Současné sdělení EK, že by se mělo zakázat používání rumového éteru pro výrobu rumového aroma, už ale mnozí pokládají spíše za odvetu. Na předvolebních akcích se setkávám s názory typu, k čemu jsou nám evropské instituce, když postupují tendenčně.
Na jihu Čech působí v Jindřichově Hradci známý výrobce tuzemáku, a tak se nedivím, že právě tady se o tom diskutuje. Ohradili jsme se proti dvojí kvalitě potravin nadnárodních společností pro tzv. západní a pro náš trh, tak si našli způsob, jak nás poškodit. I to teď slyším. Skutečností je, že Potravinářská komora ČR se ohradila proti tvrzení, že rumový éter ohrožuje zdraví spotřebitelů. Používá se do tradičního středoevropského aroma, které se vyrábí více než 150 let bez jakýchkoli zjištěných negativních dopadů. Potravináři upozornili, že diskutovaný obsah furanu není v potravinách zase tak výjimečný. Podle vydaného stanoviska stejné množství jako ve dvou „panácích“ tuzemáku do sebe dostaneme, pokud vypijeme dvě rozpustné kávy, sníme 100 g dětské výživy, kilogram ovoce nebo půl kilogramu zeleniny. Aféra s karcinogeny v tuzemáku pak vypadá dost účelově. Zvláště když v Rakousku se vyrábí tzv. Stroh rum s ještě vyšší koncentrací rumového aroma a nic se neděje. Jak je to možné?
Rakousko si zavčas vyjednalo výjimku, a to trvalou. Producenti jejich rumu ho navíc mohou exportovat do jiných zemí EU. Na jihu Čech se proto dokonce spekuluje o tom, zda avizovaný zákaz používání rumového éteru pro naše výrobky nezavání likvidací konkurence.