Kdybych ale měl, jako sněmovní zpravodaj tohoto zákona, v krátkosti popsat výhody a prokazatelné přínosy přijaté normy pro naše občany, asi bych mohl zmínit právo zákazníka změnit telefonního operátora do deseti dní, možnost odstoupení od smlouvy bez pokuty, pokud operátor změní smluvní podmínky či například možnost v rámci televizního vysílání nabízet více programů, ve vyšší kvalitě a také na nižším množství frekvencí. Telefonní operátoři budou také nově vystaveni vyšším sankcím za správní prohřešky, které spáchají. Možnost pokut až do výše padesáti milionů korun, či až do výše 10 procent z ročního obratu, podle toho, která částka bude vyšší, snad již konečně pomůže rozhýbat ustrnulé a zakonzervované tržní prostředí v ČR.
Není přece myslitelné, aby ceny telekomunikačních služeb, poskytovaných českým občanům, byly dlouhodobě čtvrté nejdražší v celé Evropské unii. Pozitivně, v tomto ohledu, spatřuji také posílení pravomocí státního regulátora, Českého telekomunikačního úřadu, který by mohl nyní efektivněji usilovat o destrukci oligopolu tří největších operátorů. A právě tato zmíněná, tržně nezdravá a nefunkční struktura umožnuje u nás cenovou propojenost a diktát vysokých cen nejen za volání, ale i za poskytované datové přenosy.
K dalším kladům zákona nepochybně patří i nová možnost si při sledování pořadu vybrat mezi dabovanou verzí filmu a verzí stejného filmu v původním znění s titulky.
Všem těmto pozitivním změnám vyslovil klub KSČM svoji podporu a některé z nich dokonce inicioval.
Co však ale lze považovat za velice sporné, je tlak na urychlený přechod na nový digitální standard DVB-T2. Mnozí občané si tak budou muset koupit, a to pouze již po několika letech od první vlny digitalizace, nový televizní přijímač či set-top-box, a podle prvotních propočtů je to vyjde až na pět miliard korun. Nabízí se otázka, zda tyto náklady jsou skutečně nutné a odůvodněné, přičemž mnozí odborníci tvrdí, že nikoliv!