobaltské státy, měli bychom splnit své spojenecké závazky a poslat tam vojáky?"

Na to A. Babiš odpověděl: „Určitě ne, určitě ne. Myslím, že je potřeba mluvit o míru,"

P. Pavel na tuto otázku má jiný názor: „Základním principem NATO je odstrašení. … Je-li kterýkoliv z členů napaden, tak ti ostatní mu přijdou na pomoc. Je to ten článek 5.“

To vše si můžete ověřit ze záznamu vysílání této diskuse na ČT 1 ze dne 22. 1. 2023 vysílaného v době od 20,10 hodin. Konkrétně je tato diskuse vedena v minutáži od 51,40 do 55,00.

„Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN“.

P. Pavel se odvolává na čl. 5. Výše uvedené smlouvy. Zde je jeho znění: „Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto se dohodly, že dojde-li k takovémuto ozbrojenému útoku, každá z nich, uplatňujíc právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu uznané článkem 51 Charty OSN, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a zachovat bezpečnost severoatlantického prostoru.

Každý takový útok a veškerá opatření učiněna v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.“

P. Pavel byl několik roků ve funkci nejvyššího vojenského představitele této organizace. Nevím, zda vojenský velitel NATO má jiné znění smlouvy (jen doufám, že tomu tak není), nebo si P. Pavel upravuje skutečnost podle toho, jak se mu to hodí. Prostě – účel světí prostředky! Nezlobte se, ale prezidenta s takovým přístupem k otázkám bezpečnosti pro ČR nechci.

Podívejme se však na širší souvislosti toho, co jsem zde prezentoval na začátku tohoto mého článku. Jestliže organizace dlouhodobě a zásadním způsobem porušuje uzavřené smlouvy, měla by nahradit veškeré škody, které způsobila, vedoucí osobnosti této organizace by měly nést trestněprávní odpovědnost a organizace by měla být zrušena. Zde chronologicky uvádím jen základní válečné akce některých členských států NATO, které jsou v rozporu nejen s výše uvedenou Washingtonskou smlouvou, ale také s Chartou OSN. Je úplně jedno, jestli se tohoto porušování základních principů deklarovaných Chartou OSN a Washingtonskou smlouvou dopouští jednotlivé členské státy, nebo organizace jako celek. Zde je jejich stručný výčet:

Zahraniční agrese některých členských států NATO:

• 1953: USA, VB - provedly operaci ke svržení vlády v Íránu

• 1954: USA - operace ke svržení vlády v Guatemale

• 1956: Francie, VB, Izrael (není členem NATO) - pokus o změnu režimu v Egyptě

• 1961: USA- invaze na Kubu (Zátoka sviní)

• 1964 - 1975: USA - zahájena válka proti severnímu Vietnamu

• 1986: USA - bombardování Libye

• 1986: USA - Nicaragua    

• 1989: USA - vojenské napadení Panamy

• 1991- 1995: některé členské státy NATO - bombardování Jugoslávie

• 1999: USA, SRN - vojenský zásah v Srbsku

• 2001 - 2021: USA, VB, Francie, SRN, později i další státy, včetně ČR - vojenská agrese do Afghánistánu

• 2003: USA, VB - vojenská agrese do Iráku

• 2011: USA, Francie, VB - vojenská agrese v Libyi

• 2011: některé státy z Perského zálivu v součinnosti s USA, VB, Francií, (později též SRN) - zahájena vojenská agrese do Sýrie

• 2015: Saudská Arábie s podporou členských států NATO USA, VB, Francií - vojensky napaden Jemen

• 2015 - dosud: USA, SRN - Sýrie