Ráda bych při této příležitosti vyjádřila velký dík a uznání všem příslušníkům a příslušnicím Armády ČR, kteří se na této náročné a rizikové službě podílejí. Jsem ráda, že vláda v porovnání s minulým mandátem tento materiál předložila s dostatečným časovým předstihem tak, aby nemusel být schvalován v mimořádném režimu.
Zároveň musím ale vyjádřit nespokojenost s tím, že za více než rok a půl nedošlo k žádnému posunu v otázce revize legislativního rámce vysílání našich vojáků do zahraničí. V současné složité bezpečnostní situaci je zjevné, že tento proces je třeba nastavit flexibilněji. Jako neadekvátní se stávající systém jeví zejména např. ve vztahu k případné záchraně českých občanů zadržovaných v zahraničí.
Ačkoliv jsem na tuto problematiku důrazně upozorňovala již při projednávání minulého mandátu a Sněmovna tehdy vyzvala svým doprovodným usnesením ke změně, nacházíme se stále v bodě nula. I na základě četných podnětů od příslušníků AČR jsem se proto rozhodla, že změnu příslušného článku Ústavy navrhnu sama, pokusím se pro ni získat podporu kolegů z dalších poslaneckých klubů a prosadit ji cestou poslanecké iniciativy.